Podstata peněz

Peníze můžeme definovat jako něco, čím je možno platit při nákupech různého zboží nebo například splácet dluh - tedy "cokoliv, co slouží jako běžně přijímaný prostředek při placení". Dnes si většina lidí obvykle pod pojmem peněz představí papírové bankovky a kovové drobné mince. Nebylo však tomu tak vždy - úlohu peněz v minulosti u různých kmenů a národů plnily nejrůznější předměty : například dobytek, lovecké zbraně, mušličky apod. Teprve časem, kdy lidé lépe poznali vlastnosti kovů, začali z nich razit mince. I zde se vyzkoušel jako peněžní kov např. bronz a teprve později stříbro a zlato, kterým role peněžního kovu na dlouhou dobu zůstala než je vystřídaly papírové peníze a nejnověji elektronické peníze.

Vývoj peněžního systému

V dobách, kdy si každá rodina (nebo kmen) byla schopna sama vyrobit všechno, co nezbytně potřebovala ke svému životu, nebyly peníze zapotřebí. Postupem času, především v souvislosti s možností, že domácnost byla schopna vyrobit více než sama byla schopna spotřebovat a zároveň také v souvislosti s postupující dělbou práce, kdy si některé kmeny uchovávaly kočovný lovecký způsob života a jiné se trvale usídlovaly na určitém místě a provozovaly zemědělskou výrobu, vznikla možnost navzájem směňovat různé druhy výrobků.

Při této směně, kterou označujeme jako naturální směnu, byly navzájem přímo směňovány jednotlivé výrobky. Teprve na základě zkušeností získaných s takovou směnou se dospělo k tomu, že úlohu prostředku směny trvaleji začal plnit určitý výrobek - např. kusy dobytka.

Naturální směna však je spojena s problémy: 1. Směnit dva různé druhy zboží lze jen za předpokladu, že touto směnou mohou uspokojit své rozdílné potřeby oba účastníci směny. Musí se sejít dvě strany obchodu, z nichž jedna strana projevuje poptávku po něčem, co druhá nabízí, a zároveň jedna strana musí nabízet to, co potřebuje druhá strana.

Příklad: jedna strana potřebuje ryby a nabízí zajíce. Ke směně dojde jen tehdy, pokud druhá strana nabízí ryby a potřebuje zajíce. 2. Při náhodné směně, kdy směnné relace nejsou ustáleny, je obtížné stanovit relativní hodnotu směňovaného zboží. Kolik ryb za jednoho zajíce? 3. Pokud jde o větší počet obou druhů zboží, účastníci směny se pravděpodobně dohodnou o vzájemně přijatelných hodnotových relacích. Pokud však jedna strana nabízí určitý nedělitelný výrobek o vyšší hodnotě, ale sama potřebuje pouze jediný kus výrobku, který nabízí druhá strana, směna se stěží uskuteční: dražší výrobek nelze "rozměnit" ( nelze "vrátit drobné").

Vlastnosti peněz

Při rozvinuté peněžní směně peníze musí mít řadu vlastností, aby mohly plnit svou úlohu:

1.Všeobecné uznání : jako peníze může fungovat pouze to,co lidé všeobecně uznávají za peníze a přijímají při placení. Jakmile něco přestane být uznáváno za peníze, jsou jen dvě možnosti: buď dojde k návratu k naturální směně ( s tím se lze setkat např.v období velkého znehodnocení papírových peněz), nebo funkci peněz převezme nějaké jiné všeobecně uznávané a přijímané zboží.

2.Dělitelnost: peníze musí být snadno dělitelné tak, aby se zboží o různých cenách dalo kupovat a prodávat, a aby bylo možno snadno rozměnit větší peněžní jednotku na menší peněžní jednotky.

3.Trvanlivost: obíhající peníze musí být relativně trvanlivé, aby je nebylo nutno neustále nahrazovat novými.

4. Schopnost přenášení : peníze je často nutno přenášet z místa na místo, a to ve větších nebo menších množstvích. U kovových peněz proto hraje důležitou úlohu váha peněžní jednotky. V relativně malém množství (objemu) zlata se skrývá vysoká hodnota.

5. Relativní vzácnost: vzácnější kovy se jako peníze hodí lépe než např. lastury nebo oblázky.

6. Homogenita (stejnorodost): všechny kovové peněžní jednotky o téže nominální hodnotě musí mít standardní váhu (objem) a podobu. Analogicky to platí i pro papírové peníze: např. všechny stokorunové bankovky musí mít standardní podobu.