5.5 Technická stránka společenské výroby

Je třeba věnovat pozornost také technické a technologické úrovni výroby, protože ta ovlivňuje formu kombinace výrobních faktorů:

a) Rukodělná výroba – do nástupu kapitalizmu. Většina ekonomicky činného obyvatelstva byla zaměstnána v zemědělství. Pracovní nástroje byly určeny pro individuální použití

b) Manufaktura – prvotní forma kapitalistické průmyslové organizace. Došlo k rozdělení výrobního procesu na dílčí operace, k zavedené dělby práce mezi jednotlivé pracovníky a jejich vzájemné kooperace. Vzniká strojová výroba (systém strojů), ve které dochází ke kooperaci nejen na základě dělby práce, ale i na základě kombinace dílčích strojů. Vznik hnacího (parního) stroje!

c) Průmyslová revoluce – proces vzniku tovární výroby. Odstartovala i změny v odvětvové struktuře výroby, začal relativní pokles zemědělské výroby, růst průmyslové výroby

d) Elektrotechnická revoluce – na přelomu 19. a 20. stol. dochází k řadě technických převratů, jejichž aplikace vyžadovala nový stupeň koncentrace a centralizace výroby, což vedlo k rozvoji monopolizace výroby. Byla tak vytvořena technická základna pro využití progresivních zúůsobů organizace práce (pásová výroba) a uplatnění znalostí při práci

e) Vědeckotechnická revoluce – začíná již během II. svět. války. Součástí jsou výrazné změny v technice a technologii výroby (automatizace, robotizace), které vedou k rozsáhlým změnám v oblasti surovin a energie (atomová energie). Mění se úloha a postavení člověka ve výrobním procesu – vyžaduje vysoký stupeň kvalifikace práce a profesní mobilitu

Věda se stává faktorem výrobního procesu a dynamika ekonomického růstu je v řadě oborů více závislá na technickém pokroku než na investicích do výroby. Průmyslově vyspělé země realizují intenzivní typ ekonomického růstu. Pro tyto ekonomiky je charakteristický pokles materiálové a kapitálové náročnosti výroby a rychlejší růst produktivity práce než vybavené práce kapitálem.

Sektorová struktura ekonomiky – její vývoj ovlivňuje úroveň produktivity práce, podmíněná technickým pokrokem a změnami ve vývoji struktury spotřeby. Zaměstnanost pracovních sil a investiční aktivita se přesouvají z primárního sektoru (zemědělství, rybolov) do sekundárního sektoru (těžební a zpracovatelský průmysl, energetika) a v ještě větší míře do terciálního sektoru (doprava, spoje, výrobní a nevýrobní služby).

11.3. Nezaměstnanost

Převis nabídky nad poptávkou na trhu práce je označován jako nezaměstnanost. Její rozsah je v praxi vyjadřován 2 způsoby:

1. počtem nezaměstnaných osob – jde o absolutní číslo, které bývá uváděno jako tzv. zásobník nezaměstnaných

2. mírou nezaměstnanosti (u) – vyjadřuje počet nezaměstnaných (U) jako procento z ekonomicky aktivního obyvatelstva (L = zaměstnaní a nezaměstnaní)

U

u (%) = x 100

L

Registrovaná zaměstnanost – údaj, který zahrnuje pouze osoby evidované na úřadech práce

Obecná míra nezaměstnanosti – ČSÚ odhaduje nezaměstnanost na základě výběrového šetření pracovních sil, které je prováděno v náhodně vybraném vzorku domácností

Pro získání přehledu o stavu nezaměstnanosti je třeba vymezit „kdo je nezaměstnaný“. Obyvatelstvo v produktivním věku (obvykle od 15 do 65 let) je proto rozdělováno do 3 skupin:

a) zaměstaní – lidé, kteří vykonávají jakoukoli placenou práci. I pracovníci na částečný pracovní úvazek a osoby dočasně v zaměstnání nepřítomné (nemoc, matřská dovolená)

b) nezaměstnaní – osoby, které nejsou zaměstnané, aktivně hledají práci a jsou ochotny během krátké doby nastoupit do zaměstnámí. Za nezaměstananého je považován pouze ten, kdo je evidován na úřadu práce. Všichni zaměstnaní a nezaměstnaní dohromady tvoří tzv. pracovní sílu dané země a představují ekonomicky aktivní obyvatelstvo

c) ekonomicky neaktivní obyvatelstvo – všichni ostatní, kteří nemají zaměstnání a ani ho nehledají (studenti, penzisté, zravotně postižení, ženy v domácnosti)

4 typy nezaměstnanosti dle skutečností, které ji vyvolávají:

1. frikční – lidé, kteří právě mění zaměstnání nebo jej poprvé hledají. Příčinou fluktuace je jejich pohyb mezi regiony, hledání lépe placené práce. Je dočasná, protože není spojena s nedostatkem prac. příležitostí, ale s hledáním existujících neobsazených pracovních míst. Frikční nezaměstnaní jsou dobrovolně nezaměstnaní

2. strukturální – vzniká v důsledku dílčích nerovnováh na segmentovaném trhu práce, kdy vlastnosti nebo umístění pracovních sil neodpovídají povaze dostupných míst. Příčinou jsou strukturální změny v ekonomice, které doprovází stagnace nebo zánik některých odvětví a naopak expanze jiných. Dílčím řešením tohoto problému je rekvalifikace pracovníků

3. sezónní – přirozené kolísání nabídky po práci, které je vyvoláno střídáním ročních období (v zemědělství, cestovním ruchu,…)

4. cyklická – způsobena poklesem nebo propadem hospodářské aktivity, kdy je poptávka po práci v celé ekonomice nízká. Projevuje se tak, že ve fázi hospodářské krize (recese) jsou pracovníci propouštěni a v období hospodářského růstu (konjunktura) jsou opět přijímáni do zaměstnání

Dobrovolná nezaměstnanost – nezaměstnaní hledají práci, ale za vyšší mzdu, než která na trhu práce převládá. Tito lidé preferují volný čas nebo jiné aktivity (studium, hledání lépe placeného místa, k obživě stačí vyplácení podpory v nezaměstnanosti). Pokud by akceptovali danou mzdu, mohli by si najít práci

Nedobrovolná nezaměstnanost – nezaměstnaní ochotni pracovat za mzdu, která na trhu práce převládá, ale nemohou najít zaměstnavatele. Znamená to, že celková nabídka nabídka práce je větší než celková nabídka po práci (viz graf 11.10 na straně 259)! Příčinou je neexistence dokonalé konkurence na trhu práce, nepružnost mezd směrem dolů a jejich pomalá reakce na ekonomické šoky.

Míra nezaměstnanosti je chápána jako jeden z indikátorů ekonomickké situace v dané zemi. Negativní důsledky této poruchy na trhu práce se projevují v nižším vyrobeném outputu ekonomiky a ve ztátách v sociální oblasti. Nezaměstnanost je vždy traumatizující pro život jednotlivce i rodiny!

13. Makroekonomické výstupy a jejich měření (předmět makroekonomie; makroekonomické výstupy; metody zjišťování HDP; nominální a reálný HDP; hrubý domácí produkt a odvozené veličiny; základní charakteristické charakteristiky)