18.2 Inflace a soudobé teorie

V ekonomice existuje očekávaná míra inflace. V současnosti se podle toho, zda ekonomické modely pracují s předpokladem vyčišťujících se trhů nebo naopak, dělíme tyto teorie a modely na klasické a keynesiánské.

Klasická teorie

Tato teorie vychází z následujících předpokladů:

1) Tržní systém umožňuje díky pružnému mzdovému a cenovému mechanizmu, zajišťovat optimální alokaci výrobních zdrojů. Trhy se vyčišťují, neboť se přizpůsobují mzdy a ceny, aby vyrovnaly nabídku s poptávkou.

2) Domácnosti i firmy se rozhodují optimálně, neboť pro svá rozhodnutí využívají všechny dostupné informace.

3) Domácnosti i firmy jsou schopné při využití všech dostupných informací se rozhodovat racionálně.

Hypotéza racionálních očekávání - do ekonomie vnáší tuto teorii J. F. Muth, podle něhož se racionální očekávání oprírají nejen o minulé údaje, ale i všechny dostupné informace o budoucím vývoji.

Pokud budeme předpokládat, že trh se jednak plně vyčišťuje, a jednak, že jsme schopni racionálně předpovědět budoucí cenovou úroveň, musíme předpokládat, že:

a) Cenová hladina se přizpůsobí rovnováze mezi agregátní nabídkou a agregátní poptávkou, tedy AD = AS

b) Nevzniknou žádné chyby v očekávání; proto cenová hladina (P) se musí rovnat očekávané cenové hladině (P^e), tedy P = P^e. Zároveň musí platit, že množství peněz v oběhu (M) se musí rovnat očekávané peněžní zásobě (M^e), tedy M = M^e

Graf 18.2 na straně 407 a graf 18.3 na straně 408!

Keynesiánská teorie

Pracuje s modely, že trhy se nevyčišťují. To znamená, že na těchto trzích se téměř nemění ceny. Naopak firmy spíše mění objem produkce podle skutečné poptávky. Teprve po posouzení velikosti poptávky určují ceny a počty zaměstnanců včetně jejich mezd.

Tempo růstu reálného produktu v ekonomice, není určováno snahou přiblížit se k úrovni potenciálního produktu, ale jako rozdíl mezi růstem nominálního důchodu (y_n) a míry inflace (π):

y = y_n - π

18.3 Příčiny, typy a důsledky inflace

Podle toho, odkud přicházejí podněty růstu cenové hladiny, rozlišujeme inflaci poptávkovou a nabídkovou.

Poptávková inflace

Vyplývá prvořadě z nadměrné agregátní poptávky, či ze strukturálních problémů na straně agregátní poptávky. Předpokladem pro její vznik je ekonomická situace, kdy skutečný produkt se blíží potenciálnímu produktu. Graf 18.4 na straně 410! popisuje poptávkovou inflaci.

Poptávková inflace nastává v případech:

1. Spotřební výdaje obyvatelstva (C) nadměrně rostou; k tomu dochází tehdy, když růst nominálních mezd douhodobě převyšuje růst produktivity práce.

2. Investiční výdaje firem (I) se příliš rychle zvětšují díky rostoucí úvěrové emisi, nebi díky nízké úrokové míře.

3. nejvýznamnějším faktorem, je rostoucí objem státních výdajů (G)

4. K růstu inflace mohou napomáhat i vnější vztahy; aktivní saldo čistého vývozu (Nx) zvyšuje domácí poptávku oproti nabídce

Při hodnocení poptávkové inflace je také důležité určit, zda se jedná o:

Jednorázovou změnu cenové hladiny – může být způsobeno větším či menším poptávkovým šokem

Dlouhodobý růst cenové hladiny – dochází k němu pouze tehdy, pokud rovněž dlouhodobě poroste peněžní zásoba.

Nabídková inflace

Vyplývá provořadě z nedostatečné nabídky co do velikosti nebo struktury. Předpokladem pro vznik je, ekonomická situace, kdy skutečný produkt je nižší než potenciální a ceny (i mzdy) začínají růst dřívě, než ekonomika dosáhne stavu plné zaměstnanosti.

Graf 18.5 na straně 412! popisuje nabídkovou inflaci

Je-li snížeí agregátní nabídky dostatečně masivní, hovoříme o nabídkových šocích. Vznikají jako důsledek celosvětových poruch v nabídce základních surovin, paliv či potravin.

Vykazují-li náklady i ceny setrvačnou tendenci k růstu, hovoříme o stagflaci jako jevu, kdy období poklesu HDP a roustoucí nezaměstnanosti vyvolané poklesem agregátní nabídky současně dochází k značnému růstu inflace.

Další příčiny vyvolávající inflaci – jedná se o poruchy či změny v monetárních tocích ekonomiky. Jako příklad lze uvést fiskální inflaci, vyvolanou změnami ve způsobu zdaňování.

Specifickým druhem inflace, který ovlivňuje agregátní nabídku, je i očekávaná inflace. Její velikost ovlivňují především mzdová očekávání pracovníků a cenová očekávání firem.

Další typy inflace

Nejčastěji se používá kritérium velikost poruchy. Výsledkem jsou 3 základní typy inflace:

1) mírná – jednociferná roční míra inflace (0,1 – 9,9%)

2) pádivá – dvojciferná roční míra inflace (10-99%), někdy dokonce trojciferná (100-999%)

3) hyperinflace – čtyřciferná roční míra inflace (více než 1000%)

Další klasifikace člení inflaci na

zjevnou (otevřenou) – projevuje se růstem cenové úrovně

skrytou (potlačenou) – není vykazována v oficiálne publikovaných cenových indexech, navenek se projevuje existencí černého trhu a nedostatkového zboží a nedobrovolným růstem úspor.

Jiné třídění je na inflaci

očekávanou – subjekty jsou schopny, na základě poučení z minulosti, anticipovat budoucí vývoj inflace. Obvyklou obranou je valorizace všech důchodů, plateb,atd.

neočekávanou

Důsledky inflace

V běžném ekonomickém životě, kdy se nepohybují všechny ceny a mzdy tejným tempem růstu, tj. inflace je nevyrovnaná, stejně jako nebývá plně očekávaná, dochází k deformaci cen, míry zdanění a reálných úrokových sazeb. Tyto deformace následně ovlivňují:

a) přerozdělování důchodů a bohatství mezi různými ekonomikcými subjekty

b) vývoj nejdůležitějších makroekonomických agregátů

Vliv inflace na přerozdělování důchodů a bohatství není jednoznačný, neboť je ovlivňován nejen typem inflace, ale i konkrétní historickou situací zkoumané země. Obecně však platí, že inflace zvýhodňuje:

Příjemce nefixovaných důchodů

Dlužníky

Majitele hmotného bohatství

Dovozce (je-li inflace vyšší než zahraniční)

Naopak znevýhodňuje:

Příjemce stálých (neměnných) důchodů

Věřitele

Majitele hotových peněz

Vývozce (je-li domácí inflace vyšší než zahraniční)

Nejvíce ztrácejí majitelé zcela nepružných aktiv, zejména při neočekávaně vzsokých tempech inflace

Naopak nejméně fixovaným příjmem je zisk, proto také nejvíce získávají příjemci zisku.

V ekonomice s nedostatečnou akumulací domácích zdrojů a volnými výrobními faktory se mohou tyto úspory stát impulzem pro nastartování či obnovu ekonomického růstu.

V kapitálově nasycených ekonomikách, kde hlavní překážkou není nedostatek akumulačních zdrojů, ale nedostatečný růst agregátní poptávky, však i mírná inflace v horní části spektra obvykle vyvolává další problémy: Podporuje ukládání peněz do neproduktivních investic (budov, drahých kovů) a tím i případnou stagflaci v ekonomice.

Pokud se jedná o vývoj nejdůležitějších makroekonomikcých agregátů, lze konstatovat, že dlouhodobá výrazná inflace do značné míry oslabuje vyhlídky ekonomik na dlouhodobě stabilní ekonomikcý růst.

Vzhledem k možné krátkodobé substituci mezi inflací a nezaměstnaností (Phillipsova křivka) jsou na makroekonomické úrovni často srovnávány náklady, které vyvolává inflace s náklady, které vyvolává nezaměstnanost.

Důležité je rozlišovat stav plné zaměstnanosti, kdy trh práce jako celek je v rovnováze a míra nezaměstnanosti odpovídí přirozené míře nezaměstnanosti a nedobrovolnou nezaměstnanost, kdy počet volných pracovních míst je nižší než celková nabídka práce

Známý je i Okunův index chudoby, ve kterém se sčítá míra nezaměstnanosti a míra inflace