- •Mezinárodní právo veřejné – obecná část
- •Charakteristika tradičního a soudobého mezinárodního práva (vývoj doktríny mezinárodního práva ve vztahu k jeho pojmu)
- •Vývoj mezinárodního práva
- •Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů
- •Stát jako subjekt mezinárodního práva (rozbor státnosti) Statický rozměr subjektivity
- •Obsah práva národů na sebeurčení
- •Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)
- •Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
- •Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- •1. Mezinárodní smlouva
- •2. Mezinárodní obyčej
- •3. Kodifikace mez. Práva
- •4. Obecné zásady právní
- •5. Jednostranné právní akty
- •6. Soudní rozhodnutí a nauka
- •Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)
- •Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)
- •Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje
- •Koexistence V mp:
- •Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva
- •Zásady uplatňované všeobecně
- •Možnost přenesení do mp
- •Jednostranné mezinárodněprávní akty států
- •1) Jednostranné akty států – stát jimi vyjadřuje vůli nebo souhlas a jimiž zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mp
- •Akty orgánů mezinárodních organizací (povaha rezolucí orgánů osn)
- •Výklad V mezinárodním právu (doktríny, účel a metody); výklad mezinárodních smluv
- •Výklad smluv sepsaných ve více jazycích
- •Mezinárodněprávní odpovědnost (vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Struktura mezinárodněprávní odpovědnosti za protiprávní chování
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Obsah odpovědnostní povinnosti jako právního následku protiprávního chování
- •Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem (judikatura mezinárodních soudů)
- •Donucení V mezinárodním právu (charakteristika, vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Individuální a kolektivní formy donucení; sankční mechanismus rady bezpečnosti osn a jeho efektivita
- •Kontrola V mezinárodním právu
- •1. Předmět kontroly
- •2. Způsob kontroly
- •3. Okruh kontrolovaných subjektů
- •4. Subjekty oprávněné provádět kontrolu
- •1)Metoda využívání národních kontrolních prostředků
- •2)Metoda tzv.Administrativní kontroly
- •3)Kontrola na místě
- •Sebeobrana V mezinárodním právu (charakteristika ozbrojeného útoku, obsah práva na sebeobranu, formy)
- •1)Reakční
- •Prostředky řešení mezinárodních sporů (rozsudková a posudková jurisdikce mezinárodního soudního dvora)
- •Zákaz použití síly a hrozby silou V soudobém mezinárodním právu a jeho výjimky
- •Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih
- •Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva (teoretické koncepce a praktická řešení)
- •Výlučnost a nadřazenost mezinárodního práva
- •Vymezení pojmu „recepce“ a druhy recepce
- •Druhy recepce
- •Kontrola ústavnosti ms
- •Vnitrostátní aplikace ms
- •Recepce mezinárodních obyčejů
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných orgánů na ochranu lidských práv
- •Recepce jednotlivých pramenů mezinárodního práva do práva vnitrostátního V podmínkách čr Recepce obyčejových norem mezinárodního práva
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
- •Postavení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva odkazem V zákoně
- •Mezinárodní smlouvy adaptované do českého práva
- •Jiné smlouvy
Recepce mezinárodních obyčejů
Ústavy jen výjimečně používají obratu ‘mezinárodní obyčej‘ a dávají přednost sousloví ‘obecně uznávané principy a normy mezinárodního práva’ (obyčeje+obecné zásady právní). Recepce obyčejových norem mají svá specifika. Obyčejové normy se utvářejí v nepřetržité praxi, tím jsou obecně diskvalifikovány ty způsoby recepce, které by zamýšlely jednorázově přenést jejich obsah (transformace či adaptace). Mnohem lépe vyhovuje inkorporace (kontinentální systém) či adopce (anglosaský; law of naions is part of the law of the land). Inkorporace i adopce jako způsoby recepce výrazně monistické ponechávají obyčejovým normám MP jejich dynamiku i svéráz. V dualistickém modelu se použije transformace do vnitrostátního obyčeje: mezinárodní obyčejové pravidlo se automaticky transformuje v obsahově identické obyčejové pravidlo vnitrostátního práva.
Celkově nicméně převažuje praxe udělující obecnému mezinárodnímu právu skromnější vnitrostátní postavení, než je tomu u mezinárodních smluv. Obyčejové normy mají často právní sílu prostého zákona, jež jim nezaručuje superioritu ani přednostní použití. K aplikaci obyčejových norem dochází uvnitř států ojediněle (obtíže při zjišťování obsahu a platnosti, velká obecnost..).
Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
Závazné akty orgánů mezinárodních organizací lze zásadně považovat za součást ‘sekundárního’ mezinárodního práva. Splňují znaky právních norem (široký okruh adresátů, regulativní účinky, nedodržení-mezinárodněprávní odpovědnost). Současně jsou ovšem akty aplikace mezinárodního práva. Těmito akty jsou i nezávazná doporučení orgánů mezinárodních organizací (pokud je jejich recepce žádoucí). Uplatnění těchto aktů ve vnitrostátním právu předpokládá dvoustupňovou recepci. Stát musí primárně recipovat mezinárodní smlouvu, která organizaci zřídila, a sekundárně akt jejího orgánu, jenž byl na základě takové smlouvy vydán. Tuto recepci moderní ústavy pravidelně přecházejí mlčením. Příslušná recepční pravidla jsou proto obsažena v normách síly prostého zákona, či dokonce v normách podzákonné povahy. Obecný recepční vnitrostátní předpis v praxi nenajdeme, proto státy obvykle volí recepční normy zvláštní, které buď do vnitrostátního práva vtahují určitou stejnorodou věcnou kategorii nebo recipují soubory aktů více rozhodovacích orgánů jediné mezinárodní organizace (OSN). Výjimkou nejsou ani individuální recepční normy, které provádějí jediný akt určitého orgánu mezinárodní organizace.
Nejdůležitější kategorií aktů orgánů mezinárodních organizací jsou akty ukládající či doporučující zavedení, pozastavení či ukončení sankcí proti některému státu či jinému subjektu MP. Jejich recepce je právně velmi složitá. K dosažení efektivního provádění je žádoucí obecný zmocňovací zákon, kterým by zákonodárce určil mantinely pro vládu k operativnímu provádění mezinárodně zavedených sankcí (český sankční zákon č.98/2000 Sb.) Jinou důležitou kategorii aktů způsobilých ke vnitrostátní recepci představují rozhodnutí Rady bezpečnosti o řízení mezinárodních trestních tribunálů pro bývalou Jugoslávii a Rwandu podle kapitoly VII Charty OSN.