Platební styk a jehonástroje Platební styk a jeho formy

V národním hospodářství každé země probíhá jednak hotovostní, jednak bezhotovostní platební styk.

Hotovostní platební styk představuje přímé platby v hotových penězích při nákupu a prodeji zboží a služeb občany, podniky, organizacemi, tj. platby bankovkami a mincemi. Největší část hotovostního platebního styku však probíhá prostřednictvím bank a pošt. Prostřednictvím bank lze uskutečnit hotovostní platby těmito způsoby:

(a) složením hotovosti ve prospěch účtu příjemce na pokladně banky,

(b) výběrem hotovosti z účtu pomocí výběrního lístku,

(c ) poukázáním peněžních prostředků z účtu k výplatě v hotovosti,

(d) bankovní platební kartou.

V moderní ekonomice jsou hlavní formou platebního styku bezhotovostní platby, tj. platby v nichž se k úhradě závazků nevyužívají hotové peníze, ale převody na účtech, resp. další nástroje (např. bankovní převody, platební karty, šeky aj.).

Tuzemský platební styk, tj. platební styk mezi subjekty v daném národním hospodářství, se uskutečňuje v tuzemské měně, zatímco zahraniční platební styk představuje platby do zahraničí a platby ze zahraničí.

Nástroje platebního styku: základní charakteristiky

V bezhotovostním platebním styku jsou nejčastěji používaným nástrojem tzv. hladké platby, tj. bankovní převody (tj. příkazy k úhradě a příkazy k inkasu). Velmi rozšířeným nástrojem se v posledních letech staly platební karty. Zvláštní postavení mají směnky vzhledem k tomu, že jejich význam přesahuje roli pouhého platebního instrumentu . Tradičním nástrojem bezhotovostního platebního styku jsou šeky. Platební karty a šeky slouží především k menším platbám (obvykle neobchodního charakteru). Jako platebních nástrojů pro obchodní transakce se používá dokumentárního akreditivu a dokumentárního inkasa.

Bankovní převody, hladké platby, příkaz k úhradě, příkaz k inkasu

Příkaz k úhradě je příkaz majitele bankovního účtu, aby z jeho účtu provedla platbu ve prospěch účtu jiné osoby. Příkaz k úhradě musí obsahovat tyto údaje:

1. Bankovní spojení plátce (tj.číslo běžného účtu a identifikační kód banky),

2. bankovní spojení příjemce,

3. částku, která má být poukázána,

4.označení měny,

5. konstantní symbol,

6. podpis výstavce příkazu,

7. datum vystavení příkazu.

Dále může obsahovat ještě:

8. datum splatnosti,

9.variabilní symbol (sloužící k identifikaci platby pro příjemce),

10. specifický symbol (tj.kód sloužící bance ke zpracování platby),

11. doplňující údaje. Příkazy k úhradě mohou být podle počtu plateb na jednom platebním příkazu jednotlivé nebo hromadné.

Podle toho, kolikrát se platba provádí, se rozlišují jednorázové platební příkazy a trvalé platební příkazy (tj. příkazy sloužící k opakovaným platbám). Příkazy jsou bance předkládány buď na předepsaných bankovních formulářích nebo prostřednictvím technických nosičů ( elektronickou poštou, příp. předáním disků).

Příkaz k inkasu obsahuje pokyn k provedení platby, který vychází od věřitele. Tento způsob platby musí být předem dohodnut mezi věřitelem, dlužníkem a bankou.