Добавил:
Upload Опубликованный материал нарушает ваши авторские права? Сообщите нам.
Вуз: Предмет: Файл:
Makroekonomie(vsh.matros.cz-Fw0pC).doc
Скачиваний:
8
Добавлен:
14.08.2019
Размер:
492.03 Кб
Скачать

16.1 Ekonomický růst a jeho teoretické základy

Ekonomickým růstem se rozumí vzestup hospodářského potenciálu země, ke kterému dochází v souvislosti s kvantitativním zvyšováním reálného HDP, popř. HNP. Použijeme-li pojem hranice produkčních možností, potom ekonomický růst posunuje, konkrétně zvětšuje hranice produkčních možností.

Při posuzování ekonomického růstu je však důležité si uvědomit, že se jedná o kvantitativní zvětšování reálného HPD (potenciálního i skutečného). Úroveň cen považujeme za konstatní, tzn. vyjadřujeme HDP ve stálých cenách, tj. cenách určitého zvoleného roku.

Dynamiku změny HDP, tj. ekonomický růst, nejčastěji vyjadřujeme jako:

a) tempo růstu (= relativní přírůstek v %)

Y1 – Yt-1

y = x 100

Yt-1

b) koeficient růstu (= index růstu v %)

Yt

y ´ = x 100

Yt-1

Yt – HDP v roce t

Yt-1 – HDP v roce t-1

Ekonomická síla země a ekonomická úroveň

Zjišťujeme-li ekonomickou sílu země, zajímá nás velikost reálného HDP, tedy absolutní objem vytvořených finálních statků za jeden rok.

Ekonomická úroveň naopak vyjadřuje, jak účinně každá země využívá disponibilní výrobní zdroje. Měříme ji jako HDP na jednoho obyvatele. S růstem ekonomické úrovně obvykle dochází k růstu životní úrovně, proto ukazatel ekonomické úrovně je zároveň využíván jako základní ukazatel růstu životní úrovně v dané zemi.

Terorie ekonomického růstu

Zformována až v 50. letech minulého století. Poznání úlohy tzv. bezprostředních determinantů růstu, nazývaných faktory růstu a jejich vlivu na dosahovanou úroveň HDP.

V 70. a 80. letech se zaměřila na prozkoumání možnosti, jak udžet stabilní úroveň růstu a to navzdory existujícím surovinám a ekologickým limitům růstu (práce publikované pod hlavičkou Římského klubu). Značná pozornost byla věnovaná i tzv. zůstatkovým faktorům růstu, mezi které jsou zahrnovány inovace, vzdělání a kvalifikace (R. Solow).

Modely makroekonomického růstu

Rozvoj teorií růstu – jeho kvantitativní ekonomické disciplíny – umožnil pokrok ve statistice, která po II.sv.v. začíná produkovat sestavy souhrnných (agregátních) ukazatelů. Existence a dostupnost statistických údajů o vývoji ekonomiky jako celku umožňuje matematicky analyzovat a následně kvantifikovat vzájemné vztahy mezi těmito ukazateli. Tak jsou formovány ekonomické modely, které vytvářejí, pomocí matematického systému rovnic s určitým počtem proměnných, základní obraz o stavu a vývoji ekonomiky na agregátní úrovni.

Ideální modely – modely, se kterými se operuje pouze v ideální, tedy myšlenkové podobě. Ekonomické modely – se opírají o matematické nebo grafické vyjádření a staly se jedním ze základních nástrojů anylýzy nejen v rámci teorií růstu, ale v celé makroekonomii.

Ekonomické modely lze třídit z různých hledisek. Bedeme-li za ozhodující způsob považovat, jak zachycují čas, můžeme rozlišovat:

statiské modely – vztahují se k jednomu časovému okamžiku

dynamické modely – charekterizují změny ekonomikcých procesů v čase

podle cílového zaměření se modely člení na:

teoreticko-analytické modely – využívají se zejména v ekonomické teorii

aplikované modely – vhodné pro hospodářskou praxi

podle povahy vztahů mezi proměnnými rozlišujeme:

matematické modely – vztahy mezi proměnnými jsou funkční, tedy vždy bez výjimky platí např. 3=1/3x9

ekonometrické modely – vztahy mezi proměnnými jsou stochastické, tzn platí pouze přibližně; připouštějí se odchylky a hledají metody, jak se určí nejpravděpodobnější uspořádání systému

Vzájemné vztahy mezi matematickými a ekonometrickými modely – matematické modely lze přeměnit na ekonometrické tak, ře do rovnic, které představují funkční vztahy, zařadíme i člen (členy), které zachycují stochastické odchylky, ke kterým dochází téměř vždy, neboť každý matematický model je zjednodušen a nebere v úvahu všechny proměnné a vztahy, které existují v reálné ekonomice. Lze i naopak přeměnit ekonometrické modely na matematické tak, že např. mezi dvěma proměnnými je natolik silný a jednoznačný vztah, že jej lze vysvětlil i určitým kauzálním vztahem. Specifickou skupinou jsou simulační modely forresterovského typu - k jejich sestavení se využívají počítačové simulace, s jejichž pomocí se de facto konstruuje požadovaný model.

Соседние файлы в предмете [НЕСОРТИРОВАННОЕ]