17.2 Formy peněz

Původní formou peněz byly drahé kovy. První stálejší formou peněžních prostředků byly zlaté a stříbrné mince. Peníze vyrobené z drahých kovů byly plnohodnotné, tj. jejich vniřní (skutečná) a nominální (na penězích vyražená, vytištěná) hodnota se rovnaly. Vedle těchto peněz se začaly v oběhu používat i peníze neplnohodnotné (zlaté a stříbrné mince, jejichž nominální hodnota byla nižšíněž vnitřní. Peněžní oběh byl doplněn papírovými penězi – bankovami a státovkami.

Důvodů pro vznik papírových peněz bylo několik, technických i ekonomických. Papírové peníze mohou obíhat ve dvojí formě: jako bankovky a jako státovky.

První bankovky se objevili již v 10.století v Číně, významnější používání až v 17.stoeltí. Bankovky byly vydány do oběhu buď jako náhrada za mince z drahých kovů (tzv. bankovky nepravé), nebo jako peníze doplňující drahé kovy v oběhu (tzv. bankovky pravé, doplňkové). Za vznik papírových pěněz se zasloužili bankéři a obchodníci. S obchodováním na úvěr souvisel vznik dlužních úpisů, nazývaných směnky. Ze vztahu mezi bankéřem a vkladatelem se vyvinul i mýtus o zlatém či stříbrném krytí bankovek založený na bezprostřední směnitelnosti bankovek za mince z drahých kovů.

Druhou formou papírových peněz jsou státovky. Jde v podstatě o státní dluhopisy, emitované státem, ale stát neslibuje, že držiteli za ně něco zaplatí. Státovky byly používány ke krytí státních výdajů. Byly nesměnitelné za drahé kovy, jejich oběh byl nucený, nařízený státní mocí.

Dalším stupněm byl vznik bezhotovostních peněz, které jsou evidované na účtech majitelů v bankách. Při platbách nedochází k předávání hotovostních částek, ale jen ke změnám na účtech klientů bank. Tyto peníze nazýváme depozitními.

Nejnovější, moderní formou peněz jsou tzv. elektronické peníze, tj. záznamy o peněžních částkách a jejich přesunech v paměti počítačových systémů bank. K bezhotovostním platbám jsou v současné době využívány platební, resp. kreditní karty a šeky.

Úvěrové peníze – souhrn peněz vytvořených prostřednictvím obchodního, bankovního nebo státního úvěru.

17.3 Měna, její kupní síla a kurz měny

V každém státě fungují konkrétní peněžní jednotky, které tvoří základ měny (CZK, EUR, USD, GBP…). Menou nazýváme peněžní soustavu, která je používána a zákonem upravená na území určitého státu nebo několika států (euro).

Množství určitých výrobků nebo služeb, které je možno za měnovou jednotku koupit, je kupní silou měnové jednotky. To znamená, že o kupní síle měny rozhodují především ceny zboží.

Činitelé, kteří působí na vývoj kupní síly měny, lze nalézt jednak v reálné ekonomice (tempo růstu HDP, vývoj vztahů mezi dovozem a vývozem), jednak přímo v peněžní stránce ekonomiky (peněžní zásoba, její objem, hospodaření vlády).

Vedle národních měn mohou fungovat i měny mezinárodní, jejichž peněžní jednotky jsou vužívány v několika státech. Takovou peněžní jednotkou byla např. zvláštní práva čerpání (SDR – Special Drawing Rights), která se začala uplatňovat v druhé polovině sedmdesátých let mezi členskými zeměmi Mezinárodního měnového fondu, Analogickou jednotkou k SDR byla ECU – European Currency Unit) využívaná v rámci Evropského měnového systému. V obou případech byly tyto jednotky využívány jako zúčtovací, platební a rezervní, nevyskytovaly se v hotovostním peněžním oběhu. Jinak je tomu u nejvýznamnější společné měny Evropské unie. Euro je nejen bezhotovostní společnou měnou, ale používá se také pro hotovostní platební styk.

Vedle kupní síly je významný také kurz měny, který vyjadřuje cenu měnové jednotky jedné země v měnových jednotkách jiné země. Podle různých hledisek rozlišujeme několik forem měnových kurzů:

Kurz valut (bankovek a mincí) a kurz deviz (likvidní bezhotovostní platební prostředek znějící na cizí měnu a vyjadřující pohledávku jeho vlastníka)

Kurz nákupní, za který jsou valuty nebo devizy nakupovány, a kurz prodejní, za které se tyto prostředky prodávají. V některých bankách jsou určovány též „kurzy střed“ (pohybují se na úrovni mezi kurzem nákupním a prodejním)

Kurzy pružné (flexibilní, plovoucí, floating) jsou volně pohyblivé a utváří se na trhu volně podle nabídky a poptávky po konkrétní měně. Pevné kurzy jsou volně nepohyblivé, respektive pohyblivé jen za určitých podmínek, jejich změny jsou řízeny.

Zhodnocení (apreciace) domácí měny se projevuje jako pokles množství domácích jednotek potřebných k nákupu měnových jednotek zahraničních. Znehodnocení (depreciace) domácí měny znamená, že za měnovou jednotku zahraniční musíme zaplatit větší počet domácích jednotek, případně za domácí jednotku získáme menší počet měnových jednotek zahraničních.