Některé problémy spojené s efektivní regulací a dohledem V bankovním sektoru

Vymezit optimální rozsah a míru bankovní regulace a dohledu je poměrně obtížné. Základními hledisky, které by se měla stát východiskem pro řešení této otázky jsou tři:

1.bankovní regulace a dohled nemají bránit konkurenci v bankovním sektoru, která umožňuje žádoucí dynamiku jeho rozvoje,

2. bankovní regulací a provádění dohledu by neměl být deformován peněžní trh ( toto nebezpečí hrozí tehdy, je-li uplatňováno příliš mnoho administrativních příkazů a zákazů, vedoucí k přílišné byrokratizaci),

3. bankovní regulace a dohled nemají brzdit přirozený inovační proces v bankovnictví.

Dalším problémem je otázka, zda bankovní regulace a dohled má být přísná nebo volnější. Za příliš "přísnou" je regulace a dohled považován obvykle tehdy, jestliže lpí na dodržování a prosazování veškerých předpisů bez přihlížení ke skutečným podmínkám: tyto podmínky se často mění, a pokud se nemění předpisy, může být prosazování zastaralých předpisů i ke škodě věci. Naopak za příliš "volnou" je regulace a dohled obvykle považován tehdy, jestliže benevolentně přehlíží zjevné nedostatky v bankovní podnikatelské činnosti a neprosazuje-li v nezbytném rozsahu a včas potřebná opatření ke zjednání nápravy. Proto je třeba hledat, vytvářet a neustále i korigovat optimální rozsah a míru regulace a dohledu.

Důležitou otázkou je i nalezení vhodného způsobu výkonu dohledu. Z hlediska přístupu k posuzování obsahové a formální stránky zjištěných nedostatků lze rozlišit dva extrémní přístupy: formální a věcný.

Při formálním přístupu se orgán bankovního dohledu soustřeďuje hlavně na zkoumání, zda byly dodrženy všechny předpisy a pravidla po formální stránce, a jakmile zjistí, že kontrolovaný subjekt nedodržel předpis nebo předepsaný procedurální postup, přistoupí k uplatnění sankcí. Teprve v dalším kroku se pak zaměří na zkoumání obsahové stránky a na prosazení nápravy. Naproti tomu při "věcném" přístupu orgán dohledu nejprve zkoumá obsahovou stránku zjištěných nedostatků a teprve pak stránku formální (dodržení procedurálního postupu a dalších eventuálních formalit). V praxi se tyto extrémní přístupy obvykle nevyskytují v čisté podobě, nicméně věcná nebo formální stránka může v té či oné míře převažovat.

Orgány dohledu rovněž musí při prosazování dodržování předpisů a pravidel a prosazování nápravy zjištěných nedostatků také nalézat správnou proporci mezi prevencí a represí. Mezi těmito dvěma póly existuje řada kombinací. Jestliže orgán dohledu nabude přesvědčení, že za dané situace v bankovním sektoru je nutno uplatnit tvrdý postih nedostatků, aby se celkově zvýšila úroveň discipliny, bezpochyby uplatní spíše represivní přístup. Naopak v situaci, kdy jsou v bankovním sektoru poměrně konsolidované poměry, orgány bankovního dohledu mohou větší pozornost věnovat prevenci, spojené se vhodnou osvětovou činností.

Způsob řešení všech výše uvedených otázek má velký význam pro efektivnost bankovní regulace a dohledu a jeho celkovou úspěšnost.