Hlavní prvky systémů bankovní regulace a dohledu

Systém bankovní regulace a dohledu obsahuje tyto prvky:

1. regulaci vstupu do bankovní sféry,

2. stanovení základních pravidel činnosti bank,

3.stanovení povinného pojištění vkladů,

4.působení centrální banky v úloze věřitele poslední instance.

Regulaci vstupu do bankovní sféry centrální banka uskutečňuje tím, že uděluje povolení (tzv.licence) k jednotlivým druhům činností v bankovní sféře. Zároveň stanovuje tzv. pravidla obezřetného podnikání, spočívající ve vymezení mezí rizik bankovního podnikání. Centrální banka předepisuje bankám určité limity, stanovuje administrativní postupy, které musí banky dodržovat, popřípadě bankám může vydávat přímé závazné příkazy nebo zákazy. Významnou oblastí bankovní regulace je péče centrální banky o systém povinného pojištění vkladů.

Centrální banka v odůvodněných případech, kdy se některý z peněžních ústavů ocitne v tísni, může vytvořit podmínky pro záchranu dané instituce tím, že jí poskytne úvěr nebo půjčku v situaci, kdy již nikdo jiný není ochoten přijmout riziko stát se věřitelem ohrožené instituce.

Obsahová stránka a způsob provádění bankovního dohledu

Provádění bankovního dohledu předpokládá především to, že regulující a dohlížející orgán má možnost shromažďovat informace o subjektech, které jsou předmětem regulace a dohledu. Informační povinnost bank musí být vymezena zákonem i podzákonnými předpisy. Informace vyžadované centrální bankou mají obsáhnout nejpodstatnější stránky činnosti bank. Musí se proto vztahovat na stav a vývoj deposit, úvěrových obchodů (tj.pasivních a aktivních bankovních obchodů), platebního styku, obchodování s cennými papíry, devizových obchodů, poskytování bankovních záruk atd. Přitom jde nejen o statistické údaje, nýbrž i o údaje z účetní evidence, o předkládání zpráv týkajících se např. uzavírání smluv bank s klienty nebo dohod mezi bankami apod.

Úkolem bankovního dohledu je ovšem nejen shromažďování těchto prvotních podkladů a informací, ale především jejich vyhodnocování, tj. analýza informací. Tuto analýzu provádějí v centrální bance jednak vlastní zaměstnanci, jednak se na této analýze obvykle podílejí i externí odborníci různých profesí - auditoři, účetní, právníci, ekonomové, soudní znalci apod.

Tento způsob bankovního je označován jako tzv.dohled na dálku.

Součástí bankovního dohledu jsou kontroly, které pracovníci bankovního dohledu centrální banky provádějí přímo na místě, tj. v jednotlivých bankách (tzv. dohled na místě). Tyto kontroly jsou obvykle plánovány předem, avšak nejsou vyloučeny ani náhodné kontroly. Objeví-li se signály výskytu určitých nedostatků, ať již získané analýzou informací periodicky poskytovaných bankami nebo na základě podnětu stěžovatelů, bankovní dohled musí být připraven zasáhnout.

Organizace bankovního dohledu

Bankovní regulace a dohled je v různých zemích organizována různým způsobem a v různých formách. Ve světě v podstatě existují tři modely (typy) organizace bankovní regulace a dohledu:

1. centrální banka je jediným regulátorem a orgánem bankovního dohledu v dané zemi,

2. existuje více regulátorů a orgánů bankovního dohledu v dané zemi,

3. centrální banka je regulátorem a orgánem bankovního dohledu, který spolupracuje v této oblasti s jinými institucemi na základě vymezené dělby práce.

Rozdíl mezi výše uvedenými typy organizace bankovní regulace a dohledu spočívá zejména v tom, že centrální banka v nich má rozdílný rozsah činnosti a rozdílnou pravomoc.

S centrální bankou může spolupracovat řada institucí, obvykle to bývá ministerstvo financí, Komise pro cenné papíry nebo jiné státní instituce nebo specializované orgány. Např. ve Francii existují tři specializované orgány zabývající se regulací a dohledem na úvěrovou činnost ve finančním sektoru, a to Národní rada pro úvěr, Bankovní komise a Výbor pro úvěrové ústavy. Ve Švýcarsku centrální banka vykonává dohled v součinnosti se dvěma ústřednami pro emisi cenných papírů a se švýcarskou unií záložen.