- •Mezinárodní právo veřejné – obecná část
- •Charakteristika tradičního a soudobého mezinárodního práva (vývoj doktríny mezinárodního práva ve vztahu k jeho pojmu)
- •Vývoj mezinárodního práva
- •Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů
- •Stát jako subjekt mezinárodního práva (rozbor státnosti) Statický rozměr subjektivity
- •Obsah práva národů na sebeurčení
- •Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)
- •Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
- •Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- •1. Mezinárodní smlouva
- •2. Mezinárodní obyčej
- •3. Kodifikace mez. Práva
- •4. Obecné zásady právní
- •5. Jednostranné právní akty
- •6. Soudní rozhodnutí a nauka
- •Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)
- •Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)
- •Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje
- •Koexistence V mp:
- •Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva
- •Zásady uplatňované všeobecně
- •Možnost přenesení do mp
- •Jednostranné mezinárodněprávní akty států
- •1) Jednostranné akty států – stát jimi vyjadřuje vůli nebo souhlas a jimiž zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mp
- •Akty orgánů mezinárodních organizací (povaha rezolucí orgánů osn)
- •Výklad V mezinárodním právu (doktríny, účel a metody); výklad mezinárodních smluv
- •Výklad smluv sepsaných ve více jazycích
- •Mezinárodněprávní odpovědnost (vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Struktura mezinárodněprávní odpovědnosti za protiprávní chování
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Obsah odpovědnostní povinnosti jako právního následku protiprávního chování
- •Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem (judikatura mezinárodních soudů)
- •Donucení V mezinárodním právu (charakteristika, vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Individuální a kolektivní formy donucení; sankční mechanismus rady bezpečnosti osn a jeho efektivita
- •Kontrola V mezinárodním právu
- •1. Předmět kontroly
- •2. Způsob kontroly
- •3. Okruh kontrolovaných subjektů
- •4. Subjekty oprávněné provádět kontrolu
- •1)Metoda využívání národních kontrolních prostředků
- •2)Metoda tzv.Administrativní kontroly
- •3)Kontrola na místě
- •Sebeobrana V mezinárodním právu (charakteristika ozbrojeného útoku, obsah práva na sebeobranu, formy)
- •1)Reakční
- •Prostředky řešení mezinárodních sporů (rozsudková a posudková jurisdikce mezinárodního soudního dvora)
- •Zákaz použití síly a hrozby silou V soudobém mezinárodním právu a jeho výjimky
- •Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih
- •Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva (teoretické koncepce a praktická řešení)
- •Výlučnost a nadřazenost mezinárodního práva
- •Vymezení pojmu „recepce“ a druhy recepce
- •Druhy recepce
- •Kontrola ústavnosti ms
- •Vnitrostátní aplikace ms
- •Recepce mezinárodních obyčejů
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných orgánů na ochranu lidských práv
- •Recepce jednotlivých pramenů mezinárodního práva do práva vnitrostátního V podmínkách čr Recepce obyčejových norem mezinárodního práva
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
- •Postavení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva odkazem V zákoně
- •Mezinárodní smlouvy adaptované do českého práva
- •Jiné smlouvy
Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
Úprava v Ústavě ČR z roku 1992 určila toliko vztah ke smlouvám o lidských právech a základních svobodách, opomenula však vztah ke smlouvám ostatním. Ústava ČR nejenže neobsahovala generální recepční normu, která by úplně a jednoznačně vymezila poměr mezinárodního a českého práva, ale dokonce se ani na jednom místě svého textu nezmiňovala o ‘mezinárodním právu’. Vyjadřovala se toliko k mezinárodním smlouvám, a to jak kompetenčně, tak i z hlediska vnitrostátních účinků některých smluv. Článek 10 stanovil, že „ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem“. Citované ustanovení plnilo funkci speciální recepční normy. Mělo monistickou povahu, ale toto dílčí monistické pravidlo v čl. 10 tak ve skutečnosti potvrzovalo kontinuitu dualistického přístupu Ústavy k MP. Nesystémové prolnutí prvků dualismu a monismu kvalitě celku neprospělo. Reálný vliv čl.10 byl v parlamentní praxi mizivý. Parlament podle něj za celé desetiletí od r.1993 kvalifikoval minimální počet smluv. Ve většině se případů se navíc jednalo o smlouvy, jež nebyly k vnitrostátní aplikaci svou povahou určeny (neobsahovaly ustanovení self-executing), a práva jednotlivce proto přímo nezaložily. Ústava poskytovala Parlamentu značný prostor k volnému uvážení při rozhodování o tom, která konkrétní smlouva se stane součástí vnitrostátního práva a která nikoli. To se vymykalo běžné dělbě moci v právním státu.
Chudokrevnost mezinárodních článků Ústavy i jejich mezery se postupujícím požíváním staly nakonec tak zřejmými, že na konci 90.let byla její novelizace nevyhnutelná. ‘Euronovela’ vstoupila v platnost ústavním zákonem 395/2001 Sb. Obsah euronovely Ústavy lze shrnout do čtyř hlavních ideí:
Ústavní recepce základní zásady mezinárodního práva o poctivém plnění mezinárodních právních závazků – nový článek 1 odst. 2 Ústavy: „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z MP“.
Výrazné posílení monistického přístupu Ústavy k mezinárodním smlouvám – čl. 10, 49 a 95 Ústavy. Podle euronovely se součástí českého právního řádu staly všechny mezinárodní smlouvy, k nimž dává souhlas Parlament (čl.10), přičemž výčet kategorií takových smluv v čl.49 Ú se oproti předchozí úpravě výrazně rozšířil. Soudní moc je povinna aplikovat MS na základě výslovného pokynu Ústavy v jejím článku 95/1, v němž stanoví, že „soudce je při rozhodování vázán zákonem a mez.smlouvou, která je součástí právního řádu“. Současná ústavní úprava do českého práva vtahuje potencionálně tisíce smluv (dříve se počítaly v desítkách).
Zrušení zvláštní kategorie mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách.
Integrační klauzule – čl.10a Ústavy. Vytvořila základní ústavněprávní východisko pro vstup do ČR do ‘nadstátní’ Evropské unie (a ES). Členství v Unii předpokládá, že vstupující stát jí předá mezinárodní smlouvou (o přistoupení) část svých vlastních pravomocí. Čl.10a dovoluje přenést pravomoci orgánů nikoli pouze na EU, ale obecně na ‘mez.organizaci nebo instituci’, tedy na takovou, která je subjektem MP, vytváří vlastní právní normy, nemá však povahu mez. organizace (např. Mezinárodní trestní soud).
Dosud nenovelizované mezinárodní články Ústavy – novelizační úsilí poněkud překvapivě minulo ty mezinárodní články, které upravují pravomoci prezidenta republiky. Velkoryse formulovaná pravomoc prezidenta republiky sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy jej ve smluvní normotvorbě z hlediska českého ústavního práva prakticky monopolizuje. Vládě Ústava žádné oprávnění v dané oblasti neuděluje, naopak zakotvuje výslovně oprávnění prezidenta sjednávání MS na ni přenést. Lze tedy konstatovat, že dělby moci v této činnosti je vychýlena ve prospěch hlavy státu a neprospěch vlády, a to v míře, která je v Evropě již nezvyklá.