Bilance centrální banky Bilance cb a měnová báze

Centrální banka sleduje vývoj množství peněz v oběhu ve formě tzv.měnové báze. Údaje o výši a složení měnové báze jsou obsaženy v bilanci centrální banky. Měnovou bázi lze vyjádřit v podobě vzorce MB = CA - DP. V tomto vzorci je měnová báze tvořena součtem hotovostního oběživa a rezerv bank na levé straně této bilanční rovnice. Na pravé straně rovnice tomu odpovídá součet celkových aktiv a dalších pasiv (tj. pasiv bez měnové báze).

Změny jednotlivých položek v bilanci centrální banky se promítnou do výše cenové báze různým způsobem: mohou vyvolat její zvýšení, snížení nebo na ni nemají vliv. Například nakoupí-li centrální banka cenné papíry od jiných bank, dochází ke zvýšení měnové báze. Prodá-li centrální banka cenné papíry bankám, dochází k poklesu měnové báze. Jako příklad, kdy změna v bilanci centrální banky nemá na měnovou bázi žádný vliv, lze uvést úvěry do zahraničí: poskytne-li centrální banka úvěr v domácí měně, projeví se to v její bilanci růstem položky "vklady zahraničních subjektů". Je-li úvěr poskytnut v zahraniční měně, sníží se položka "devizové rezervy".

Úloha měnového přehledu

Z bilance centrální banky lze vyčíst, jak se změnila měnová báze. Měnová báze však nezachycuje úhrnné množství peněz v oběhu, které z praktických důvodů nelze přesně určit.V oběhu obíhají jak hotovostní peníze emitované centrální bankou, tak bezhotovostní peníze, které kromě centrální banky emitují také další banky ve formě úvěrů, ve formě nákupu cenných papírů a formou nákupu zahraničních měn od nebankovních subjektů.

Vzhledem k tomu, že informace o celkovém množství peněz v oběhu má značný význam pro měnovou politiku centrální banky včetně regulace peněžního oběhu, centrální banky sestavují měnový přehled, tj. přehled o všech druzích peněz a o způsobech jejich emise.

Členské země Mezinárodního měnového fondu v tzv. finančním přehledu tohoto fondu povinně uveřejňují údaje o množství peněz v ekonomice a způsobech jejich emise, sestavené podle jednotné metodiky. Tyto údaje mj. slouží pro mezinárodnímu srovnání.

Měnový přehled představuje souhrnnou bilanci všech bank v dané zemí, které emitují peníze.

Bereme-li v úvahu základní způsoby emise peněz, můžeme sestavit tzv. základní bilanční rovnici, v níže je zachycen vztah mezi množstvím peněz v ekonomice a způsoby jejich emise.

Základní bilanční rovnice má tento tvar: FA + DC = M + QM + OI.

Součet zahraničních aktiv (FA) vyjádřených v domácí měně a rozsahu úvěrů poskytnutých uvnitř ekonomiky (DC) se rovná součtu peněz M ( tj. oběživo a vklady na požádání), dalších složek měnových agregátů (QM - quasi-money) a ostatních čistých položek (OI, např. vlastního kapitálu bank).

11.

Měnová pol. Cntrální banky a její nástroje Měnová politika a klasifikace jejich nástrojů

Měnová politika je významnou součástí makroekonomické politiky. Měnová politika má značný význam pro ekonomiku, neboť je faktorem, který spoluurčuje konečnou výkonnost ekonomiky, ovlivňuje ekonomický růst a životní úroveň obyvatelstva. V rámci měnové politiky, kterou provádí centrální banka, je ovlivňován vývoj měnové báze a vývoj krátkodobé úrokové míry.

Nástroje měnové politiky lze klasifikovat podle řady kriterií:

1.Podle intenzity využívání lze tyto nástroje členit na běžně (operativně) využívané nástroje a na občasně využívané nástroje;

2. podle rychlosti, s níž lze zavést nástroje měnové politiky, na okamžitě použitelné nástroje a na nástroje použitelné s vymezením určité doby adaptace bank;

3.podle dopadu na měnový kurz je lze dělit na nástroje s přímý vlivem na měnový kurz a nástroje s nepřímým vlivem na měnový kurz;

4. podle charakteru působení lze nástroje měnové politiky členit na nástroje tržní (nepřímé) a nástroje administrativní (přímé).

K tržním nástrojům jsou řazeny tyto skupiny nástrojů :

1. diskontní nástroje,

2. operace na volném trhu,

3. kurzové intervence.

K administrativním nástrojům patří tyto nástroje:

1. limity úrokových sazeb,

2. limity bankovních úvěrů.

V praxi obvykle dochází k prolínání aplikace jednotlivých nástrojů nebo jejich skupin. Důležité je, aby současně nebyly využívány nástroje, jejichž použití je navzájem neslučitelné, neboť jejich působení by se mohlo vzájemně rušit.

Výhodou tržních nástrojů je jejich plošné použití: např. změny diskontní sazby ovlivní finanční sektor jako celek, nikoliv pouze jeho jednotlivé části. Jejich nevýhodou naopak je to, že nemohou být aplikovány výběrově (selektivně) pro jednotlivé segmenty finančního trhu nebo pro jednotlivé subjekty působící na finančním trhu.

Výhodou administrativních nástrojů je to, že je nelze snadno obejít a že je lze uplatnit selektivně. Nevýhodou administrativních nástrojů však je to, že značně omezují samostatnost bank v jejich rozhodování.

Poznámka: Pro podrobný výklad problematiky PMR viz Dvořák,P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty, cit. vyd., str. 175-181.