16.3 Neoklasické modely růstu

V delším časovém období je ekonomický růst prvořadě determinován možným růstem potenciálního produktu. Rozhodující se stává strana nabídky. K růstu HDP proto dochází tehdy, když je společnost schopna zapojit do aktivního hospodářského života dodatečné výrobní zdroje (půdu, práci, kapitál, přírodní zdroje) nebo zvýšit účinnost jejich využití, měřenou rostoucí produktivitou práce nebo celkovou produktivitou.

Na prvním místě mezi faktory růstu je objem práce. Důvodem je, že v lidské historii to byla právě práce, která rozhodovala o růstu produkce. T.R.Malthus (1766 – 1834) se domníval, že jakmile dojde k osídlení veškeré půdy, populační tlaky přivedou ekonomiku do situace, že pouze mzdy na hranici životního minima zahistí trvalou rovnováhu, kdy se obvatelstvo nebude dále zvětšovat.

Od začátku 20. století, zejména v současné době, se však rozhodujícími faktory růstu staly:

Akumulace kapitálu (= čisté investice)

Technické a technologické změny (= technický pokrok)

Tuto skutečnost respektuje i neoklasický růstový model. Jeho základem je dvoufaktorová produkční funkce předpokládající, že jedinný homogenní výstup (Y) je vyráběn dvěma vstupy: kapitálem (K) a prací (L)

Y = f (K,L),

mezi kterými existuje vzájemná substituce.

Budeme-li předpokládat, že tempo růstu obyvatelstva a pracovních sil je totožné a konstantní a technický pokrok má nulový vliv, můžeme produkční funkci upravit na tvar

y = f (v)

y – důchod na pracovníka

v – kapitálová vybavenost pracovníka (K/L)

Ve výše uvedené rovnici je růst důchodu závislý na růstu kapitálu, jterý je zase závislý na růstu úspor, které samy závisejí na důchodu.

Rychlý ekonomický růst, který by v uvažované zemi vedl k růstu ekonomické úrovně, podle neoklasické teorie vyžaduje:

Vyšší míru úspor, která by vytvořila předpoklady pro růst vybavenosti práce kapitálem, zejména pokud ekonomika v tomto parametru zaostává za vyspělými zeměmi

Nenulové a tak vysoké tempo růstu technického pokroku, které umožní vytvořit potřebné předpoklady nejen pro další ekonomický růst, ale i pro případnou konvergenci země do klubu nejbohatších zemí.

Technický pokrok

Významným dlouhodobým faktorem růstu se v neoklasických modelech stává technický pokrok, který umožňuje nejen substituci práce kapitálem, ale především s týmiž vstupy práce (L) a kapitálu (K) vytvořit větší výstup (Y). Výsledkem je růst produktivity práce. Pro vyspělé kapitalistické země tedy platí: ekonomický růst je z velké části určen růstem vstupů (práce a zvláště kapitálu), z větší části aplikací technického pokroku.

Nekdy neoklasická teorie pracuje se zvláštním vstupem, a to lidským kapitálem (H). Pojmem lidský kapitál přitom vyjadřuje schopnost jednotlivců vydělávat v budoucnosti důchody.

16.4 Modely ekonomického rozvoje

Na otázku, zda nesrovnáváme nesrovnatelné (porovnávání ekonomiky rozdílných zemí v rozdílném období), slyšíme v historickém kontextu odpověď ano. Kvantitativní pohled nestačí pro vysvětlení všech podstatných souvislostí. Musíme se zajímat o ekonomický rozvoj, tj. klást důraz i na kvantitativní charakteristiky každé jednotlivé země.

Stadiální teorie rozvoje

K. Marx – vycházel z předpokladu, že ekonomický i společenský vývoj jsou nevyhnutelné atributy spojené s rozvojem každého systému. Tím ovšem každý sociálně ekonomický systém v sobě obsahuje, právě díky probíhajícímu vývoji, prvky své vlastní zkázy. Na tomto metodologickém základě K. Marx vypracoval teorii společenského vývoje: od prvobytněpospolné společnosti, přes otrokářství, feudalizmus, kapitalizmus až po komunizmus.

Rostowova teorie stadií ekonomického růstu – metodologickým základem pro vymezení jednotlivých stadií se v tomto případě stal vědeckotechnický pokrok a jeho důsledky pro další rozvoj lidské společnosti. Výsledkem je 5 stadií lidské společnosti:

1.stadium: tradiční společnost

V této společnosti převládá zemědělství; výroba je založena na přednewtonovské vědě a technice; proto neexistují podmínky pro zvyšování úrovně výroby na jednoho obyvatele

2.stadium: příprava společnosti na ekonomický růst

Objevují se nové typy podnikatelů, zakládají se banky a podniky zpracovatelského průmyslu; mění se struktura zaměstnanosti; růst vede k prvním ziskům

3. stadium: společnost v období ekonomického růstu (období startu)

Dochází k výrazným změnám v produktivitě zemědělství; uvolněná pracovní síla je zaměstnávána v nově se rozvíjejících průmyslových odvětvích; rostou zisky, zvyšuje se míra investic (10%); mění se i sociální struktura společnosti

4.staduim: společnost v období zralosti

Růst produkce je stabilně vyšší než růst obyvatelstva, díky rachlému růstu investic (míra investic 15 až 20%); formují se nové výrobní sektory; v mezinárodním měřítku začíná fungovat světová ekonomika jako jeden celek

5. stadium: společnost vysoké masové spotřeby

Rozhodující pro dynamiku výroby se stává produkce předmětů dlouhodobé spotřeby a služeb, jejichž tempo růstu úzce koinciduje s růstem počtu obyvatel; pozornost společnosti se přesouvá k problémům spotřeby a celkového životního stylu a blahobytu

Do stjné skupiny teorií ekonomikcého rozvoje, tj. do tzv. stadiálních teorií lze zařadit i teorie, které se zabývají společenským a ekonomickým vývojem v etapách:

Předindustriální