2. Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů

Subjekt práva – subjektem práva je každá jednotka, které daný právní řád přiznává způsobilost k právům a povinnostem a zpravidla i k právním úkonům

Subjektivita - bezvýhradně požadovaným atributem subjektivity je způsobilost k právům a povinnostem – subjekt musí tedy splňovat následující podmínky:

1. práva a povinnosti jsou adresovány jednoznačně přímo jemu

2. práva a povinnosti mu uděluje mezinárodní, nikoli vnitrostátní právo

3. mezinárodní právo upravuje společenské vztahy, tj. vztahy mezi lidmi či mezi jejich společenstvími. Věs smí tedy vystupovat toliko jako objekt, ne jako subjekt mezinárodního práva a to i přes to, že jazykový výklad některých smluvních norem svádí k jinému závěru

Způsobilost k právním úkonům: znamená vstupovat svým jménem do mezinárodněprávních poměrů a přejímat závazky vůči jiným subjektům

- pokud se této způsobilosti přechodně nedostává, nemívá to za důsledek nutně ztrátu subjektivity ( neztrácí ji např. okupovaný stát, má je v jisté míře mandátní či poručenské území apod.)

Většina subjektů má charakter právnických osob ve smyslu všeobecné právovědy – jejich vůli projevuje systém orgánů – řešení otázky kdo bude za subjekt v mezinárodním právu jednat, ponechává mezinár. právo primárně na rozhodnutí vnitřního práva svých subjektů a samo do ní zasahuje jen tehdy, pokud to vnitřní právo nevyřešilo vůbec nebo jen částečně

Typické projevy subjektivity:

- právo přijímat a vysílat diplomatické zástupce (legační právo)

- právo uzavírat mezinárodní smlouvy

- právo sebeobrany

- právo vlajky

- právo registrace letadel

- právo poskytovat diplomatickou ochranu

- právo předložit spornou věc rozhodovacímu mezinárodnímu orgánu

- právo požívat imunity před soudními orgány jiných subjektů mezinárodního práva

- způsobilost k protiprávním úkonům

- k tomuto výčtu rozsudek Mezinárodního soudního dvora v posudku ve věci Náhrady škod utrpěných ve službách OSN (r. 1949): „Subjekty práva… nemusí být nezbytně totožné, pokud se týče jejich právní povahy nebo rozsahu jejich práv… Jejich povaha závisí na potřebách společenství.“

- jak naznačuje tento rozsudek, nemusí všechny subjekty požívat všechna typická práva a naopak mohou požívat i práv jiných – žádný katalog předem a jednou provždy daných práv a povinností subjektů v platném mezinár. pr. neexistuje

- subjekty se mohou třídit podle toho zda jsou subjekty práv či subjekty povinností

- jednotlivé subjekty zpravidla vystupují současně jako nositelé práv i povinností

- vyváženost práv a povinností však může být v jednotlivých obdobích a případech narušena (jednotlivec nejprve vystupoval pouze jako odpovědnostní subjekt – v souvislosti se zločiny podle mezinárodního práva, později pak i jako subjekt práv – v souvislosti s mezinárodní ochranou lidských práv)

- dále se subjekty dělí na prvotní (původní) a druhotné (odvozené)

- prvotní – jejich subjektivita je dána vlastní fyzickou existencí, nevytváří ji mezinárodní právo či vůle jiných subjektů. Mezinárodní právo pouze specifikuje jednotlivé znaky této subjektivity

- odvozené – jsou takové jednotky které vznikli z vůle států (mezinárodní mezivládní organizace)

- subjekty trvalé a dočasné

- dočasné – povstalci jako válečná strana

- trvalé – stát nebo mezivládní organizace

- význam normotvorné způsobilosti (Čepelka a David v tomto kritériu dokonce zřejmě spatřují nutný předpoklad subjektivity v mezinárodním právu)

- státy disponují absolutní způsobilostí – mohou právně upravit jakýkoli vztah, pokud ovšem není tato úprava zakázaná kogentním právem

- mezivládní organizace vlastní toliko dílčí normotvornou způsobilost (v mezách zmocnění členskými státy)

- jednotlivci na mezinárodní normotvorbě neparticipují vůbec, což jim však podle názoru naší katedry neodnímá status subjektu

- dále můžeme členit subjektivitu plynoucí z a) obecného mezinár. práva (tzv. objektivní subjektivitu) a z b) práva partikulárního (tzv. subjektivní subjektivitu)

- ad. a) uplatňuje se erga omnes a disponují jí státy

- ad. b) uplatňuje se jen vůči státům, které ji uznaly a disponují jí např. povstalci

- dle většinového názoru sem spadají i mezivládní organizace

- rozlišujeme dále subjekty s plnou subjektivitou (státy) se specializovanou (částečnou, dílčí) subjektivitou (mezivládní organizace) a se subjektivitou marginální (okrajovou) – jednotlivec

(kde je mezinárodní subjektivita v judikatuře mezinárodních soudů nevím, a to jsem prolezl celou studovnu…..takže asi smůla)