Hypotéční zástavní listy

Hypoteční banky emitují speciální druh dluhopisů, jejichž krytí je zabezpečeno zástavním právem. Zdrojů získaných emisí hypotečních zástavních listů hypoteční banky používají k financování hypotečních úvěrů, tj. úvěrů zajištěných zástavním právem k nemovitosti.

Hypoteční listy jsou považovány za relativně bezpečný cenný papír. Kromě nižšího rizika spočívá jejich výhoda pro hypoteční banky v tom, že jsou pro ně levnějším zdrojem než jiné instrumenty.

Výhody pro investory spočívají (spolu s nižším rizikem) v tom, že jsou dobře obchodovatelné a že jejich úrokový výnos ( i když je nižší) nepodléhá dani z příjmu.

Poznámka: Hypoteční listy jsou právně upraveny zákonem č.190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění novely z r.2004.

18.

Úvěrové bankovní produkty

A SLUŽBY

Bankovní úvěrové produkty a jejich členění

Úvěrování, tj. poskytování úvěrů a další formy financování (tzv. alternativní formy financování) patří mezi nejdůležitější bankovní činnosti. Banky uzavírají úvěrové obchody jednak se svými klienty (tj. nebankovními subjekty), jednak s

jinými bankami.

Banky poskytují úvěry podnikatelům (fyzickým a právnickým osobám), občanům (jakožto fyzickým osobám) i jiným subjektům ( obcím, nadacím, rozpočtovým organizacím apod.).

Podle formy, v níž banka klientovi poskytuje úvěr, lze rozlišovat:

(a) peněžní úvěry, tj. poskytnutí likvidních peněz v hotovostní nebo bezhotovostní formě,

(b) závazkové úvěry a záruky, kdy se banka zaručuje za svého klienta a zavazuje se splnit jeho závazek, pokud jej nesplní sám klient.

Podle účelu, ke kterému poskytnuté úvěry slouží, lze rozlišovat:

(a) produktivní úvěry,

(b) spotřební úvěry (tj.neproduktivní úvěry).

Způsoby úročení, splácení a zajištění úvěrů

Bankovní úvěry lze splácet těmito způsoby: (a) jednorázově v době splatnosti (při tomto způsobu splácení je nutno úroky hradit na konci sjednaných období, např. po 3, 6 nebo 12 měsících), (b) v pravidelných splátkách (měsíčně, 3-měsíčně, pololetně při předem sjednané pevné částce ročního umořování dluhu ), (c ) průběžně (klient úvěr splácí průběžně, ale nepravidelně), (d) po uplynutí výpovědní lhůty (úvěr s výpovědní lhůtou je poskytnut na neurčitou dobu, ale zároveň je sjednána doba, po kterou úvěr nesmí být vypovězen; po uplynutí výpovědní lhůty je úvěr splatný najednou).

Úroková sazba, kterou klientovi stanoví banka, může být buď pevná (fixní) nebo pohyblivá. Pevná sazba nemůže být po dobu trvání úvěrového vztahu mezi bankou a klientem žádnou z těchto stran změněna. Naproti tomu pohyblivá úroková sazba se během úvěrového vztahu mění.

Prvním ze způsobů, jakým lze při změnách pohyblivé úrokové sazby postupovat, je změna sjednané úrokové sazby podle změn jiné úrokové sazby, na kterou je vázána. Při sjednání úvěrové smlouvy klient ani banka předem nevědí, jak se bude vyvíjet sazba, na kterou je smluvní pohyblivá úroková sazba vázána. Pohyblivá úroková sazba bývá obvykle vázána na tzv. základní sazbu vyhlášenou danou bankou (případně i na jinou sazbu stanovenou danou bankou) nebo i na diskontní sazbu centrální banky.

Druhým způsobem je vazba na určitou referenční úrokovou sazbu, tj. na vybranou tržní úrokovou sazbu, přičemž termíny přizpůsobování jsou předem dány (např. po každých 6 měsících).

K zajištění úvěrů banky využívají řady zajišťovacích instrumentů. Při osobním zajištění bance za pohledávku vůči dlužníkovi ručí další (třetí) fyzická nebo právnická osoba. Ručitel se musí bance písemně zavázat, že splatí poskytnutý úvěr v případě, že jej nesplatí dlužník. K osobnímu zajištění je využíváno také tzv depotní (kauční,úložné) směnky,tj. finanční směnky (bianco čili bez vyplněné částky), kterou vystavuje příjemce úvěru ve prospěch banky a deponuje ji u banky jako zajištění přijatého úvěru.

Při věcném zajištění příjemce úvěru dává bance právo na určité majetkové hodnoty ( zástava movitých nebo nemovitých věcí a práv). V případě, že dlužník řádně a včas nesplatí úvěr, má banka právo uspokojit svou pohledávku zpeněžením zástavy.

Peněžní úvěry

Při poskytnutí peněžních úvěrů banka klientovi bezprostředně poskytuje likvidní peněžní prostředky.

Peněžní úvěry mají mnoho různých forem a při jejich poskytování je využíváno specifických technik. V dalším výkladu budou uvedeny tyto druhy peněžních úvěrů:

(a) kontokorentní úvěr,

(b) eskontní úvěr,

(c ) negociační úvěr,

(d) hypoteční úvěr,

(e) spotřební úvěry.

Kontokorentní úvěr je krátkodobý úvěr, který banka klientovi poskytuje na běžném (kontokorentním) účtu. Klient může ze svého účtu platit až do výše dohodnutého úvěrového rámce, i když na účtu nemá dostatek prostředků. Smlouvu o kontokorentním úvěru banka s klientem obvykle uzavírá na období jednoho roku, avšak bonitním klientům ji může každý rok prodloužit.

Výhodou kontokorentního úvěru pro klienta je mj. to, že může úvěr čerpat podle svých potřeb, a že mu banka obvykle povolí i případné krátkodobé překročení sjednaného maximálního úvěrového rámce ( avšak zaplatí za to dodatečné úrokové náklady). Nevýhodou pro klienta je poměrně vysoká cena kontokorentního úvěru. Tato cena se skládá z úroků a z poplatků za vedení účtu, provádění plateb apod.

Poskytování kontokorentního úvěru je pro banky výhodné vzhledem k vysoké úrokové sazbě. Zároveň však banka nese riziko, že klient nevyužije úvěrových zdrojů, což zvyšuje její náklady na řízení likvidity banky.

Eskontní úvěr je krátkodobý úvěr založený na odkupu (eskontu) směnky bankou. Banka odkupuje směnku před její dospělostí (splatností) a za tuto službu si sráží úrok (diskont) za dobu od odkupu směnky do dne splatnosti.

Výši úroku z eskontního úvěru sjednává banka s klientem smluvně. Celkové náklady za poskytnutí eskontního úroku se skládají z úroku podle diskontní úrokové sazby příslušné obchodní banky, z eskontní (diskontní) provize, z bankovních poplatků a výloh banky.

Negociační úvěr je modifikací eskontního úvěru ve styku se zahraničím. Realizuje se tak, že směnku vystavenou zahraničním vývozcem odkupuje tzv. negociační banka na základě příslibu dovozce, že příslušnou částku uhradí. Výhodou této formy úvěru je to, že vývozce dodává zboží proti zaplacení, zatímco dovozce hradí přísl. částku až v době splatnosti směnky, kterou od vývozce odkoupila negociační banka.

Hypoteční úvěr je obvykle dlouhodobý úvěr (na 5-20 let), který hypoteční banka poskytuje pro účely pořízení nemovitostí nebo financování výstavby. Hypoteční úvěry jsou zajišťovány zástavním právem na nemovitost..

Hypoteční banky získávají - mimo jiné - zdroje k poskytování hypotečních úvěrů emisí hypotečních listů. Režim hypotečních úvěrů je v ČR upraven zákonem č.84/1995 Sb. v platném znění. Režim hypotečních zástavních listů upravuje zákon č.190/2004 Sb, o dluhopisech v platném znění a řada dalších předpisů, např. zákon o cenných papírech, zákon o bankách, občanský zákoník aj.

Hypoteční úvěry slouží především k financování osobních potřeb příjemce hypotečního úvěru. Je však možné této formy úvěru využít také k podnikatelským účelům, protože jde o výhodnější úvěr než jiné formy úvěru. Výhodnost hypotečních úvěrů vyplývá z toho, že stát tyto úvěry podporuje poskytováním státní podpory v několika formách: (a) jako příspěvek fyzickým osobám ke snížení měsíční anuity, (b) fyzické osoby mohou odečíst úroky z hypotečních úvěrů od základu daně z příjmu, (c) úroky z hypotečních zástavních listů jsou osvobozeny od daně z příjmu.

Spotřební úvěry slouží k financování nákupu spotřebních předmětů, pořízení nebo stavbě bytů a rodinných domků, případně i ke krytí jiných spotřebních výdajů. Tyto úvěry jsou poskytovány fyzickým osobám.

V praxi existuje řada různých druhů spotřebních úvěrů, z nichž lze uvést zejména tyto úvěry:

(a) splátkové úvěry,

(b) revolvingové spotřební úvěry,

(c)hypoteční úvěry,

(d) nesplátkové spotřební úvěry.

Splátkový úvěr je nejčastěji účelový úvěr, poskytovaný buď jako přímý splátkový spotřební úvěr ( sjednaný přímo mezi bankou a klientem na nákup určité věci nebo na dovolenou apod.) nebo nepřímý splátkový spotřební úvěr (obchodník prodává klientovi zboží nebo službu a zprostředkovává mu poskytnutí úvěru bankou). Splátkový úvěr většinou slouží k financování nákupu zboží dlouhodobé spotřeby.

Splátkové úvěry předpokládají, že dlužník pravidelně (obvykle měsíčně) splácí úvěr včetně úroků.

Revolvingové spotřební úvěry jsou poskytovány formou úvěrového rámce na klientově běžném účtu. Banky tyto úvěry poskytují při splnění určitých podmínek, a to především bonitním klientům se stabilním příjmem a nepožadují další zajištění

úvěru. Tento druh úvěru bývá často spojen s platebními instrumenty ( s šeky, s platebními kartami).

Nesplátkové úvěry se vyznačují tím, že bývají splaceny jednorázově. Obvykle slouží jako překlenovací úvěry při krátkodobé jednorázově potřebě finančních prostředků (např. mezi koupí a prodejem automobilu, bytu nebo rodinného domku apod.).

19.