11. Výrobní činnost podniku

Pojetí výrobní činnosti

• výrobní činnost ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků

• výrobní činnost = výroba = přeměna VF (vstupů) ve statky (hmotné výrobky - stroje, TV, pivo)

• výrobky jsou vyrobeny dříve, než mohou být spotřebovány, služby jsou uskutečňovány při své spotřebě

• výrobní faktory - řídící a výkonná práce

- dlouhodobý hmotný majetek (budovy, stroje, půda)

- materiál (suroviny ve fázích zpracování)

• výrobní proces se skládá z procesů

  1. pracovních (přímá účast člověka)

  2. automatických (bez přímé účasti člověka)

  3. přírodních (kvašení, zrání – působí přírodní síly)

• výrobu členíme na:

• hlavní výrobu

• vedlejší výrobu (výroba polotovarů, náhradních dílů)

• doplňkovou výrobu (využití a zpracování odpadu z hlavní nebo vedlejší výroby)

• přidruženou výrobu (liší se charakterem výroby)

• podle počtu vyráběných druhů výrobků rozeznáváme:

  1. kusovou

  2. sériovou

  3. hromadnou

• P.Drucker uvádí 4 základní typy výrobních činností:

  1. zakázková výroba – dle přání zákazníka

  2. pevná hromadná výroba – vysoce standardizovaná, pro masovou spotřebu

  3. pružná hromadná výroba - 1 druh výrobku, který se přizpůsobuje dle přání

  4. plynulá výroba – automatizovaná, 1 druh výrobku, (mléko, papír)

• Podle použité technologie jde o:

1. výrob procesy mechanicko-fyzikální = látková podstata zůstává stejná (soustružení)

2. výrobní procesy chemické = mění se látková podstata (zpracování ropy)

3. výrobní procesy biologické = surovina mění své vlastnosti (výroba piva)

Plánování výroby

• plánování výroby zahrnuje:

  • plánování výrobního programu

  • plánování výrobního procesu

  • plánování zajištění VF

Plánování výrobního programu:

• Výrobní program = skladba a objem výroby, které se mají v určitém období vyrábět

• informace o tom kolik a pro koho vyrábět poskytuje marketing

  • konstrukční standardizace – proces snižování počtu součástí, dílů u jednotlivých výrobků a jejich sjednocování pro více druhů výrobků, hlavní směry:

    • unifikace – vytváření jednotného výrobku s cílem dosáhnout zaměnitelnosti součástí pro různé druhy výrobků

    • typizace – vytváření typizované řady výrobků podle jejich velikosti, výkonu a tím omezit jejich počet

    • dědičnost – konstrukční příbuznost nových výrobků se staršími

    • stavebnicové řešení – výrobky s různými funkčními vlastnostmi nebo různým vzhledem vznikají kombinací unifikovaných dílů

  • pro neustálé zlepšování výrobků se využívá:

    • benchmarking – soustavné hodnocení výrobků, služeb a postupů ve srovnání s konkurencí a nejlepšími podniky v odvětví

    • TQM (total quality management – komplexní řízení kvality)

Plánování výrobního procesu:

• řeší otázky výběru technologie, rozvoje výrobku s cílem snížit N, záměny různých surovin a materiálů, lidské práce prací strojů, práce strojů automaty, automatů roboty atd.

• hledá se optimální kombinace VF, aby náklady byli co nejnižší, k tomu se používají různé metody:

• CPM – metoda kritické cesty

• PERT – metoda hodnocení a posuzování projektů

• RAMPS – metoda rozmisťování a víceprojektového plánování zdrojů

• počítačové systémy CAD/CAM

• reengineering – zásadní a radikální rekonstrukce podnikových procesů s cílem zvýšení výkonnosti podniku

• součástí plánování výrobního procesu:

1. stanovení velikosti výrobní dávky (= soubor výrobků vyráběných za sebou, s jednorázovým vynaložením nákladů)

2. sestavení lhůtového plánu,

3. sestavení plánu výrobních kapacit

• vychází z plánu výroby, technicko-hospodářských norem spotřeby času a výrob kapacit

• časový průběh výroby: výrobní takt=časový interval mezi 2 výrobky

průběžná doba výroby výrobku=doba,která uplyne od předložení požadavku do jeho expedice zákazníkovi

využití výrobní kapacity:

• výrobní kapacita je stanovena jako max. možný objem produkce dosažitelný výrobní jednotkou za určité období, a proto bude skutečně dosažený objem výroby vždy nižší

• poměr mezi skutečným objemem výroby a výrobní kapacitou charakterizuje využití výrobní kapacity

• vyjádřen je koeficient a ten se může pohybovat od 0 do 1

12. Nákup

Funkce a úkoly útvaru nákupu

= efektivní uspokojování potřeb vyplývajících z plánovaného průběhu výrobních i nevýrobních procesů - a to zajišťováním dodávek surovin, materiálů, součástek…

• nákup je zabezpečován útvarem nákupu

Marketingové pojetí nákupu:

• výzkum dodavatelského trhu, rozhodování o dodavateli, logistické zajištění nákupních procesů

• odběratel usiluje o dlouhodobé dodavatelsko-odběratelské vztahy

• nákupním marketingem podnikové logistiky řetězec začíná a marketingem na straně prodeje končí

Dominantní zásady nákupního marketing:

• nákup se musí stát aktivním článkem v  plnění strategických cílů podniku

• marketingové přístupy v nákupu vyžadují vytvoření odpovídající nákupní informační základny umožňující rozhodování o druhu materiálu, dodavateli…

• osobnost nákupce, který je připraven po odborné stránce, ovládá znalosti o „materiálu“, znalosti ekonomické, psychologické

• přístup k dodavateli: „fér protihráče“ na tržním kolbišti.

Plán nákupu je důležitým nástrojem managementu i v tržních podmínkách. Začíná včasným vyjasněním potřeb a pokračuje nákupním výzkumem a volbou dodavatele.

• Těžiště aktivit nákupu v oblasti strategického řízení

Nákupní marketingový mix

• instrumentárium mg mixu je základní stavebnicí při strategickém projektování

a) Informační a komunikační nákupní mix

• je nutné získat následující informace:

• o nakupovaných výrobcích a službách

• o vyráběných vlastních produktech a službách, které jsou předmětem prodeje firmy

• o dodavatelích

• o cenách výrobků a jejich proměnných složkách

• o konkrétních platebních a dodacích podmínkách

• o minulých skutečnostech (spotřebě, zásobách, plnění dodávek)

• o makroekonomických skutečnostech (ekonomických, legislativních)

• Zdrojem informací jsou účetnictví, statistika, ale i operativní evidence samotného nákupu

• V rámci komunikačního mixu se uskutečňuje:

• výzkum dodavatelů

• volba dodavatele

• komunikace v průběhu projednávání dodávek

• komunikace od uzavření kontraktu do realizace dodávky

• komunikace po realizaci dodávky

• hodnocení dodavatele a rozhodování o dalším odběratelsko-dodavatelském vztahu.

b) Výrobkový mix a mix služeb

• Zahrnuje rozhodování o:

• kvalitativních parametrech výrobku, který se má koupit

• šíři nakupovaného sortimentu výrobků

• nakupovaných službách, které odběratel získá v souvislosti s dodávkou výrobku

• varianty získání výrobku: nákup, vlastní výrobu, kooperaci, leasing

c) Cenový a kontraktační mix

• důležitý soubor rozhodovacích aktivit, které ovlivňují celkovou efektivnost a úspěšnost realizace strategických cílů

• rozhodnutí o ceně neovlivňuje pouze náklady výroby, ale i cenu finálního výrobku, jakož i další parametry a tím pozici podniku na trhu

• důležitou záležitostí při rozhodování o dodacích a platebních podmínkách je zvažování srážek a slev, eventuelně přirážek

• velmi důležité jsou platební podmínky a způsob objednávání dodávek (osobně, online)

• forma objednávky má vliv nejen na administrativní pracnost a náklady, ale i na stupeň právní zajištěnosti a na stupeň posilování vzájemné důvěry

d) Logistický a dodávkový mix

• rozhodnutí jak realizovat vlastní hmotný nákup s finálním dovedením výrobku až na místo reálné spotřeby (užívání), musí rozhodnout o:

  • dodávkové cestě, způsobu realizace dodávek, o velikosti, jejich periodicitě, způsobu manipulace, balení, skladování, rozsahu a obsahu logistických služeb, technologii a technickém vybavení logistických procesů

• optimální harmonizace „míst styku“ navazujících subsystémů“ (od dodavatele přes sklad, kompletaci, aktivního přísunu do místa potřeby po recyklaci)

Aktivity marketingového nákupního procesu

• mají svůj standardní postup, avšak vyžadují specifické modifikace podle toho, zda jde o:

  • opakovaný nákup beze změny (na základě předchozích zkušeností)

  • modifikovaný nákup (určité změny)

  • novou nákupní úlohu

fáze nákupního procesu

• poznání potřeby – nákupní impulz, specifikace výrobku

• Identifikace nezbytnosti a rozsahu potřeby

• nákupní výzkum trhu (dodavatelů),

• Volba dodavatele,

• formulace podmínek dodávek, zadání objednávky

• logistické aktivity při vstupu dodávky do podniku

• přejímka dodávky, případná reklamace

• finanční vypořádání, úhrada dodávky

• hodnocení výkonu dodavatele

• velmi důležitá je podrobná specifikace výrobku a s tím spojená volba druhu materiálu -> má často značný vliv na náklady výroby, ale i na kvalitu a celkové provedení finálního výrobku

• dále je potřeba sestavit přehlednou, systematicky utříděnou specifikaci potřeb na celý výrobní program

• predikce budoucích potřeb – ovlivňuje stupeň uspokojení vnitropodnikových potřeb

• nákupní výzkum trhu – umožňuje získávat takové informace o nabídce, které umožní správně zvolit mezi existujícími dodavateli a podmínkami realizace dodávek

• stěžejní soubor rozhodovacích aktivit v nákupu je výběr dodavatele

• při rozhodování o dodavateli se doporučuje zvažovat následující soubor kritérií: týkajících se výrobku, ceny, podmínek dodávek, samotného dodavatele (ekonomická a finanční situace jeho firmy)

Řízení zásob

• Úkol: vyrovnávat časový a množstevní nesoulad

• Operativní řízení: udržování zásob s minimálními náklady na skladování

• Strategické řízení zásob: rozhodnutí o množství finančních zdrojů, které podnik může vyčlenit na jejich finanční krytí

• vhodný objednací systém: signalizace při poklesu bilanční zásoby pod tzv. objednací úroveň

• objednacího množství:

1. předem určené standardní množství

2. proměnlivé množství-rozdíl mezi předem stanovenou velikostí max. zásoby a stavem bilanční zásoby

3. propočtené optimální množství

• strategie doplňování zásoby:

1. strategie s volnými objednacími termíny- v okamžiku, kdy zásoba klesne pod předem stanovenou hladinu

2. strategie s pevnými objednacími termíny, které se pravidelně opakují

3. strategie s pevnými objednacími termíny, ale s nejistým doplňováním-neustále se sleduje doba krytí z bilančního stavu zásoby

• moderní přístupy k řízení zásob:

  • Just-in-Time (JIT) – vztah mezi dodavatelem a odběratelem, který umožňuje, aby odběratel nemusel udržovat prakticky žádnou zásobu. Dokonalou spoluprací obou partnerů se zásoby u odběratelů stávají zbytečné, aniž by neúměrně zvýšily zásoby u dodavatele.

• Díky JIT se dosahuje: zvýšení jakosti, produktivity práce a pružnosti přizpůsobování se trh

• Předpokladem úspěšného uplatnění této metody je zavedení kontroly kvality u dodavatele.

• uplatnit, či neuplatnit systém JIT:jsou úspory vyplývající z nulových zásob a ze zvýšení jakosti vyšší než náklady na dopravu a na motivaci dodavatele ke spolehlivosti?

  • ABC- roztřídění skladovaných zásob na 3-4 skupiny dle podílu na celkové spotřebě (5-15% druhů 60-80% podílu na celkové spotřebě (skupina A)

Nákupní logistika

• úkolem je zabezpečit odpovídající lokální disponibilitu potřebného materiálu v době potřeby s vynaložením co nejnižších N a při optimální vázanosti prostředků v zásobách

• nákupní logistika je důležitá složka poskytující vnitropodnikovým spotřebitelům komplexní materiálový servis

• hl. směry aplikace nákupní logistiky:

  • koncentrace ve skladovém hospodářství velkých firem a jejich hierarchické uspořádání

  • prosazování trendu „informace místo fyzické zásoby“ – aplikace JIT

  • volba vhodných manipulačních a přepravních prostředků

• skladové hospodářství

• obalové hospodářství

Strategické řízení nákupu

• Východiskem: situační analýza se syntézou uzlových problémů, které umožňují přejít k vlastní marketingové strategické projekci inovací nákupu

• orientuje se na stěžejní suroviny, materiály a jejich dodavatele

• strategické varianty:

• strategie plného (plně garantovaného, bezpodmínečného) uspokojování potřeb

• strategie minimálních nákladů

• strategie zrychlení obrátky zásob

• strategie maximální materiálové hospodárnosti

• strategie minimalizace rizika nekrytí potřeb

• strategie relativně vysokých pojistných zásob

• strategie pružné kombinace více dodavatelských zdrojů