Příčiny inflace

Podnětů ke vzniku inflace může v ekonomice být celá řada. Inflační proces v dané ekonomice je vždy podmíněn souběhem různých faktorů, které nakonec mohou vyústit v dlouhodobý růst cenové hladiny.

Příčiny inflace někteří ekonomové hledají v měnové oblasti a inflaci považují především za měnový jev. Tato skupina ekonomů, kteří jsou označováni za monetaristy, považuje za hlavní příčinu inflace rychlejší růst peněžní zásoby než je růst hrubého domácího produktu. Jiní ekonomové obracejí při hledání příčin inflace svou pozornost na jiné jevy a procesy v ekonomice, zejména na zvětšování autonomních soukromých výdajů, zvyšování vládních výdajů ze státního rozpočtu, chybnou daňovou politiku vlády, růst nákladů při těžbě surovin, úsilí odborů o zvyšování mezd a monopolů o zvyšování zisků.

Tento stručný výčet různých pohledů na příčiny inflace naznačuje, že inflace je mnohotvárným procesem, při jehož vzniku může hrát svou úlohu celá řada faktorů, často i protichůdně působících. Obecný model pro vysvětlení příčin vzniku inflace neexistuje. V praxi je vždy obtížné zjistit skutečné příčiny, které v dané zemi a době vyvolaly inflaci, neboť obvykle působí při vzniku inflačního procesu kombinace většího počtu faktorů.

Monetaristé i nemonetaristé se v podstatě shodují v tom, že tržní mechanismus nabídky a poptávky hraje při vzniku inflace a při jejím vývoj významnou úlohu.

Typy inflace

Podle toho, z které oblasti převážně vyšly inflační tlaky a začal se rozvíjet proces inflace, rozlišují se tři základní typy inflace:

1. poptávková inflace

2. nabídková (nákladová) inflace

3. hybridní inflace

Při poptávkové inflaci jde o inflaci převážně vyvolanou faktory na straně poptávky, při nabídkové (nákladové) inflaci jde o inflaci převážně vyvolanou faktory na straně nabídky a hybridní inflace představuje kombinaci obou vlivů. Inflace, která začne jako poptávková se časem může přeměnit v nákladovou, nebo naopak.

Jako příklad lze uvést následující situaci: cena určitého relativně významného druhu zboží nebo skupiny zboží vlivem růstu poptávky začne stoupat. Při daném objemu důchodů to nutně povede k poklesu poptávky po jiných druzích zboží. Vlivem růstu poptávky v daném průmyslovém odvětví vlivem poptávky porostou nejen ceny, ale i zisky. Pokud poptávka po zboží, jehož cena vlivem tržní nerovnováhy začala stoupat, i nadále poroste (protože i poptávka dále stoupá), výrobci se budou snažit zvýšit výrobu. Budou proto nuceni přijmout k tomu nezbytná opatření - nakoupí další suroviny a materiál a budou se snažit zaměstnat další pracovní síly. Bude to ovšem možné jen tam, kde je dostatek pracovních sil v potřebné kvalifikační struktuře. Rozšiřování výroby však brzy narazí na meze pohyblivosti pracovní síly, a nedostatek pracovníků povede k růstu mezd. Jakmile to zjistí pracovníci v jiných odvětvích, začnou požadovat také vyšší mzdy. Poptávková inflace spojená s dílčí nerovnováhou na straně poptávky začne přerůstat v nákladovou inflaci spojenou s dílčí nerovnováhou na straně nabídky. Pokud růst mzdových nákladů v jednom odvětví přeroste ve všeobecný růst mezd, inflační proces zasáhne celou ekonomiku.

Jako jiný příklad lze uvést situaci, kdy začnou stoupat ceny potravin (např. vlivem neúrody nebo jiné živelné pohromy), což způsobí všeobecný růst životních nákladů většiny obyvatelstva, které se pokusí prosadit všeobecné zvýšení mezd. I při částečném prosazení růstu mezd může dojít k inflaci, která zasáhne celou ekonomiku.

Inflace může začít i vlivem nedostatku surovin v určitém oboru nebo odvětví výroby, který způsobí růst výrobních nákladů v tomto odvětví. Pokud se firmy tohoto odvětví budou snažit udržet ziskovou marži, růst nákladů nakonec způsobí všeobecný růst cen nejen v tomto odvětví, ale i v celém národním hospodářství.

Tyto příklady ukazují, že od dílčí nerovnováhy může vést cesta až ke všeobecné nerovnováze celé ekonomiky, promítající se v trvalém dlouhodobém růstu cenové hladiny. Pro inflační proces není důležité pouze to, zda ceny rostou při krátkodobé převaze poptávky nad nabídkou po určitém druhu zboží, ale i kdy - za jakých okolností v celkovém kontextu ekonomiky - rostou a o kolik rostou. Krátkodobá nerovnováha ještě nemusí znamenat, že nevyhnutelně dojde k všeobecnému cenovému růstu: cenové relace se mohou srovnat, dílčí nerovnováha může být odstraněna a dílčí rovnováha může být obnovena i ve střednědobém časovém horizontu.

Složitou otázkou je růst mezd, o kterém již byla výše zmínka. Růst mezd nemusí být spojen pouze v souvislosti nerovnováhy nabídky a poptávky pro pracovních silách, nýbrž může mít i jiné příčiny, např. růst produktivity práce, vyrovnávání mezd mezi různými obory nebo změna struktury životních nákladů vlivem všeobecných civilizačních procesů. Tento autonomní růst mezd, k němuž může dojít i při značné nezaměstnanosti, je označován za tzv.spontánní inflaci.