• 4 Základní typy výrobních činností:

• Výroba na zakázku-dle přání zákazníka (nábytek a šaty)

• Vázaná (pevná) hromadná výroba – typická hromadná výroba, která předpokládá plynulý odběr výrobků. Výrobky určeny pro masovou spotřebu.

• Pružná (volná, flexibilní) hromadná výrob – vyrábí se 1 druh výrobku, který se individuálně přizpůsobuje přání konkrétního zákazníka.

• Plynulá (proudová) výroba–výroba je automatizovaná, produkující bez přerušení, často 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, 1 druh výrobku. Je vysoce investičně náročná. Živá práce představuje na vstupech jen malý podíl (papír, mlíko)

11.2) Plánování výroby

1. plánování výrobního programu,

2. plánování výrobního procesu,

3. plánování zajištění výrobních faktorů.

A) Plánování výrobního programu

• Výrobní program = skladba a objem výroby, které se mají v určitém období vyrábět.

• info o tom, kolik a pro koho vyrábět, poskytuje marketing.

• Jedním z prostředků umožňujících zvětšování objemu výroby je konstrukční standardizace » proces snižování počtu součástí a dílů=unifikace konstrukce (vytváření jednotného výrobku-zaměnitelnost součástí)), typizace, dědičnost a stavebnicové řešení (výrobky s různými vlastnostmi vznikají kombinací unifikovaných dílů).

• Má-li podnik výsadní postavení na trhu v urč. druhu výrobku, potom jeho optimálním množstvím je takový V výroby, při kt se marginální tržby rovnají marginálním nákladům.

• Vyrábí-li více druhů výrobků- určení optimálního množství: matematické metody(lineárního programování).

• Pro neustálé zlepšování výrobků se využívá benchmarking (soustavné hodnocení výrobků a služeb ve srovnání s konkurencí), TQM (Total Quality Management-komplexní řízení kvality), hodnotová a inženýrská analýza (Value Analysis and Value Engineering)

• Důležitou součástí-jakost designu výrobku- čím vyšší je úroveň jakosti, tím vyšší jsou náklady na jeho výrobu (co je ale kvalitní dnes, nemusí být kvalitní za několik let)

• Vybudován útvar „kontrola jakosti“.

• Ve světě bylo vytvořeno mnoho programů řízení jakosti – např. TQM, Zero Defect and Value Engineering v USA, kroužky jakosti v Japonsku.

• Ukazatelem produkce v průmyslu v ČR je výroba zboží-zahrnuje hodnotu všech výrobků a polotovarů- zjišťuje se měsíčně u podniků s více než 100 zaměstnanci.

• Dalším ukazatelem produkce je hrubý obrat – zahrnuje i produkci, která nevstupuje na trh

• Hodnota nakoupených materiálů, energií a služeb spotřebovaných za účelem výroby zboží tvoří tzv. mezispotřebu.

• Rozdíl hrubého obratu a mezispotřeby tvoří přidanou hodnotu.

B) Plánování výrobního procesu

• Hledá se taková optimální kombinace výrobních faktorů, aby náklady byly co nejnižší – takovou výrobu označujeme jako Lean Production (hubenou výrobu).

• Další metody: metody síťové analýzy (CPM – Critical Path Method – metody kritické cesty), počítačové systémy (CAD/CAM – Computer-Aided Design and Manufacture – počítačem podporované návrhy designu a výroby)

• V poslední době- ekologičnost výroby i výrobků

• součástí plánování výrobního procesu:

1. stanovení velikosti výrobní dávky (= soubor výrobků vyráběných za sebou, s jednorázovým vynaložením nákladů)

2. sestavení lhůtového plánu,

3. sestavení plánu výrobních kapacit.

• Vychází z plánu výroby, technicko-hospodářských norem spotřeby času a výrob kapacit

• časový průběh výroby: výrobní takt=čas interval mezi 2 po výrobky a průběžná doba výroby výrobku=doba,kt uplyne od předložení požadavku do jeho expedice zákazníkovi

• V posledních letech se v podnicích věnuje velká pozornost nejen výsledkům činností, ale i procesům, které k nim vedou= tzv. management procesů– ten nejprve definuje jednotlivé procesy,odhaluje nedostatky, zajišťuje jejich kontrolu.

  • Metoda: reengineering procesů = metoda, kt nově formuluje náplň podnikových procesů.

  • Na to navazuje aplikace metody ABC=dovedení nákladů na jednotl procesy.

C) Plánování výrobních kapacit

• Výrob kapacita=max V produkce,který může výrobní jednotka vyrobit za určitou dobu.

• Výrobní kapacitu určují fixní výrobní faktory.

• Při plánování výrobních kapacit se řeší především tyto otázky:

1. jaký druh a velikost VK

2. jak budou VK rozmístěny

3. kdy budou VK potřeba.

• V praxi v USA se určuje tzv. praktická výrobní kapacita (počítá s určitými přestávkami), normální výrobní kapacita (roční průměr) a nominální výrobní kapacita (počítá se štítkovým výkonem a plnou dobou).

• V Německu výrobní kapacita maximální, normální a minimální.

• kapacita výrob jednotky=výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti

• Výkon výrobního zařízení=maximální výrobnost za jednotku času, obvykle za 1 hod., při normované jakosti surovin a přesném dodržení technologického postupu.Při jeho stanovení se vychází ze štítkového (vyjádřen ve výrobcích)

• Časový fond výrobního zařízení = plánovaný počet dnů jeho činnosti za rok. Je závislý na odvětvích, přírodních podmínkách aj.

• Rozlišujeme tyto časové fondy:

1. kalendářní T_k -dán počtem dní v roce

2. nominální T_n -z kalendářního časového fondu odečtením nepracovních dnů

3. využitelný T_p -z nominálního časového fondu odečtením plánovaných prostojů

Stanovení výrobní kapacity

• Pro výpočet výrobní kapacity se používají tři základní vzorce:

1. vyrábí-li výrobní jednotka 1 druh, vyjadřujeme výrobní kapacitu v naturál jednotkách (VK automat linky)

2. výrobní kapacitu je možné vypočítat pomocí kapacitní normy pracnosti (strojírenské výroby)

• Při stanovení výrobní kapacity dílen je důležité jak jsou VK organizovány:

1. paralelní řazení dílčích výrobních kapacit (vedle sebe) (technologická org výroby)

2. sériové řazení (za sebou), používané hlavně při předmětné organizaci výroby.

• Při paralelním řazení strojů je VK dílny dána součtem VK jednotl strojů.

• Při sériovém řazení je VKdílny určena hlavním výrobním článkem (unikátní stroj). Stroje s nižší výrobní kapacitou označujeme jako úzké profily.