18 Inflace a Phillipsova křivka (chápání inflace a její měření; inflace a soudobé teorie; příčiny, typy a důsledky inflace; Phillipsova křivka; dynamické chápání inflace a protiinflační politika)

18.1 Chápání inflace a její měření

Inflace znamená všeobecný růst cenové hladiny V ekonomice. Opakem inflace je deflace, kdy dochází k poklesu cenové hladiny.

Inflace je stejně stará jsko tržní ekonomiky. Tržní uročvání cen vždy bylo a bude doprovázeno růstem cen.

Až do začátku 20.století převládal v ekonomické teorii názor, že inflaci způsobuje nadměrná emise peněz, která vede k nerovnováze mezi množstvím peněz v oběhu a množstvím zboží na trhu. Cenová hladina se v klasické kvantitativní teorii rovná

MV

P = Y

P – cenová hladina

Y – reálný důchod

M – množství peněz v oběhu

V – důchodová rychlost obratu peněz v urřitém období

Další výsledky ekonomického výzkumu v průběhu 20.století ukázaly, že tato teorie nedokáže vysvětlit krátkodobé kolísání cen v průběhu cyklu, stejně jako nebere v úvahu úlohu úvěru při určování množství peněz v oběhu (J. A. Schumpeter). Postupně se podařilo prokázat, že na vývoj inflace má zásadní vliv i vývoj úrokové míry, či vývoj měnového kurzu.

Základní přelom v chápání inflace je spojen se jménem J. M. Keynese, podle kterého, pokud růst efektivní poptávky nevyvolá odpovídající růst výroby, projeví se tento růst následným růstem cenové hladiny. Přímá aplikace Keynesových názorů vedla k formulaci výdajové inflace – jako důsledku váznoucí spotřební, zejména však investiční aktivity ze strany spotřebitelů a podnikatelů.

V současnosti se většina ekonomů shoduje, že inflace znamená všeobecný růst cen, který mívá nejrůznější příčiny. Jeden z vyhraněných směrů vysvětluje inflaci jako důsledek poruch při ustanovování rovnováhy mezi agregátní poptávkou a nabídkou. Druhý názor zdůrazňuje monetární příčiny, především nadměrnou emisi peněz (monetaristé).

Měření inflace

K měření inflace se běžně využívají cenové indexy , které poměřují úroveň cen.

Index spotřebitelských cen

∑Q₀P₁

C PI (ISC) = x 100

∑ Q₀P₀

Cenový deflátor

nominální HDP

c enový deflátor =

reálné HDP

Dow-Jonesův index cenných papírů,atd.

Pro všechny cenové indexy je však společné, že vyjadřují změnu cenové úrovně v běžném roce ve srovnání s rokem základním. Tyto změny vyjádřené jako relativní přírůstek v % nazýváme mírou inflace:

ISC₉₆ – ISC₉₅

π = x 100

ISC₉₅

ISC₉₆ – index spotřebitelských cen v roce 1996

ISC₉₅– index spotřebiteslkých cen v roce 1995

Dojde-li k poklesu míry inflace, hovoříme o dezinflaci, tj. zpomalení tempa růstu cenové hladiny.

Vztah mezi inflací a úrokovou mírou

Důležitý je i vztah mezi inflací (zryhlením nebo poklesem růstu cen) a úrokovou mírou. Reálná úroková míra se rovná:

i_r = i_n – π

i_r – reálná úroková míra

i_n – nominální úroková míra

π – míra inflace

Reálnou úrokovou míru vypočteme, když od nominální úrokové míry odečteme míru inflace. Nominální úroková míra je zase naopak součtem reálné úrokové míry a míry inflace.

Graf 18.1 na straně 404! zachycuje tzv. Fisherův efekt – roste-li míra inflace, roste i nominální úroková míra.