5.3 Příkazová ekonomika

Nejtypičtější formou byly ve 20. stol. tzv. centrálně plánované ekonomiky (CPE) v socialistických státech. Je to systém založený na vertikální koordinaci, ve kterém má rozhodující úlohu centrální plán

Ekonomickým základem CPE je státní forma vlastnictví, kdy stát vystupuje jako vlastník výrobních prostředků, všichni zaměstnanci v ekonomice jsou tak zaměstnanci státu. Další formy vlastnictví – družstevní (skupinové) a soukromé jsou jen doplňkovou strukturou v ekonomice. Chování těchto vlastnických subjektů je usměrňováno přídělovým systémem inputů a regulací jejich outputů

Podnikům je poskytnuta jen relativní ekoomická samostatnost a to v mezích daných centrálním plánem a soustavou centrálního řízení ekonomiky. Rozhodování podniků bylo ovlivňováno jejich přímou vazbou na státní rozpočet a úkoly plánu. Pokud podnik splnil plán (pětiletka), bylo vše v pořádku a nebylo přitom podstatné, zda podnik vykázal zisk nebo ztrátu (zisk odčerpával státní rozpočet, ztrátu státní rozpočet uhradil)!!! Ceny stanoví vláda (nejsou tedy výsledkem střetu nabídky a poptávky),

Plánovací úřad použil při sestavování plánu tvz. Bilanční metodu, sestávající z porovnání zdrojů a potřeb a ze stanovení požadovaných proporcí pro rozvoj výroby. Plánovité řízení bylo uskutečňováno především formou direktiv (např. vyrobit stanovené množství automobilů v daném sortimentu), tyto naturálně věcné ukazatele byly doplňovány o tzv. hodnotové ukazatele plánu, které měly vyvolat zájem podniků na růstu objemu produkce,… Tento systém hmotné stimulace vedl podniky především k růstu výrobních nákladů, protože hodnotové ukazatele lze nejsnadněji splnit tím, že porostou ceny

Praktické zkušenosti s CPE ukázaly, že tento koordinační princip nedokázal efektivně alokovat zdroje a řešit hlavní ekonomické problémy. Za hlavní příčinu selhání lze označit nefungující informační toky - podniky neměly zájem poskytovat seriózní podklady, protože věděly, že když je poskytnou, stát jim uloží stanový úkol nad jejich možnosti a zatajením informací se tak vyhýbaly postihu za nesplnění plánu. Stát si proto uvědomil nízkou věrohodnost informací a uchýlil se k administrativním opatřením – plánuje tedy tzv. indexovou metodou, kdy je rozpis plánu na další období odvozován ze schématu předchozí výkon + procentní přirážka, podniky proto vyjednávají a dále ztrácejí zájem stát pravdivě informovat

Charakteristickým rysem CPE byl nedostatek spotřebního zboží na trhu. Ceny byly často stanovovány na nižší úrovni, než byla rovnovážná cena, proto vznikal převis poptávky nad nabídkou a zboží na trhu nebylo možné koupit standardním způsobem (viz graf 5.2 na straně 111)!

Důsledek skutečnosti, že spotřebitel nemohl sehnat požadovaný statek byl jednak rezignace na vyhledávaný statek a koupě náhradního produktu nebo vstup občana do stínové ekonomiky (úplatky, vekslování, melouchy). V CPE stínová ekonomika má velký význam, protože bez ní by oficiální příkazně přídělový systém nemohl fungovat. Každý prodavač nedostatkového zboží získává výsadní postavení, neboť k oficiální ceně si připočítává úplatek, který mu jde do kapsy. Pokud cenový úřad v CPE stanoví tržní cenu vyšší, než je cena rovnovážná, potom vzniká na trhu přebytek příslušného zboží – neprodejná zásoba nepotřebných ležáků