- •Mezinárodní právo veřejné – obecná část
- •Charakteristika tradičního a soudobého mezinárodního práva (vývoj doktríny mezinárodního práva ve vztahu k jeho pojmu)
- •Vývoj mezinárodního práva
- •Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů
- •Stát jako subjekt mezinárodního práva (rozbor státnosti) Statický rozměr subjektivity
- •Obsah práva národů na sebeurčení
- •Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)
- •Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
- •Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- •1. Mezinárodní smlouva
- •2. Mezinárodní obyčej
- •3. Kodifikace mez. Práva
- •4. Obecné zásady právní
- •5. Jednostranné právní akty
- •6. Soudní rozhodnutí a nauka
- •Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)
- •Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)
- •Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje
- •Koexistence V mp:
- •Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva
- •Zásady uplatňované všeobecně
- •Možnost přenesení do mp
- •Jednostranné mezinárodněprávní akty států
- •1) Jednostranné akty států – stát jimi vyjadřuje vůli nebo souhlas a jimiž zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mp
- •Akty orgánů mezinárodních organizací (povaha rezolucí orgánů osn)
- •Výklad V mezinárodním právu (doktríny, účel a metody); výklad mezinárodních smluv
- •Výklad smluv sepsaných ve více jazycích
- •Mezinárodněprávní odpovědnost (vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Struktura mezinárodněprávní odpovědnosti za protiprávní chování
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Obsah odpovědnostní povinnosti jako právního následku protiprávního chování
- •Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem (judikatura mezinárodních soudů)
- •Donucení V mezinárodním právu (charakteristika, vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Individuální a kolektivní formy donucení; sankční mechanismus rady bezpečnosti osn a jeho efektivita
- •Kontrola V mezinárodním právu
- •1. Předmět kontroly
- •2. Způsob kontroly
- •3. Okruh kontrolovaných subjektů
- •4. Subjekty oprávněné provádět kontrolu
- •1)Metoda využívání národních kontrolních prostředků
- •2)Metoda tzv.Administrativní kontroly
- •3)Kontrola na místě
- •Sebeobrana V mezinárodním právu (charakteristika ozbrojeného útoku, obsah práva na sebeobranu, formy)
- •1)Reakční
- •Prostředky řešení mezinárodních sporů (rozsudková a posudková jurisdikce mezinárodního soudního dvora)
- •Zákaz použití síly a hrozby silou V soudobém mezinárodním právu a jeho výjimky
- •Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih
- •Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva (teoretické koncepce a praktická řešení)
- •Výlučnost a nadřazenost mezinárodního práva
- •Vymezení pojmu „recepce“ a druhy recepce
- •Druhy recepce
- •Kontrola ústavnosti ms
- •Vnitrostátní aplikace ms
- •Recepce mezinárodních obyčejů
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných orgánů na ochranu lidských práv
- •Recepce jednotlivých pramenů mezinárodního práva do práva vnitrostátního V podmínkách čr Recepce obyčejových norem mezinárodního práva
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
- •Postavení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva odkazem V zákoně
- •Mezinárodní smlouvy adaptované do českého práva
- •Jiné smlouvy
Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
Novelizovaný článek 10 Ú stanoví, že „vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva“. Toto klíčové ustanovení určuje jednak podmínky inkorporace příslušných MS, jednak podmínky aplikace takto inkorporovaných smluv orgány veřejné moci.
podmínky inkorporace
Prvotní podmínkou je souhlas Parlamentu s inkorporací, resp. jeho souhlas předcházející ratifikaci příslušné mez.smlouvy. Podle čl.49 je třeba souhlasu obou komor Parlamentu, kdy obě komory jsou rovnocenné. MS, která má být inkorporována, musí být pro českou republiku závazná, a to jak z hlediska ústavního, tak především mezinárodního práva. Musí ji tedy ratifikovat prezident. Ústavní ratifikací vnitrostátní projednání mez.smlouvy vrcholí. Mezinárodně právní účinky ratifikace nastanou kvalifikovaným předáním ratifikační listiny druhé smluvní straně (or vzájemnou listinou, or úschovou u depozitáře). Mezinárodní smlouva musí být konečně vyhlášena. Ústava ukládá zákonodárci, aby stanovil způsob vyhlášení MS zákonem. Do 1.1.2000 byly vyhlašovány ve Sbírce zákonů, po tomto datu jsou publikovány ve zvláštní Sbírce mezinárodních smluv. Zákon 309/1999 Sb. Přikazuje publikovat všechny „platné smlouvy, jimiž je Česká republika vázána“. Vyhlašována jsou dokonce závazná rozhodnutí mez. orgánů a orgánů mez.organizací. Vedle povinnosti publikovat všechny platné a závazné MS, je zde také povinnost vyhlašovat je vždy i ve „znění rozhodném podle MP pro jejich výklad“ (zásadně angličtina). K uvedeným třem obligatorním podmínkám inkorporace nutno přiřadit další podmínku, a to fakultativní. Pokud se některý ze subjektů ratifikačního procesu (ne vláda) obrátí s návrhem na ÚS, ten rozhodne o souladu příslušné MS s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací, tedy, než se pro ČR stane závaznou. Do jeho rozhodnutí nemůže být smlouva ratifikována (čl.87/2 Ú). ÚS může na jedné straně zahájit řízení o rušení protiústavního předpisu českého práva až a posteriori – ve vztahu již k platnému. Na straně druhé MS je ‘součástí’ českého práva, není však jejím pramenem (zůstává pramenem MP). Ústavní soud ji tudíž nemůže ‘zrušit’. Řízení o jejím posouzení tak musí intervenovat a priori, dříve, než je taková MS do českého práva inkorporována. Parlamentem schválené znění euronovely neobsahuje intertemporální ustanovení, které by jednoznačně specifikovalo časovou působnost. Argumenty právní logiky, historický i teleologický ústí v závěr, že inkorporační ustanovení čl.10 vykazuje účinky ex tunc.
podmínky aplikace
Z povahy věci plyne, že mezi subjekty vnitrostátního práva mohou být aplikována toliko taková právní pravidla, jež jsou vnitrostátní aplikace způsobilá a schopna, tedy zejména, jsou-li self-executing. Použitelná smluvní ustanovení jsou povinny aplikovat všechny orgány veřejné moci. Čl.10 za středníkem ukládá aplikujícímu orgánu, aby použil MS vždy tehdy, stanoví-li něco jiného než zákon. Zavádí tak pravidlo podmíněné aplikační přednosti mezinárodní smlouvy před zákonem. Mez.smlouva se použije i tehdy, není-li totožný právní vztah v zákoně vůbec nijak upraven. Ústavní soud není oprávněn posoudit ústavnost již ratifikované mez.smlouvy (úst.nález ve věci aplikace Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi ČR a SR č. 228/1993 Sb. z června 2003). Na druhé straně je povinen se řídit čl.88/2 Ú; smlouva mezi ČR a SR není smlouvou, kterou by bylo možno považovat za součást ústavního pořádku. ÚS proto nemůže akceptovat jako ústavně konformní takovou aplikaci, jež by měla za následek stav, který není v souladu s Ústavou či Listinou. Vyvstává také otázka předběžného provádění mez.smluv ještě před jejich ratifikací (a to tedy i inkorporací do právního řádu). Předběžné provádění MS připouští Vídeňská úmluva a smluvním právu (čl.25), pokud se na něm smluvní strany ve smlouvě samé nebo jinak dohodnou. Jestliže daná MS tuto klauzuli obsahuje, jsou orgány veřejné moci s poukazem na VÚ i na ustanovení čl. 1/2 Ú povinny dohodu stran o předběžném provádění respektovat a smlouvu provádět. MS však nesplňuje náležitosti čl. 10, není součástí právního řádu a nemůže být použita přednostně před zákonem.