Úvěrové bankovní produkty Závazkové úvěry a záruky

Banka, která klientovi poskytne závazkový úvěr nebo záruku, klientovi nevyplatí likvidní peněžní prostředky, nýbrž se za něho zaručuje: zavazuje se, že za klienta provede určité sjednané plnění, pokud toto plnění neučiní klient nebo pokud budou splněny jiné předem sjednané podmínky.

Závazkový úvěr může mít formu:

a) akceptačního úvěru

b) avalového úvěru.

Akceptační úvěr je obvykle krátkodobý úvěr, jehož účelem je financování oběhu zboží, a to ve vnitřním i zahraničním obchodě.

Akceptační úvěr je spojen se směnkou, tj. při jeho poskytnutí banka garantuje, že zaplatí určitý závazek svého klienta . Banka od příjemce akceptačního úvěru (nebo jím pověřené osoby) akceptuje jím vystavenou cizí směnku na banku s podmínkou, že klient před platností směnky u banky složí peněžní prostředky k pokrytí svého závazku. Provedením akceptu se banka stává hlavním směnečným dlužníkem. Klient může směnku použít k úhradě závazku svému dodavateli (věřiteli) nebo prodat směnku bance před její splatností (tj. eskontovat ji) a z výnosu zaplatit prodávajícímu.

Podobně jako u eskontního úvěru banka klientovi stanoví určitý úvěrový rámec, do jehož výše je ochotna akceptovat na ni vystavené směnky, tj. poskytovat akceptační úvěr. Právně je tato forma úvěru v ČR upravena zákonem č.191/1950 Sb.,tj. směnečným a šekovým zákonem.

V mezinárodním obchodu se používá modifikované formy akceptačního úvěru označovaného jako remboursní úvěr, kdy funkci akceptační banky plní tzv. remboursní banka. Remboursní úvěr je spojen s dokumentárním akreditivem s odloženou splatností (viz též dále). Při této formě úvěru ( jde o tzv. přímý remboursní úvěr) funkci remboursní banky plní vývozcova banka. Tato banka proti předání dokumentárního akreditivu a odloženou splatností vystaveného dovozcovou bankou akceptuje směnku, kterou na ni vystaví vývozce. Remboursní úvěr obvykle bývá spojen s negociačním úvěrem.

Avalový úvěr , který je poskytován na základě smlouvy mezi bankou a klientem, je označován též jako ručitelský úvěr. Avalový úvěr může být krátkodobý nebo dlouhodobý.

Avalový úvěr se obvykle vyskytuje ve dvou formách: (a) jako směnečný aval, tj. banka se na směnce směnečnou doložkou "per aval" zaručuje za směnečného dlužníka a ručí pak stejně jako směnečný dlužník; (b) avalový úvěr ve formě ručení, kdy se banka zavazuje, že jako ručitel uhradí závazek svého klienta, v případě že klient svůj závazek nesplní.

Avalová banka inkasuje od klienta za poskytnutí avalového úvěru avalovou provizi, stanovenou ve formě procentní sazby z částky, za kterou se banka zaručila.

Záruky

Bankovní záruka je závazek banky vyplatit oprávněné osobě (.beneficientovi) určitou peněžní částku. Podmínkou pro vyplacení této částky je to, že beneficient splní podmínky stanovení v záruční listině. Záruka musí (podle českého práva)

obsahovat písemný závazek banky, že v případě nesplnění dlužníkova závazku uspokojí věřitele, a to do výše určité peněžní částky.

Poznámka: Právní úprava bankovní záruky je obsažena v obchodním zákoníku ČR (§§ 313-322, resp.§§ 303-312). Pokud je v záruční listině sjednáno, že se na danou záruku vztahují pravidla vydaná Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, lze pro sjednání bankovní záruky využít i těchto pravidel ( Jednotná pravidla pro kontraktní záruky a Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání).

Záruční listina obsahuje úvodní ustanovení definující důvody vzniku bankovní záruky, záruční prohlášení banky (obsahuje přesné označení ručící banky a beneficienta, podmínky poskytnutí záruky bankou a podmínky pro uplatnění nároků ze záruky, a závěrečná ustanovení s údaji o době platnosti záruky.

Podle počtu a způsobu zapojení bank existují (a) přímé záruky, kdy banka vstupuje do vztahů s beneficientem přímo nebo kdy se v případě mezinárodní záruky do procesu vystavení záruky zapojuje ještě další banka - obvykle banka v zemi beneficienta, která je korespondentskou bankou zahraniční banky vystavující záruku, a (b) nepřímé záruky, kdy banka vystavující beneficientovi záruku pověřuje zahraniční banku vystavením nové záruky, tj. kdy pak jde o dvě nezávislé, na sebe navazující samostatné záruky.

Podle účelu záruky lze záruky dělit na dvě skupiny záruk : (a) záruky platební, kdy banka ručí za splnění klientova platebního závazku, a (b) záruky neplatební, kdy banka poskytuje záruku na jiný než platební závazek.

V praxi se nejčastěji lze setkat se zárukou za nabídku (vadium nebo bid bond), kauční zárukou (performance bond), akontační zárukou (advanced payment guarantee) a s tzv. stand-by letter of credit.

Záruka za nabídku obvykle je požadována vypisovatelem veřejných soutěží, který od účastníků soutěže žádá, aby pro případ svého vítězství v soutěži předem zaručili svou schopnost dodržet podmínky soutěže uvedené v nabídce. Obvykle bývá požadováno 1 až 5% ceny stanovené v nabídce.

Kauce funguje jako záruka za řádné splnění veškerých podmínek uvedených v kontraktu, zejména pokud jde o dodržení kvality dodávky. Kauční záruka obvykle představuje 5 až 10% ceny dodávky, může však být stanovena až na 20% cen dodávky.

Akontační záruka slouží k zabezpečení návratnosti zálohy, kterou prodávající převzal od kupujícího. Pomocí akontační záruky se kupující zajišťuje proti riziku, že prodávající mu nedodá sjednané množství zboží nebo nevrátí převzatou peněžní

zálohu.

Tzv. stand-by letter of credit představuje nástroj obdobný dokumentárnímu akreditivu. Banka, která vystaví tento instrument, se zavazuje, že beneficientovi proti předložení určených dokumentů vyplatí určitou peněžní částku, pokud ji dlužník nezaplatil.

20.