- •5. Ekonomický systém (Základní ekonomické problémy a způsoby jejich řešení; klasifikace ekonomických systémů; příkazová ekonomika; tržní ekonomika; technická stránka společenské výroby)
- •5.1 Základní ekonomické problémy
- •3. Pro koho vyrábět?
- •1. Přenáší informace
- •2. Vytváří podněty pro chování spotřebitelů a výrobců
- •3. Rozděluje důchody mezi obyvatelstvo
- •5.2. Klasifikace ekonomických systémů
- •Vlastnictví
- •5.3 Příkazová ekonomika
- •5.4 Tržní ekonomika
- •5.5 Technická stránka společenské výroby
- •11.3. Nezaměstnanost
- •13.1 Předmět makroekonomie
- •Veřejný sektor
- •13.2 Makroekonomické výstupy (hdp)
- •13.3 Metody zjišťování hdp
- •13.4 Nominální a reálný hdp
- •13.5 Hrubý domácí produkt a odvozené veličiny
- •Vypovídající schopnost ukazatele hdp
- •13.6 Základní makroekonomické charakteristiky
- •14. Agregátní důchod a agregátní poptávka a nabídka (základní makroekonomické veličiny a jejich vzájemné vztahy; dvousektorový model: spotřeba a investice; dousektorový model: výdajový multiplikátor)
- •14.1 Základní makroekonomické veličiny s jejich vzájemné vztahy
- •Vztahy mezi agregátní poptávkou, nabídkou a důchodem
- •14.2 Dvousektorový model: spotřeba a investice
- •Investice ve výdajovém modelu
- •14.3 Dvousektorový model: výdajový multiplikátor
- •15 Model ad – as (makroekonomická rovnováha V modelu as-ad; křivka agregátní poptávky; křivka agregátní nabídky a potenciální produkt)
- •15.1 Makroekonomická rovnováha V modelu ad – as
- •15.2 Křivka agrgátní poptávky
- •Investiční past a past likvidity
- •Investiční past
- •15.3 Křivka agregátní nabídky a potenciální produkt
- •16.1 Ekonomický růst a jeho teoretické základy
- •16.3 Neoklasické modely růstu
- •16.4 Modely ekonomického rozvoje
- •Industriální
- •16.5 Hospodářský cyklus
- •16.6 Příčiny hospodářského cyklu
- •16.7 Ekonomické důsledky hospodářského cyklu
- •16.8 Proticyklická a prorůstová hospodářská politiky V poválečném období
- •17 Peníze a banky (pojetí a funkce peněz; formy peněz; měna, její kupní síla a kurz měny; peněžní zásoba a poptávka po penězích; banky)
- •17.1 Pojetí a funkce peněz
- •17.1.2 Peníze jako prostředek směny
- •17.1.3 Peníze jako měřítko a prostředek úhrady odložených plateb
- •17.1.4 Peníze jako zásoba bohatství, jako uchovatel hodnoty
- •17.2 Formy peněz
- •17.3 Měna, její kupní síla a kurz měny
- •17.4 Peněžní zásoba a poptávka po penězích
- •17.5 Banky
- •17.5.1 Bankovní soustava
- •1. Model univerzálního bankovnictví
- •2. Model odděleného bankovnictví
- •17.5.3 Obchodní banky
- •18 Inflace a Phillipsova křivka (chápání inflace a její měření; inflace a soudobé teorie; příčiny, typy a důsledky inflace; Phillipsova křivka; dynamické chápání inflace a protiinflační politika)
- •18.1 Chápání inflace a její měření
- •Inflace znamená všeobecný růst cenové hladiny V ekonomice. Opakem inflace je deflace, kdy dochází k poklesu cenové hladiny.
- •Index spotřebitelských cen
- •Vztah mezi inflací a úrokovou mírou
- •18.2 Inflace a soudobé teorie
- •18.3 Příčiny, typy a důsledky inflace
- •18.4 Phillipsova křivka
- •18.5 Dynamické chápání inflace a protiinflační politika
- •19 Stát a ekonomika („Leviathan“ nebo „Prozřetelnost“; historický vývoj funkcí státu; ekonomická teorie o zasahování státu do ekonomiky; hospodářská a sociální politika státu)
- •19.1 „Leviathan“ nebo „Prozřetelnost“?
- •19.2 Historický vývoj funkcí státu
- •19.3 Ekonomické teorie o zasahování státu do ekonomiky
- •19.4 Hospodářská a sociální politika státu
- •19.4.1 Typologie hospodářské politiky
- •19.4.2 Cíle a nástroje hospodářské politiky a jejich vztahy obecně
- •19.4.3 Magie makroekonomie
- •19.4.4 Strukturální hospodářská politika
- •19.4.5 Sociální politika státu
- •19.4.6 Průmyslová politika
- •19.4.7 Veřejný sektor
- •Velikost a odvětvová struktura veřejného sektoru ve vybraných zemích
- •20 Fiskální politika (rozpočtové hospodaření; daňová politika; výdajová politika; deficit státního rozpočtu a státní dluh; veřejné výdaje a zaměření fiskální politiky)
- •20.1 Rozpočtové hospodaření
- •Výsledky státního hospodaření
- •Viz graf 20.1 na straně 461!
- •20.1 Daňová politika
- •Vzájemný vztah daní a rozpočtového salda
- •20.3 Výdajová politika
- •Vládních transferů
- •20.4 Deficit státního rozpočtu a státní dluh
- •20.5 Veřejné výdaje a zaměření fiskální politiky
- •21 Monetární politika (peněžní zásoba a úroková míra jako hlavní nástroje monetární politiky; nástroje centrální banky používané V monetární politice)
- •21.1 Peněžní zásoba a úroková míra jako hlavní nástroje monetární politiky
- •Využití obou hlavních nástrojů – řízení peněžní zásoby a regulace úrokové míry – vyústí V expanzivní nebo restriktivní politiku.
- •22.2 Nástroje centrální banky používané V monetární politice
- •1. Povinné minimální rezervy
- •2. Operace na volném trhu
- •Výhody při využívání operací centrální banky na volném trhu jsou:
- •3. Diskontní sazby, lombardní sazby a repo sazby
17.4 Peněžní zásoba a poptávka po penězích
Peněžní zásoba (množství peněz v oběhu) představuje nabídku peněz, o které rozhoduje centrální banka. Peněžní zásoba se vyjadřuje pomocí měnových agregátů, označovaných písmenem M. Základní měnové agregáty jsou označovány jako M1 a M2, bývají však užívány i další.
M1 zahrnuje tzv. transakční peníze, tj. hotovostní oběživo, vklady na běžných účtech a šeky
M2 obsahuje agregát M1 a úsporné a termínované vklady v bankách.
Nabízené množství peněz závisí na určitém typu monetární politiky, méně na úrokové míře. Podle některých názorů je nabídka peněz na změnu úrokových měr dokonce necitlivá. Obě varianty citlivosti peněz na výši úrokové míry znázorňuje graf 17.1 na straně 383!
Poptávku po penězích lze odvozovat z funkcí, které peníze plní. Tato poptávka je souhrnem peněžních prostředků, které potřebují všechny subjekty, především k nákupům zboží a služeb, k získání určitého výnosu nebo jako uchovatele hodnoty. Vzhledem k uvedeným účelům se poptávka po penězích dělí nejčastějí na:
1. Transakční poptávku, kdy motivem poptávajících je nákup spotřebního zboží, placení různých služeb a dodávek domácnostmi i firmami.
2. Majetkovou (výnosovou, investiční) poptávku, která je spojení se snahou majitele peněz získat z jejich držení určitý výnos.
Poptávka po penězích může mít i další příčiny, např. spekulativní či pojistné. Velký vliv na držení peněz jednotlivými subjekty má úroková míra. Je-li úroková míra nízká, nemá subjekt motiv k uložení peněz na účtech v bankách, protože by je málo zhodnotily. Naopak je motiv k uložení peněz vysoký. Poptávka po penězích je tedy vysoce závislá na úrokové míře, ale také na vývoji cenové hladiny a na vývoji objemu produkce. Graf 17.2 na straně 384! znázorňuje závislost poptávky po penězích na výši úrokové míry.
Rovnováhy na trhu peněz je dosaženo v případě vyrovnání nabídky a poptávky po penězích. Tuto situaci graficky znázorníme jako protnutí křivky nabídky (MS) a poptávky (MD) při určité úrokové míře (i). V grafu 17.3 na straně 384! je znázorněn vztah nabídky a poptávky po penězích a vyjádřen rovnovážný bod.
17.5 Banky
Nejčasteji jsou charakterizovány jako finanční zprotředkovatelé, kterí k obchodování na finančních trzích využívají především dvou základních funkcí – přijímání vkladů a poskytování úvěrů.
17.5.1 Bankovní soustava
Bankovní soustavu tvoří souhrn všech bank ve státě a vztahy mezi nimi. Národní systém nepůsobí izolovaně, ale v souvislosti s mezinárodními bankovními subjekty.
Bankovní soustavy můžeme rozlišovat podle různých kritérií. Jedním z nejdůležitějších je vztah bank zahrnutých do systému k mikroekonomickým a makroekonomickým funkcím, podle něhož členíme národní bankovní soustavy na jednostupňové a dvoustupňové.
Jednostupňový bankovní systém je charahteristický tím, že všechny banky provádějí veškeré bankovní operace, tedy zabývají se ryze komerčními činnostmi (mikroekonomická funkce) a současně také zabezpečují emisi peněz (makroekonomikcá funkce). V podstatě jednostupňová soustava bank se uplatňovala v netržních, centrálně plánovaných ekonomikách v průběhu 20.stol. Tento typ vycházel z existence jedné banky – monobanky, v níž byly soustředěny emisní, úvěrové i depozitní komerční operace. V ČSSR Státní banka československá. Její fungování by doplněno nekolika dalšími peněžními ústavy, např. v oblasti spořitelnictví (Státní spořitelna), jiné banky se specializovaly např. na zahraničně peněžní transakce (Československá obchodní banka).
Nejčastěji funguje bankovní soustava jako dvoustupňová, jejímž prvním stupněm je centrální banka, druhým stupněm síť obchodních (komerčních) bank. Centrální banky by institucionálně odděleny od onchodních bank a později se začaly významně podílet na plnění makroekonomických cílů předvším usměrňování měnového vývoje. Obchodní banky plní převážně mikroekonomické funkce, které však svými důsledky rovněž přispívají k naplňování hlavních makroekonomických cílů (dosahování hospodářského růstu, míry zaměstnanosti a míry inflace).
Obecně platí, že bankovní sektor patří v tržních ekonomikách k nejvíce státem regulovaným odvetvím. V bankovním systému vykonává dohled centrální banka nebo ministerstvo financí. Bankovní soustava může být založena v podstatě na dvou modelech: