- •Mezinárodní právo veřejné – obecná část
- •Charakteristika tradičního a soudobého mezinárodního práva (vývoj doktríny mezinárodního práva ve vztahu k jeho pojmu)
- •Vývoj mezinárodního práva
- •Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů
- •Stát jako subjekt mezinárodního práva (rozbor státnosti) Statický rozměr subjektivity
- •Obsah práva národů na sebeurčení
- •Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)
- •Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
- •Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- •1. Mezinárodní smlouva
- •2. Mezinárodní obyčej
- •3. Kodifikace mez. Práva
- •4. Obecné zásady právní
- •5. Jednostranné právní akty
- •6. Soudní rozhodnutí a nauka
- •Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)
- •Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)
- •Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje
- •Koexistence V mp:
- •Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva
- •Zásady uplatňované všeobecně
- •Možnost přenesení do mp
- •Jednostranné mezinárodněprávní akty států
- •1) Jednostranné akty států – stát jimi vyjadřuje vůli nebo souhlas a jimiž zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mp
- •Akty orgánů mezinárodních organizací (povaha rezolucí orgánů osn)
- •Výklad V mezinárodním právu (doktríny, účel a metody); výklad mezinárodních smluv
- •Výklad smluv sepsaných ve více jazycích
- •Mezinárodněprávní odpovědnost (vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Struktura mezinárodněprávní odpovědnosti za protiprávní chování
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Obsah odpovědnostní povinnosti jako právního následku protiprávního chování
- •Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem (judikatura mezinárodních soudů)
- •Donucení V mezinárodním právu (charakteristika, vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Individuální a kolektivní formy donucení; sankční mechanismus rady bezpečnosti osn a jeho efektivita
- •Kontrola V mezinárodním právu
- •1. Předmět kontroly
- •2. Způsob kontroly
- •3. Okruh kontrolovaných subjektů
- •4. Subjekty oprávněné provádět kontrolu
- •1)Metoda využívání národních kontrolních prostředků
- •2)Metoda tzv.Administrativní kontroly
- •3)Kontrola na místě
- •Sebeobrana V mezinárodním právu (charakteristika ozbrojeného útoku, obsah práva na sebeobranu, formy)
- •1)Reakční
- •Prostředky řešení mezinárodních sporů (rozsudková a posudková jurisdikce mezinárodního soudního dvora)
- •Zákaz použití síly a hrozby silou V soudobém mezinárodním právu a jeho výjimky
- •Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih
- •Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva (teoretické koncepce a praktická řešení)
- •Výlučnost a nadřazenost mezinárodního práva
- •Vymezení pojmu „recepce“ a druhy recepce
- •Druhy recepce
- •Kontrola ústavnosti ms
- •Vnitrostátní aplikace ms
- •Recepce mezinárodních obyčejů
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných orgánů na ochranu lidských práv
- •Recepce jednotlivých pramenů mezinárodního práva do práva vnitrostátního V podmínkách čr Recepce obyčejových norem mezinárodního práva
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
- •Postavení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva odkazem V zákoně
- •Mezinárodní smlouvy adaptované do českého práva
- •Jiné smlouvy
Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- materiální prameny - společenské okolnosti mající vliv na formování formálních pramenů práva (poměr sil mezi státy, jejich ekonomické potřeby, tradice, veřejné mínění, právní vědomí, morálka, náboženství, pocity solidarity apod.)
- formální prameny - jednotlivé formy práva, tak jak je samo právo definuje, aby byly jejich subjekty schopny a povinni se jimi skutečně řídit
- jednotlivé formy uvádí a stručně charakterizuje odst. 1 č. 38 statutu Mezinárodního soudního dvora OSN:
a) mezinárodní úmluvy, ať obecné či partikulární, stanovící práva výslovně uznaná státy ve sporu
b) mezinárodní obyčej, jakožto důkaz obecné praxe uznávané za právo
c) obecné zásady právní uznávané civilizovanými národy
d) soudní rozhodnutí a učení kvalifikovaných znalců veřejného práva různých národů jakožto podpůrný prostředek k určování právních pravidel
- toto členění je ale závazné pouze pro fungování MSD a nikoliv pro všechny subjekty mez. práva
- prameny můžeme dále dělit na prameny základní - mezinárodní smlouvy a mez. obyčeje
pomocné - soudní rozhodnutí a učení znalců
- mezi základní prameny se někdy s obtížemi řadí také obecné zásady právní a problémem této klasifikace celkově je, že fakticky soudní rozhodnutí a učení znalců nejsou prameny práva, ale pouze pomůcky k dokonalejšímu zjištění jeho obsahu
- prameny práva můžeme dále dělit na:
a) prameny psané (mez. smlouvy) a nepsané (mez. obyčeje) - existuje ale řada nepsaných (verbálních a tacitních) mez. smluv
b) prameny s živelnou (obyčeje) a cílevědomou normotvorbou (mez. smlouvy)
- v poslední době se za prameny mez. práva považují již i některé jednostranné právní akty
- oproti vnitrostátnímu právu se mezinárodní právo vyznačuje menší mírou formalismu (zejména tvorba obyčejů zůstává víceméně spontánní), větší mírou rovnosti (prakticky neexistuje hierarchie jednotlivých forem mez. práva, pouze některé prameny jsou určující a jiné jen okrajové) a větší autonomií (sami státy, které se poté mez. právem řídí se podílejí na jeho vzniku)
- systém mez. práva je pak založen na svrchovanosti jednotlivých států, směřující k prosazování jejich vlastních zájmů při existenci co možná nejméně formálních mez. pravidel (což ale vede k právní nejistotě) a reciprocitě, směřující v zájmu právní jistoty k právnímu formalismu
- svrchovanost tedy převládá u méně formálních pramenů:
jednostranné právní akty - stanovení pobřežních vod
tacitní dohody - shodný projev vůle není svázán žádnými formálními požadavky (prostě jen společný souhlas)
mez. obyčeje - narážejí na sebe projevy svrchovanosti jednotlivých států (precedenty)
- s vyšším stupněm formalismu se potom setkáme u verbálních dohod a smluv sjednaných ve zjednodušené formě a nejvíce formálními jsou poté smlouvy sjednané v plné formě, tedy smlouvy, jejichž proces vzniku provází různé projevy vůle účastníku (autentizace, ratifikace apod.)
1. Mezinárodní smlouva
- dle obyčejového mez. práva se jedná o ujednání dvou nebo více subjektů mezinárodního práva, které má z vůle těchto subjektů mezinárodněprávní účinky a řídí se mezinárodním právem
- tato definice obsahuje pět definičních znaků:
1. ujednání - není kladen důraz na formu → i MSD ve věci Pevninské mělčiny v Egejském moři (1978)judikoval, že mu není známa žádná norma, která by zakazovala považovat společné komuniké předané tisku (a to bez podpisů stran) za mezinárodní smlouvu
2. dva nebo více subjektů - dle toho dělíme smlouvy na dvou či vícestranné
3. subjekty mez. práva - státy a stále častěji i jiné mezivládní organizace (nepatří sem ale smlouvy mezi státy a FO či PO nebo mezi územními či samosprávnými celky) x gentlemanské dohody - uzavřeli je představitelé států, ale v daném případ jen jako osoby, nikoli jako státní orgány
4. mezinárodněprávní účinky - směřuje k nim vůle stran při uzavírání smluv x čistě politická ujednání - jevově se neliší od mez. smluv, ale jejich čistě politickou povahu prozrazuje opomenutí některých běžných smluvních úkonů (např. se neregistrují u generálního tajemníka OSN) apod., patří sem dohody z Jalty, Postupimi nebo Česko-německá deklarace z prosince 1996
5. řídí se mez. právem -pokud si strany dohodnou jako rozhodné právo právo jednoho z nich, nepůjde již o mez. smlouvu
- definice mez. smlouvy v mnohostranných úmluvách = smluvní definice, bývají užší než definice obyčejová → Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) vymezuje mez. smlouvu jako „ mezinárodní dohodu, která je uzavřena mezi státy písemnou formou a řídí se mezinárodním právem“ .