Přenost informací V bankovním styku

Nedílnou součástí platební transakce bankami je přenos informace, která charakterizuje prováděnou platbu. V rámci jedné země jsou banky informačně propojeny se zúčtovacím centrem. Na mezinárodní úrovni se využívá k propojení bank sítě SWIFT ( Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication).

Zprávy předávané prostřednictvím tohoto systému mají standardizovanou podobu, jsou zašifrované a chráněné proti změnám tzv. autentifikací (tj. sdělením klíče k dešifrování kódu).

22.

Bankovní rizika Pojem rizika a druhy rizik

Obecně lze pojem bankovního rizika charakterizovat jako situaci, kdy pro banku existuje nejistota o výsledku určité finanční transakce. Vzhledem k tomu, že možnost selhání obchodního partnera nebo klienta existuje prakticky vždy, banka s touto možností vždy musí předem počítat, má-li se chovat obezřetně - tak, jak jí to velí zákon.

Jinou otázkou je to, jak velké dané riziko je : od nízkého rizika může jít o celou škálu rizik až po riziko takového rozsahu, že by mohlo banku zničit. Proto banky pečlivě rizika měří, vypočítávají, a také se je snaží řídit a usměrňovat tak, aby byla přijatelná a aby banku životně neohrožovala.

Mezi základní a nejrozšířenější bankovní rizika řadíme úvěrové a úrokové riziko.

Nesplní-li klient banky nebo její obchodní partner sjednané podmínky finanční transakce, tj. nezaplatí-li nebo uhradí-li svůj závazek pouze částečně, vznikne bance ztráta. Tento druh rizika je označován jako úvěrové riziko.

Úrokové riziko je riziko spojené se změnami tržních úrokových sazeb, které ovlivňují čisté úrokové výnosy banky.

Úvěrové riziko banky

Příčiny úvěrového rizika pramení jednak z vnějších skutečností (z objektivní ekonomické situace, ze situace na bankovním trhu, z vývoje měnového kursu, z nepříznívého politického vývoje apod.), jednak z vlastní situace banky, jejího rozhodování a chování.

Banky se snaží pojmenovat rizika, která pramení z různých příčin, podle druhů těchto příčin.

Původní pojem "úvěrové riziko" lze pak rozklíčovat do různých druhů rizik, což pro banku má značný význam: čím lépe pozná příčiny vzniku jednotlivých možných forem rizik, tím lépe je schopna tato rizika předem odhadnout a vykalkulovat.

Riziko nesplnění závazku protistranou lze při hlubší analýze rozčlenit na řadu dílčích rizik, která nemusí vždy existovat současně u každého obchodního případu. Riziko zákazníka je nejvyšší u nových klientů nebo obchodních partnerů, které banka dobře nezná, a je relativně nízké u tradičních zákazníků a partnerů.

Není vždy snadné předem rozpoznat riziko produktu, tj. riziko spojené s tím, že ten který produkt přestává být pro klienty banky atraktivním nebo že banka v důsledku rostoucí mezibankovní konkurence ztrácí svůj trh. Bance hrozí riziko nesplácení úvěru a s tím spojená ztráta jistiny i úroků nebo jejich části, nejsou-li finanční transakce řádně zajištěny, tj. existuje i riziko zajištění. Náhradní obchody - obchody, jimiž se banka snaží kompenzovat ztráty ze špatných obchodů - nemusí být dostatečně výnosné, tj. existuje i riziko náhradních obchodů.

U obchodů se zahraničními klienty nebo partnery přistupují k riziku zákazníka další významná rizika: riziko země, spočívající v možnosti nečekaných změn v hospodářské situaci země, s jejímiž subjekty banka je v obchodním styku, a s tímto rizikem spojení riziko měnové jako riziko možné změny měnového kursu. Ani riziko transferu nelze podceňovat, neboť některé země mohou změnou podmínek finančních transferů způsobit bance ztráty. Pokud banka není schopna včas hrozící potíže rozpoznat, čelí riziku nedostatečné diversifikace aktiv.

Úvěrové riziko banka obvykle není ve všech případech pokrýt zajištěním, a proto musí zdroje ke krytí vzniklých ztrát vytvářet ve formě opravných položek, rezerv, tzv. tichých rezerv a rezervního fondu.

Opravné položky banka vytváří pro jednotlivé ohrožené úvěrové pohledávky a snižuje tím hodnotu aktiv, k nimž jsou vytvářeny. Banky mohou vytvářet rezervy při splnění stanovených podmínek, nikoliv již jako všeobecné rezervy. Tiché rezervy banka neuvádí v rozvaze. Jejich výše je dána rozdílem mezi oceněním určitých pohledávek (aktiv) v rozvaze banky a jejich tržní cenou. Rezervní fond banka vytváří ze zdaněného zisku.