Velikost a odvětvová struktura veřejného sektoru ve vybraných zemích

Francie: státní výrobní sektor se podílí na HDP cca 17%, na průmyslové výrobě cca 30%, na zamšstnanosti cca 4%

Velká Británie: státní výrobní sektor se podílí na HDP cca 10%, na celkové výrobě cca 20%, na zaměstnanosti cca 12% a na investicích cca 25%

Itálie: státní výrobní sektor se podílí na HDP 15 - 17 %, na průmyslové výrobě cca 15%, na zaměstnanosti cca 20% a na investicích cca 16 %

Rakousko: státní výrobní sektor se podílí na průmyslové výrobě cca 40%, na zaměstnanosti cca 25% a na investicích cca 48 %

SRN: státní výrobní sektor se podílí na HDP cca 17 %, na průmyslové výrobě cca 8%, na zaměstnanosti cca 9 % a na investicích cca 31 %

Pro evrospké země lze tedy konstatovat:

a) podíl státního výrobního sektoru na tvorbě HDP se pohybuje mezi 10-17%, na celkové průmylsové vyýrobě mezi 8-40%, podíl zaměstnanosti mezi 12-24%, podíl na investicích 10-48%

b) státní podniky mají největší zastoupení v energetickém průmyslu, včetně ropného průmyslu a výroby atomové energie. Dále potom v ocelářském průmyslu a některých odvětvích strojírenství (letecký průmysl, výroba osobních automobilů,…)

c) veřejný sektor se v západoevropských zemích podstatně podílí na hospodářské aktivitě, na technologickém pokroku a na vývoji infrastruktury

Specifickou součástí věřejného sektoru jsou státní společnosti, jejichž úlohou je ovlivňovat či financovat technologický pokrok. Tyto společnosti zasahují do veřejného i soukromého sektoru, financují žádoucí fúze, podporují modernizační investice,…

Hlavní doménou věřejného sektoru zůstává ve většině případů energetický průmysl (ropný a jederný). Potom je to podíl na ocelářství, automobilovém a loďařském průmyslu. Obecným rysem vývoje veřejného sektoru výrobní povahy je stírání přesné hranice mezi veřejným a soukromým sektorem.

20 Fiskální politika (rozpočtové hospodaření; daňová politika; výdajová politika; deficit státního rozpočtu a státní dluh; veřejné výdaje a zaměření fiskální politiky)

Fiskální politikou rozumíme soubor postupů a nástrojů, jimiž vláda ovlivňuje chod ekonomiky prostřednictvím příjmů a výdajů státního rozpočtu s cílem:

a) podpořit ekonomický růst a růst zaměstnanosti

b) pomoci utlumit výkyvy c hospodářském cyklu

c) zmírnit inflační tlaky v ekonomice

Záměry fiskální politiky se prosahují nepřímo: Především prostřednictvím růstu agregátní poptávky (AD). V případě měnícího se zdanění může fiskální politika ovlivnit i pohyby agregátní nabídky (AD).

Kromě své hlavní funkce, kterou je stabilizace vzájemných vztahů mezi ekonomickým růstem, zaměstnaností a inflací, plní fiskální politika i další úkoly:

1. jejím prostřednictvím je zabezpečován rozvoj veřejného sektoru a poskytování veřejných statků

2. přerozděluje důchody prostřednictvím daňové soustavy a systému transferových plateb

3. podílí se na zmírňování důsledků externalit s na podpoře kladných externalit

Relativně samostatnou součástí fiskální politiky je:

a) daňová politika

b) výdajová politika

c) politika financování deficitů státního rozpočtu a státního dluhu

Podle zaměření můžeme rozlišovat:

Expanzivní fiskální politiku opírající se i rostoucí přerozdělování důchodů a zvyšující se podíl státního rozpočtu

Restriktivní fiskální politiku opírající se o klesající přerozdělování důchodů a klesající podíl státního rozpočtu