5.4 Tržní ekonomika

Rozhodnutí o alokaci zdrojů a produkci vznikají na základě cen utvářených v procesudobrovolné směny mezi výrobci, spotřebiteli a vlastníky výrobních faktorů. Fungování této ekonomiky zabezpečuje tržní mechanizmus a veškerá rozhodnutí tržních subjektů jsou decentralizována, protože základem ekonomiky je soukromé vlastnictví výrobnívh zdrojů. Koordinace ekonomické činnosti má proto horizontální formu, neboť rozhodování je založeno na svobodné volbě suverénního tržního subjektu

Každý subjekt především sleduje svůj zájem - spotřebitel se snaží dosáhnout maximálního užitku ze spotřebovávaných statků a cílem výrobce je maximální zisk. Adam Smith vystihl tuto situaci jako „princip neviditelné ruky trhu“, kdy jde o samočinně působící mechanizmus, který koordinuje různost zájmů odlišných subjektů a tím dává vzniknout makroekonomické souhře

Praktické zkutečnosti nepotvrzují, že by neviditelná ruka vedla jedince, kteří sledují svůj zájem, k podpoře „veřejného zájmu“. Funguvání konkurenčních trhů nezaručuje, že důchody a spotřeba budou směřovat k těm, kteří to nejvíce potřebují. Důchody a spotřeba jsou výrazně ovlivněny potřebnými podmínkami (talent, rasa, pohlaví, věk, zdraví,…)

Tržní systém lze charakterizovat jako uspořádání (formu) společenské výroby, struktura spotřeby a použití výrobních zdrojů jsou výsledkem nezávislých rozhodnutí jednotlivých výrobců a spotřebitelů. Všechny tržní subjekty vstupují dobrovolně (svobodně)

Řešení 3 základních ekonomických otázek (viz graf 5.3 na straně 113)! je dosahováno koordinací aktivit jednotlivých subjektů. O struktuře výroby rozhodují spotřebitelé svými „peněžními hlasy“ – tím, že některý statek koupí a jiný ne určují výrobcům, co mají vyrábět a co ne. Jak se budou jednotlivé statky vyrábět a jaká bude použita technologie k výrobě, rozhodnou výrobci ve vzájemném konkurenčním boji a vycházejí přitom z cen výrobních faktorů a snaží se o minimální náklady. Pro koho je vyrobená produkce určena, o tom rozhoduje nabídka a poptávka na trhu výrobních faktorů. Platby firem za použití výrobních faktorů vytvářejí prvotní důchody jejich majitelů

Optimální fungování tržního sytému předpokládá dokonalou konkurenci, kdy jsou zabezpečeny stejné podmínky pro všechny subjekty. Tržní ekonomika se těmto podmínkám vzdaluje a 3 základní otázky nejsou řešeny optimálním způsobem. Neschopnost cenového systému komplexně zajistit regulaci tržní ekonomiky označujeme jako tzv. tržní selhání. Z příčin, které zabraňují tržnímu mechanizmu efektivně alokovat zdroje, si uvedeme ty nejdůležitější:

a) nedokonalá konkurence (monopolní síla) – výsadní ekonomické postavení subjektů je základem jejich monopolní síly, která jim umožňuje ovlivňovat tvorbu cen nabízené produkce. Ceny tak ztrácejí svoji pružnost a neplní své informační, alokační a stimulační funkce

b) externality – jsou to vedlejší efekty výroby a spotřeby, které neprocházejí trhem, ale směnné transakce ovlivňují. To znamená, že náklady nebo výnosy z výroby se přenášejí na nezúčastněné ekonomické subjekty a zajišťují jim újmu nebo prospěch. Cenový systém nedokáže důsledně externality zachytit a trh proto neumí jejich vzniku zabránit. Teorie rozlišuje negativní a pozitivní externality:

negativní (záporné) vytvářejí situace, kdy je určitý subjekt nějakou transakcí poškozován a vznikají mu dodatečné náklady, které mu nejsou hrazeny a on z ních současně nezískává žádnou výhodu (např. firma musí vynakládat náklady na čištění vody, které ale sama nezpůsobila)

pozitivní (kladné), označované za vnější úspory jsou situace, kdy činnost jednoho subjektu přináší prospěch jinému subjektu a ten náklady s ním spojené nemusí hradit. Tento transfer užitečných efektů probíhá bez dobrovolné směny a zvyšuje výrobu nebo užitek příjemce externality (např. chovatel včel přináší prospěch ostatním farmářům tím, že jeho včely opylují porosty farmářů – jejich přínos trh nedokáže ocenit)

c) veřejné statky – trh není schopen podněcovat produkci veřejných statků, protože nedělitelnost jejich spotřeby neumožňuje vyloučit ze spotřeby ten subjekt, který nezaplatil požadovanou cenu (tzv. čistými statky jsou např. národní obrana, policie,…)

d) asymetrické informace – cenový systém neplní dobře své funkce za situace, kdy jedna strana trhu je lépe informovaná než druhá (např. znají-li prodávající více než kupující o kvalitě směnného produktu, je méně informovaná strana znevýhodněna)

Nedokonalosti tržního mechanizmu si v ekonomickém životě vynucují dodatečné zásahy státu do ekonomiky, které pomáhají tato tržní selhání eliminovat:

a) systémem antimonopolních opatření – vláda odstraňuje nedokonalost konkurence a tím vytváří dobré podmínky pro pro fungování trhu

b) regulací negativních externalit – je plně v rukou vlády, protože pouze ona je oprávněna určovat limity znečištění živ. prostředí a vymáhat poplatky za jejich překročení

c) přerozdělováním důchodů – tržní ekonomika vede k nerovnému rozdělování důchodů a majetku. Vlastnosti veřejných statků a obtížnot jejich prodeje na trhu předurčuje vládu, aby se zabývala jejich produkcí

Ve všech moderních ekonomikách se prosazuje tendence kompenzovat nedokonalé funguvání trhu státní regulací ekonomiky. Souběžné používání 2 principů koordinace – cenového systému a příkazů – vytváří ekonomický systém, který nazýváme smíšenou ekonomikou. V jejím rámci jsou kombinovány prvky konkurenčního soukromého podnikání s určitým stupněm centrálního řízení.