- •Mezinárodní právo veřejné – obecná část
- •Charakteristika tradičního a soudobého mezinárodního práva (vývoj doktríny mezinárodního práva ve vztahu k jeho pojmu)
- •Vývoj mezinárodního práva
- •Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů
- •Stát jako subjekt mezinárodního práva (rozbor státnosti) Statický rozměr subjektivity
- •Obsah práva národů na sebeurčení
- •Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)
- •Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
- •Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- •1. Mezinárodní smlouva
- •2. Mezinárodní obyčej
- •3. Kodifikace mez. Práva
- •4. Obecné zásady právní
- •5. Jednostranné právní akty
- •6. Soudní rozhodnutí a nauka
- •Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)
- •Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)
- •Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje
- •Koexistence V mp:
- •Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva
- •Zásady uplatňované všeobecně
- •Možnost přenesení do mp
- •Jednostranné mezinárodněprávní akty států
- •1) Jednostranné akty států – stát jimi vyjadřuje vůli nebo souhlas a jimiž zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mp
- •Akty orgánů mezinárodních organizací (povaha rezolucí orgánů osn)
- •Výklad V mezinárodním právu (doktríny, účel a metody); výklad mezinárodních smluv
- •Výklad smluv sepsaných ve více jazycích
- •Mezinárodněprávní odpovědnost (vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Struktura mezinárodněprávní odpovědnosti za protiprávní chování
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Obsah odpovědnostní povinnosti jako právního následku protiprávního chování
- •Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem (judikatura mezinárodních soudů)
- •Donucení V mezinárodním právu (charakteristika, vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Individuální a kolektivní formy donucení; sankční mechanismus rady bezpečnosti osn a jeho efektivita
- •Kontrola V mezinárodním právu
- •1. Předmět kontroly
- •2. Způsob kontroly
- •3. Okruh kontrolovaných subjektů
- •4. Subjekty oprávněné provádět kontrolu
- •1)Metoda využívání národních kontrolních prostředků
- •2)Metoda tzv.Administrativní kontroly
- •3)Kontrola na místě
- •Sebeobrana V mezinárodním právu (charakteristika ozbrojeného útoku, obsah práva na sebeobranu, formy)
- •1)Reakční
- •Prostředky řešení mezinárodních sporů (rozsudková a posudková jurisdikce mezinárodního soudního dvora)
- •Zákaz použití síly a hrozby silou V soudobém mezinárodním právu a jeho výjimky
- •Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih
- •Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva (teoretické koncepce a praktická řešení)
- •Výlučnost a nadřazenost mezinárodního práva
- •Vymezení pojmu „recepce“ a druhy recepce
- •Druhy recepce
- •Kontrola ústavnosti ms
- •Vnitrostátní aplikace ms
- •Recepce mezinárodních obyčejů
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných orgánů na ochranu lidských práv
- •Recepce jednotlivých pramenů mezinárodního práva do práva vnitrostátního V podmínkách čr Recepce obyčejových norem mezinárodního práva
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
- •Postavení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva odkazem V zákoně
- •Mezinárodní smlouvy adaptované do českého práva
- •Jiné smlouvy
Okolnosti vylučující protiprávnost
Mezinárodně protiprávní chování státu vyvolává ex lege jeho mezinárodní odpovědnost. Mezinárodní právo však pamatuje i na okolnosti, jejichž výskyt protiprávnost vyloučí. Výskyt okolnosti vylučující protiprávnost nemá vliv na platnost a trvání daného mezinárodního závazku. Okolnost vylučující protiprávnost toliko pozastavuje účinky závazku vůči státu, jenž se jí úspěšně dovolává, a to po dobu, kdy okolnost vylučující protiprávnost působí; zanikne-li tato okolnost, účinnost příslušného mezinárodního závazku vůči státu se obnoví (viz rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora ve věci Gabčíkovo-Nagymaros 1997).
- v případě okolnosti vylučující protiprávnost musí její relevanci za dané situace prokázat stát, jenž jí odůvodňuje vyloučení své odpovědnosti!
- třebaže mezinárodním právem připouštěná okolnost je způsobilá vyloučit protiprávnost chování státu, nevylučuje per se nárok postiženého státu na odškodnění hmotných ztrát, jež mu chováním jiného státu zbaveným protiprávnosti vznikly
- žádnou z okolností vylučujících protiprávnost nelze zdůvodnit porušení kogentní normy obecného mezinárodního práva, ani odchylku od ní!!!
Současné mezinárodní právo mezi okolnosti vylučující protiprávnost řadí:
a) Přivolení postiženého státu
S přihlédnutím k nebezpečí možného zneužití ve vztazích mezi mocensky silným státem a slabší obětí jeho protiprávního chování stanoví mezinárodní právo striktní podmínky. Přivolení musí být platné podle mezinárodního práva (neplatný je souhlas oběti s porušením kogentní normy), jednoznačně prokázáno, skutečně vyjádřeno (mezinárodní právo tak nepřipouští domněnku přivolení), musí být přičitatelné státu podle mezinárodního práva a souhlas musí být udělen dříve, než došlo k chování, k němuž se vztahuje.
b) Výkon sebeobrany (legitimní obrany)
Sebeobrana představuje defenzivní použití síly státem v odpověď na ozbrojený útok jiného státu. Žádný právní řád, tedy ani právo mezinárodní, nemůže zbavit své subjekty práva na sebeobranu. Výkon takového práva nelze přirozeně současně považovat za mezinárodně protiprávní chování.
c) Protiopatření
Protiopatřeními se rozumí opatření postiženého státu v odpověď na předchozí porušení pravidla mezinárodního práva jiným státem. Směřují k tomu, aby porušitel ukončil své mezinárodně protiprávní chování, případně aby byl tak přinucen odčinit újmu, kterou svým chováním způsobil. Protiopatření jsou výkonem práva, pokud se uplatňují za podmínek stanovených mezinárodním právem. V takovém případě se nejedná o porušení mezinárodněprávního závazku.
d) Vyšší moc (vis maior) a nahodilost
Okolností vyšší moci a nahodilosti se lze dovolat za následujících podmínek: chování státu, jehož protiprávnost bude vyloučena, musí být vyvoláno neodvratnou vyšší mocí nebo nepředvídanou vnější událostí, která se vymyká jeho vlivu. Vyšší moc nebo nahodilá událost se musí vnucovat takovou intenzitou, že státu objektivně znemožní chovat se v souladu s příslušným mezinárodněprávním závazkem.
e) Tíseň
Na rozdíl od vyšší moci, která státu objektivně znemožňuje chovat se v souladu se svým závazkem, situace tísně předpokládá, že státní orgán sám rozhodne, že se bude chovat jinak, než závazek požaduje. Chování státu nebude protiprávní tehdy, pokud rozhodnutí chovat se závadným způsobem jeho orgán učiní v situaci krajního nebezpečí, v níž nemůže pro svou záchranu a pro záchranu svěřených osob učinit nic jiné (např. pilot letadla v tísňové situaci neoprávněně vznikne do vzdušného prostoru jiného státu, aby tam mohl vzápětí nouzově přistát).
f) Stav (krajní) nouze
Tato okolnost bývá nejvíce zpochybňována pro existující riziko zneužití v praxi. Chování v nouzi totiž má být prostředkem k ochraně „podstatného zájmu" státu, což je kategorie jisté nemálo subjektivní i politicky zabarvená. Komise pro mezinárodní právo se proto ve svém Návrhu pokusila limitovat působnost této okolnosti řadou podmínek. Stavu nouze se stát může platně dovolat jen tehdy, pokud jeho chování bylo jediným prostředkem k ochraně podstatného zájmu, který byl vystaven vážnému a bezprostřednímu nebezpečí; a dále, pokud tímto chováním neohrozil závažným způsobem podstatný zájem postiženého státu. Stát se stavu nouze nemůže, dovolat tehdy, když k jeho vzniku sám přispěl, a také, pokud příslušný mezinárodněprávní závazek jeho relevanci výslovně nebo implicitně vylučuje. K vyloučení protiprávnosti musí být kumulativně splněny všechny uvedené podmínky a o takovém splnění nemůže rozhodnout pouze sám stát, který se stavu nouze dovolává.
V dnešním mezinárodním společenství lze za jeden ze všeobecné uznávaných „podstatných zájmů" považovat ochranu životního prostředí. Havárie tankerů v teritoriálním moři nebo v jeho blízkosti pravidelně ohrožují ve značném rozsahu životní prostředí pobřežního státu. Panuje vcelku shoda, že pobřežní stát smí s poukazem na stav nouze podniknout všechna vhodná opatření k tomu, aby znečištění omezil, a případně i zničit poškozenou loď plující pod vlajkou jiného státu (došlo k tomu po havárii liberijského tankeru Torrey Canyon poblíž britských pobřežních vod v roce 1967). Naopak v jiné věci týkající se zásahu do životního prostředí - Gabčíkovo-Nagymaros - Mezinárodní soudní dvůr údajnou existenci stavu nouze na straně Maďarska neshledal.