Projektové financování

Projektové financování je úvěrové financování projektu, zajištěného aktivy daného projektu. K zajištění projektu slouží budoucí výnosy projektu, přičemž banka jako věřitel nemá žádné možnosti postihu nositelů projektu (tzv. sponzorů) nebo tyto možnosti jsou omezeny. V praxi se obvykle využívá financování s omezeným postihem, při němž smluvně sjednanou část rizika nesou sponzoři projektu.

Příjemcem úvěru mohou být buď sponzoři na základě smlouvy s bankou nebo speciálně za účelem realizace projektu založená projektová společnost. V tomto případě jde o tzv. mimobilanční financování, kdy v bilanci sponzorů není veden celý úvěr poskytnutý bankou. Tento úvěr je veden v bilanci projektové společnosti.

Charakteristickým rysem projektového financování, které se uplatňuje zejména při financování velkých investičně náročných projektů (např. výstavby dopravní infrastruktury apod.), je účast řady subjektů: spolu se sponzory ( jako nositelé projektu zabezpečují celkovou přípravu a realizaci projektu) a úvěrujícími bankami se zapojují dodavatelé zařízení projektu, odběratelé výstupu projektu i další věřitelé včetně státu, který může projektu poskytovat podporu. Vlastníci projektu se do projektu zapojují vlastními finančními zdroji. Výrazným rysem projektového financování tedy je rozložení rizika na více subjektů.

Banky vystupují při projektovém financování jako věřitelé projektu, mohou však vystupovat také jako jeho tzv.aranžéři (zprostředkovávají jednání mezi účastníky projektu, sjednávají podmínky jeho zajištění apod.) a rovněž jako tzv. agenti (řídí celý proces poskytnutí úvěru a jeho splácení, vedou účty, na který plynou výnosy z projektu aj.).

24.

Investyční bankovnictví

Investiční bankovnictví

Investiční bankovnictví zahrnuje dále uvedené činnosti:

1. vydávání investičních instrumentů,tj. emisní obchody,

2. obchodování s investičními instrumenty na sekundárních trzích,

3. investiční poradenství ,

4. analýza investičních instrumentů,

5. správa investičních instrumentů, tj. správa aktiv,

6. finanční inženýrství,

7. depotní obchody,

8. zprostředkování fúzí a akvizicí.

Investiční bankovnictví je v některých zemích odděleno od komerčního bankovnictví, ve většině zemí však v současné době převládá model universálního bankovnictví, kdy bankovní subjekty s úplnou bankovní licencí mohou podnikat jak v oblasti komerčního bankovnictví, tak v oblasti investičního bankovnictví.

Emisní obchody

Podnikatelé si mohou opatřit finanční prostředky, které potřebují za účelem investování do svého podnikání, způsoby popsanými v předchozích lekcích, tj. buď ve formě bankovních úvěrů nebo v některé z forem tzv. alternativního financování. Kromě toho však si mohou finanční prostředky obstarat cestou emise cenných papírů, tj. vydáním cenných papírů (akcií, dluhopisů).

Pokud si daný subjekt zabezpečí veškeré práce spojené s přípravou zamýšlené emise, s oceněním cenných papírů, s jejich vydáním a s jejich umístěním na trhu, jde o tzv.vlastní emisi. Pokud využije služeb investičních zprostředkovatelů (tj. universálních bank nebo investičních firem), jde o tzv. cizí emisi. Tento druhý způsob v praxi převládá. Vlastní emise obvykle uskutečňují jen banky nebo velké firmy.

V praxi existuje několik druhů emisních obchodů: (a) ručitelský emisní obchod, při kterém emisní zprostředkovatel neboli ručitel odkupuje celou emisi na vlastní účet a riziko, (b) komisionářský emisní obchod, při kterém emisní zprostředkovatel odebere emisi za emisní kurs jako komisionář do prodeje, tj. nenese odbytové riziko, (c ) prodejní emisní obchod, při němž emisní zprostředkovatel přebírá emisi za emisní kurs, uskutečňuje prodej cizím jménem na cizí účet a riziko nese emitent.

Emitované cenné papíry lze umístit buď cestou tzv. veřejné emise, kdy je emise umístěna na veřejných trzích cenných papírů (zejména na burzách) nebo cestou tzv. soukromé emise, kdy je emitent nabídne vybraným institucionálním investorům. Zatímco veřejná emise cenných papírů podléhá státní regulaci, je spojena s vydáním tzv. prospektu (obsahuje důležité údaje o emitentovi a o emitovaném cenném papíru včetně účelu emise) a je poměrně nákladnou záležitostí, soukromé emise této regulaci nepodléhají, daná emise nemusí být obchodována na veřejných trzích a emitované cenné papíry obvykle drží v portfoliu institucionální investoři.

Pokud akciová společnost emituje akcie na veřejných trzích poprvé, jde o tzv. počáteční veřejnou nabídku ( IPO - Initial Public Offering). Akciová společnost však může nové akcie emitovat cestou tzv. předkupních práv, kdy předkupní právo zabezpečuje existujícím akcionářům nezmenšený podíl na akciovém kapitálu dané akciové společnosti, pokud tohoto práva využijí.

Rozprodej emitovaných cenných papírů jednotlivým investorům označovaný za umístění cenných papírů lze provést různým způsobem, nejčastěji jako (a) veřejné upsání, (b) volný prodej, (c ) tender, tj. aukci. Trh, na němž se rozprodávají nově emitované cenné papíry, je označován jako primární trh.