Vklady V rámci stavebního spoření

Princip stavebního spoření spočívá v tom, že jeho účastníci po určitou dobu spoří. Pak po splnění určitých podmínek získávají zpět zúročené úspory a spolu s tím i nárok na poskytnutí účelového stavebního úvěru. Fysické osoby mohou navíc získat i státní podporu. Výhodou stavebního spoření je to, že úrokové sazby ze stavebního úvěru jsou nízké a že podmínky stavebního spoření jsou pevně a neměně stanoveny při uzavření smlouvy.

Stavební spoření probíhá ve třech fázích. V první fázi jeho účastník uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu, v níž je stanovena výše cílové částky (10-20 tisíc Kč), výše úrokových sazeb z vkladů (4% p.a.) a z úvěrů (7% p.a.), podmínky pro nárok na přidělení úvěru, výše jednorázového poplatku při uzavření smlouvy ( kolem 1% z cílové částky) a minimální výše měsíční splátky. Pak po stanovenou dobu probíhá spoření.

Druhá fáze spočívá v přidělení úvěru, které je podmíněno splněním minimální čekací doby, naspořením stanovené částky cílové částky (minimálně 40-50%) a dosažením určitého bodového ohodnocení.Toto ohodnocení je obvykle založeno na

součtu připsaných úroků z vkladů nebo ze součtu zůstatků na účtu v rozhodných dnech. Poskytnutý stavební úvěr si stavební spořitelna obvykle zajišťuje zástavním právem k nemovitosti, popřípadě ještě také životním pojištěním dlužníka.

Třetí fází je splácení úvěru. Splatnost úvěru se pohybuje mezi 6 až 21 roky (podle výše měsíční splátky).

Státní podporu lze v současné době získat v podobě prémie 15% z ročně naspořených vkladů, přičemž její výše v jednom roce je omezena na 3000 Kč. Kromě této prémie jsou úroky z vkladů stavebního spoření i úroky ze státní podpory osvobozeny od daně z příjmu fyzických osob.

Poznámka: Právní úprava stavebního spoření je obsažena v zákonu č.96/1993 Sb., o stavebním Spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů.

17.

Vkladové bankovní produkty Bankovní dluhopisy

Za účelem získání zdrojů mohou banky emitovat různé druhy bankovních dluhových cenných papírů, které se mohou lišit dobou splatnosti (od 1 měsíce do doby několika let), převoditelností (na jméno, na řad, na majitele), formou dluhopisu (zaknihované, listinné), obchodovatelností (tj. mohou být obchodovatelné i neobchodovatelné), způsobem úročení ( pevná sazba nebo proměnlivá sazba vázaná na referenční sazbu) a výší sazby.

Zdroje, které banka může získat vydáním dluhopisů, jsou pro banku výhodné zejména v tom, že je získává na předem pevně stanovenou dobu, a to při nižších provozních nákladech než u vkladů.

Pro klienta jsou bankovní dluhopisy výhodné v tom, že zpravidla vynášejí vyšší výnos, tj. vyšší nominální úrokovou sazbu. Sekundárně obchodovatelné dluhopisy jsou pro klienta výhodnější také svou vyšší likviditou.

Úrokové výnosy z bankovních dluhopisů jsou u fyzických osob zdaňovány srážkovou daní se zvláštní sazbou daně ve výši 15%.

Poznámka: Právní úprava bankovních dluhopisů je obsažena v zákonu č.591/1992 Sb., o cenných papírech a v zákonu č. 190/2004, o dluhopisech (obojí ve znění poslední novely z r.2004).