Výhody při využívání operací centrální banky na volném trhu jsou:

a) uvedené operace probíhají zcela na základě rozhodnutí centrální banky, která má nad nimi kontrolu, také obchodní banky se volně rozhodují o nákupech a prodejích cenných papírů centrální bankou

b) obchody jsou velmi průžné, jejich účinky se projevují poměrně brzy

3. Diskontní sazby, lombardní sazby a repo sazby

Nástroj monetární politiky centrální banky, který je využíván v souvislosti s poskytováním úvěrů centrální bankou obchodnám bankám. Kromě diskontní szaby jsou používány i repo sazby a lombardní sazby. Cílem těchto sazeb je ovlivnit rozsah a ceny úvěrových zdrojů obchodních bank. Cena úvěru (úrok) poskytnutého centrální bankou obchodní bance za diskontní, případně jinou základní úrokovou sazbu (lombardní úvěry jsou poskytovány na zástavu cenných papírů a jiných movitých věcí, repo sazby se vztahují k úvěrům poskytovaných při termínovaných obchodech s cennými papíry, ovlivní úroky z úvěrů), které poskytuje banka svým klientům.

Cílem zvýšení diskontní nebo jiné základní sazby centrální banky je snížit úvěrové výdaje obchodních bank, působit na zdražení úvěrů poskytovaných obchodními bankami. Důsledkem je omezení úvěrové emise, snížení poptávky po úvěrech, tlumení inflačních tlaků a omezení ekonomické aktivity založené na úvěrech.

Snížení diskontní nebo jiných základních sazeb naopak vede ke zvýšení úvěrových zdrojů obchodních bank, poklesu ceny úvěrů, vzestup ekonomické aktivity založené na přílivu do hospodářství.

Vliv diskontní sazby je do značné míry závislý na úrovni rozvoje peněžního trhu v dané zemi, především na dostatku nebo nedostatku finančních zdrojů.

b) Přímé nástroje centrální banky

jsou méně využívány než nepřímé. Jsou to většinou administrativní postupy, které se vymykají důsledně tržnímu pojetí.

Patří sem různá doporučení, výzvy a dohody, uložení optření k nápravě nedostaktů, stanobení úvěrových limitů nebo limitování úrokových sazeb.

Charakter zčásti přímých a zčásti nepřímých nástrojů mají pravidla likvidity, která určuje centrální banka pro činnost obchodních bank, stanovení zásad jejich obezřetného chování , např. formou určení kapitálové přiměřenosti a úvěrové angažovanosti. Cílem těchto opatření je prosadit do chování všech bank principy, které brání vzniku rizik ohrožujících zájmy klientů bank, zejména vkladatelů, a současně tak minimalizovat nebzpečí ohrožení likvidity nejen v jedné konkrétní bance, ale bankovním systému v zemi vůbec.

Pravidal likvidity mohou být stanovena více či méně podrobně. Čím podrobněji zasahují do struktury aktiv a pasiv banky vymezením závislosti mezi jejich jednotlivými složkami, tím více se blíží k nástrojům přímým.

ČNB používá v rámci bankovní regulace obchodních bank ukazatelů kapitálová přiměřenost a úvěrová angažovanost, prognózování inflace a opatření v devizové oblasti

Kapitálová přiměřenost: vzhledem k tomu, že obchodní banky hospodaří s převážně svěřenými cizími zdroji, je limitován rozsah obchodl banky poměrem jejího kapitálu k objemu tzv. rizikově vážených aktiv. Uvedený poměr je stanoven ČNB na minimální hranici 8%.

Úvěrová angažovanost

Vyjadřuje limity pro poskytování úvěrů jednomu dlužníku nebo skupině ekonomicky spjatých dlužníků. Podle pravidla úvěrové angažovanosti jsou banky povinny zabezpečit, že celkový objem úvěrů poskytnutých jednomu klientovi – dlužníkovi nesmí přesáhnout hranici 25% z kapitálu banky, u osoby, která má k bance zvlásštní vztah (člen představenstva, dozorčí rady), nesmí výše poskytnutých úvěrů převýšit 20% kapitálu banky.

Prognózování inflace

Je poměrně novým opatřením ČNB, které centrální banka provádí od roku 1998. V prognózách jsou na základě předpokládaných ukazatelů (HDP, zaměstnanost, výdaje veřejných rozpočtů, cenové hladiny,…) stanoveny 4 veličiny – prognóza celkové inflace, prognóza čisté inflace, cílové pásmo pro celkovou inflaci a inflační cíl pro čistou inflaci.

Opatření v devizové oblasti

Vedle opatření ve vnitřní měňové sféře využívá ČNB také specifických opatření v devizové oblasti. Nejpoužívanějším jsou přímé a nepřímé kurzové intervence

Přímé kurzové intervence: spočívají buď v nákupu cizí měny za měnu domácí – v tomto případě působí centrální banka pokles jurzu domácí měny, nebo domácí měnu nakupuje za zahraniční měnu – působí na vzestup kurzu domácí měny. Pokud centrální banka provádí nákupy domácí měny od tuzemských bank za měny zahraniční, snižuje množství peněz v oběhu. Pokud centrální banka nakupuje zahraniční měny za měnu domácí od tuzemských bank, zvyšuje tak peněnžní zásobu a úvěrovou kapacitu obchodních bank.

Nepřímé kurzové intervence: uskutečňují se pomocí změn základních úrokových sazeb, např. při jejich zvýšení dovhází k růstu poptávky zahraničních investorů po domácí měně a ke zvyšování jejího kurzu vůči zahraničním měnám. Snižování úrokových sazeb vede k opačnému efektu.

46