19.2 Historický vývoj funkcí státu

Tradiční funkce – zajišťovat zachování pořádku v zemi, zejména dozírat na to, aby se respektovalo vlastnické právo.

Stát jako „noční hlídač“ – stát má postihovat ty, kdo by jednali v rozporu se zákony

Dilema trh-stát – zakladatelé klasické ekonomické teorie (zvláště Adam Smith) hlásají nezávislost jednotlivce a trh považují za autoregulativní. Lze říci, že stát jako „noční hlídač“ byl spíše ideálem než skutečností.

V naší době – společnost má odpovědnost za hospodářský a sociální pokrok, jakož i za to, aby se všichni podíleli na všeobecném blahobytu (sociální stát, resp. stát blahobytu). Přijetí koncepce sociálního státu je především politický jev, Tato koncepce je tedy zároveň politická i ekonomická a sociální.

Stát rovněž respektuje volání jedinců i různých organizovaných skupin po hospodářské a sociální jistotě.

Vysoký podíl povinných odvodů do státního rozpočtu se stal východiskem , jaká je potřeba odstranit překážky působení trhu.

Krize sociálního státu – kritika některých ekonomů odpovědnosti státu za solidaritu, infrastrukturu a hospodářské perspektivy.

19.3 Ekonomické teorie o zasahování státu do ekonomiky

Neoklasická teorie přejímá závěry klasické teorie, kdy tvrdí, že obecná rovnováha, tj. souběžně na všech trzích, je možná. Intervence státu připouští v případě, že jde o selhání trhu.

Keynesiánská teorie považuje intervenci státu v ekonomice za nezbytnou pro další existenci kapitalizmu.

Představitelé velké neoklasické syntézy (Samuelson, Hicks) sdílejí víru v pozoruhodné efektivní vlastnosti tržního mechanizmu a soudí, že ideální, dokonale konkurenční ekonomika by dokázala získat z disponibilních zdrojů maximum užitečných statků a služeb, nicméně si uvědomují, že absolutní čistý a dokonalý konkurenční trh sotva kdy existoval.

V dnešní době je důležité zapojit do smíšené ekonomiky i viditelnou ruku státu, který musí svými zásahy korigovat selhání na trhu.

Podle Samuelsona vykonává stát 4 ekonomické funkce:

1. vymezuje rámec pro hospodářskou činnost

2. uskutečňuje makroekonomickou stabilizační politiku ve snaze vyhladit vrcholy a sedla cyklů nezaměstnanosti a potlačit inflaci.

3. alokuje zdroje, kdaž se tržní selhání stává významným

4. přerozděluje zdroje postřednictvím transferů v rámci veřejné sociální péče.

Část liberálních teoretiků přijíma stanovisko amerického ekonoma Richarda Musgrava, jenž uvádí 3 funkce státu:

1. funkce alokace: ovlivňovat rozmístění produktivních zdrojů a tím efektivnost jejich využívání

2. funkce redistribuce: modifikovat rozdělování důchodů ve směru, který vyjadřuje prefernce společnosti

3. funkce stabilizace: regulovat konjunkturu

Počátek 21.století je ve znamení globalizace.

19.4 Hospodářská a sociální politika státu

Hospodářskou politiku je třeba vždy pokládat za jednotný celek.

19.4.1 Typologie hospodářské politiky

Především je nutno konstatovat, že nositeli makroekonomické politiky jsou centrální orány státní moci. Podle uspořádání státu však hospodářskou politiku provozují i orgány na nižší úrovni.

V rámci EU platí princip subsidiarity, tj. zásada rozdělení kompetence a moci podle níž se řešení a rozhodovánímá v rámci možností uskutečňovat na njnižším ještě kompetentním stupni.

Podle časového horizontu realizace cílů lze rozeznávat politiku krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou.

Je-li tato politika uplatněna tak, aby modifikovala hospodářskou situaci v krátkém a středním období, nazývá se konjunkturní. Má-li naopak modifikovat povahu ekonomiky trvale, což je možné jenom dlouhodobě, je kvalifikována jako strukturní: její účinky se však projevují i v krátkém období

Konjunkturní politika je v zásadě s tzv. anticyklickou, jež má vyrovnat cyklické výkyvy v ekonomice.

Stabilizační makroekonomická politika představuje všechny ekonomické zásahy vlády do celého hospodářského cyklu.

Podle rozsahu pole aplikace rozeznáváme politku sektorovou (zemědělská, průmyslová), regionální, národní a nadnárodní.

Poptávková politika – stimulace na základě růstu poptávky, nabídková politika – stimuluje nabídku snižováním daní nebo ostatních povinných odvodů. Tržně konformní politika se uplatňuje nástroji, jež působí nepřímo prostřednictvím trhu, tržně nekonformní politika používá k dosažení cílů především administrativní opatření.

Z hlediska použitých nástrojů rozeznáváme politiky fiskální (rozpočtovou) a monetární (měnovou), jakož i jejich kombinaci.

Zcela zvláštní význam má politika na ochranu hospodářské soutěže., jejímž ůkolem je zabezpečovat konkurenční tržní prostředí.