5.2. Klasifikace ekonomických systémů

Ekonomický systém je obecně definován jako způsob organizace ekonomického života lidské společnosti

Ekonomiku (jako formu projevu ekonomického systému) ovšem musíme definovat celým souborem charakteristik, kam patří nejen způsob rozhodování, druhy rozhodovacích mechanizmů a nástrojů, ale i vlastnické vztahy, stupeň otevřenosti ekonomiky, sociální spravedlnost, svoboda tržních subjektů rozhodovat o svém chování,…

Nejčastěji používaná kritéria při klasifikaci současných ekonomických systémů jsou:

• Vlastnictví

• rozhodování, princip koordinace (viz kapitola 5.1)

V celé historii lidstva se prosazují jen dva druhy vlastnictví:

Soukromé a veřejné (ve smíšeném vlastnictví vždy jeden druh převládá)

Vlastnictví je chápáno jsko soubor vlastnických práv

Vlastnické právo je oprávnění vlastníka (majitele) držet, užívat a svobodně nakládat se svým majetkem

Právní kodifikace vlastnictví má výrazný vliv na alokaci a využití ekonomických zdrojů.

U soukromého vlastnictví je východiskem pro rozhodování vlastníka vazba mezi náklady a výnosy. V soukromém hospodaření se výdaje řídí podle příjmů. Vazba mezi výnosy a náklady se u veřejného vlastnictví vytrácí. Ve veřejném vlastnictví se příjmy obvykle řídí podle výdajů

Pro dobré fungování ekonomického systému musí být vlastnická práva zaručená a obchodovatelná

Využívání aktiv, která jsou ve společném vlastnictví, vede k situaci, která je známa jako „problém veřejného blaha“ – sdílený zdroj je zneužíván členy společenství, např. obecní pastviny jsou nadměrně spásány, tudíž tráva bude spasena a volnost užívání společného zdroje tak vede k záhubě všech!

Podle principů koordinace mohou existovat ekonomické systémy s tržním rozdělováním zdrojů a s rozdělováním na základě ekonomických plánů (prostřednictvím příkazů). Hospodářský vývoj ve 20. století ukázal, že žádný ekonomický systém nemůže douhodobě fungovat jen na základě jednoho z uvedených koordinačních principů! Všechny ekonomické systémy jsou v současné době smíšené ekonomiky (viz graf 5.1 na straně 107)! Jejich regulaci zajišťuje koexistence a vzájemné doplňování cenového systému a vládních příkazů, přitom vždy jen jeden z principů převažuje

V kapitalistickém ekonomickém systému dnes převládá soukromé vlastnictví a rozdělování většiny zdrojů na trh. Stát pouze zabezpečuje podmínky pro dobré fungování tržního mechanizmu, produkuje veřejné statky, pečuje o spravedlivé rozdělování důchodů a dbá o vnitřní a vnější stabilitu ekonomiky

V socialistickém ekonomickém systému (Kuba, KLDR) dominuje kolektivní vlastnictví, rozdělování všech zdrojů a produkce je zajišťováno vládou

Charakteristiku základních ekonomických systémů začneme popisem prvků, které je tvoří, jednotlivé prvky (subjekty) můžeme rozčlenit na 3 skupiny – domácnosti, firmy a stát

1. domácnosti – ekonomické jednotky, které chrakterizuje společné vlastnictví majetku, společné používání příjmů a společné přijímání ekonomických rozhodnutí.Domácnosti vystupují na trhu na jedné straně jako prodávající výrobních faktorů, na druhé straně jako kupující ekonomických statků. Důchody získané na trhu výrobních faktorů (mzdy, renty, zisky) domácnosti vynakládají na spotřebu (nákup finální produkce) a na úspory. Z celkového příjmu domácnosti odvedou daně státu, ze kterých vláda následně uskuteční tzv. transferové platby (vyplatí důchody, podpory v nezaměstnanosti) a nákup zboží a služeb. Cílem domácností je trvalé zvyšování úrovně

2. firmy – sektor firem reprezentují podnikatelské jednotky, které od domácností (eventuelně od státu) nakupují výrobní faktory, ty pak používají k výrobě ekonomických statků, které prodávají na trhu domácnostem (eventuelně státu). Cílem firem je maximalizace zisku, protože jinak neobstojí v konkurenčním boji. Firmy státu platí daně a na základě přerozdělování mohou získat subvence nebo jiné formy podpory

3. stát (vláda) – představuje specifický subjekt, který kontroluje, zda jssou dodržována „dohodnutá pravidla ekonomické hry“. Smyslem jeho ekonomické aktivity je odstraňovat negativní projevy trhu. Vybrané daně nepoužívá jen na transferové platby a subvence podniků, ale především na finoncování produkce veřejných statků a služeb. Vláda se podílí na vytváření poptávky po zbožích a službách (státní zakázky) a po pracovních silách. Prostředníctvím produkce státních podniků podporuje i vytváření nabídky. Pokud jsou její příjmy menší než výdaje, musí si půjčit finanční prostředky