- •Mezinárodní právo veřejné – obecná část
- •Charakteristika tradičního a soudobého mezinárodního práva (vývoj doktríny mezinárodního práva ve vztahu k jeho pojmu)
- •Vývoj mezinárodního práva
- •Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů
- •Stát jako subjekt mezinárodního práva (rozbor státnosti) Statický rozměr subjektivity
- •Obsah práva národů na sebeurčení
- •Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)
- •Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
- •Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- •1. Mezinárodní smlouva
- •2. Mezinárodní obyčej
- •3. Kodifikace mez. Práva
- •4. Obecné zásady právní
- •5. Jednostranné právní akty
- •6. Soudní rozhodnutí a nauka
- •Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)
- •Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)
- •Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje
- •Koexistence V mp:
- •Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva
- •Zásady uplatňované všeobecně
- •Možnost přenesení do mp
- •Jednostranné mezinárodněprávní akty států
- •1) Jednostranné akty států – stát jimi vyjadřuje vůli nebo souhlas a jimiž zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mp
- •Akty orgánů mezinárodních organizací (povaha rezolucí orgánů osn)
- •Výklad V mezinárodním právu (doktríny, účel a metody); výklad mezinárodních smluv
- •Výklad smluv sepsaných ve více jazycích
- •Mezinárodněprávní odpovědnost (vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Struktura mezinárodněprávní odpovědnosti za protiprávní chování
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Obsah odpovědnostní povinnosti jako právního následku protiprávního chování
- •Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem (judikatura mezinárodních soudů)
- •Donucení V mezinárodním právu (charakteristika, vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Individuální a kolektivní formy donucení; sankční mechanismus rady bezpečnosti osn a jeho efektivita
- •Kontrola V mezinárodním právu
- •1. Předmět kontroly
- •2. Způsob kontroly
- •3. Okruh kontrolovaných subjektů
- •4. Subjekty oprávněné provádět kontrolu
- •1)Metoda využívání národních kontrolních prostředků
- •2)Metoda tzv.Administrativní kontroly
- •3)Kontrola na místě
- •Sebeobrana V mezinárodním právu (charakteristika ozbrojeného útoku, obsah práva na sebeobranu, formy)
- •1)Reakční
- •Prostředky řešení mezinárodních sporů (rozsudková a posudková jurisdikce mezinárodního soudního dvora)
- •Zákaz použití síly a hrozby silou V soudobém mezinárodním právu a jeho výjimky
- •Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih
- •Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva (teoretické koncepce a praktická řešení)
- •Výlučnost a nadřazenost mezinárodního práva
- •Vymezení pojmu „recepce“ a druhy recepce
- •Druhy recepce
- •Kontrola ústavnosti ms
- •Vnitrostátní aplikace ms
- •Recepce mezinárodních obyčejů
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných orgánů na ochranu lidských práv
- •Recepce jednotlivých pramenů mezinárodního práva do práva vnitrostátního V podmínkách čr Recepce obyčejových norem mezinárodního práva
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
- •Postavení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva odkazem V zákoně
- •Mezinárodní smlouvy adaptované do českého práva
- •Jiné smlouvy
Druhy recepce
Významnou složkou recepce MS je způsob jejího provedení. Obecné MP neukládá, jak mají být MS přeneseny do práva vnitrostátního. Neexistuje ani jednotná terminologie nepřehlednost. V kontinentálním systému se vyskytují zejména transformace, adaptace a inkorporace. V anglosaském systému tradičně (ne výlučně) adopce.
Adopce je osvojení (použití) pravidla mezinárodního práva vnitrostátním soudcem v jeho rozhodovací činnosti.
Transformací rozumíme zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášení (schválení) v některé formě vnitrostátního práva, např. zákona. Z MS se stává vnitrostátní předpis, zavazující vnitrostátní subjekty. Souběžně existuje totožný soubor práv a povinností v příslušné MS, který zavazuje stát jako subjekt MP (formální dualismus). Transformace je vhodná u unifikačních smluv, které vyžadují doslovný přenos; jindy má povahu pokynu zákonodárce k používání MS ve vnitrostátním měřítku, vždy coby normy vnitrostátního práva. Nezajišťuje proto jednotný výklad ve smluvních státech.
Adaptací se má na mysli nikoliv doslovný, ale pouze obsahový přenos mezinárodněprávních závazků a oprávnění do forem vnitrostátního práva. Tento způsob implikuje klíčové postavení zákonodárce. Ten porovná závazky MS s platným vnitrostátním právem, do kterého přenese obsah jen v něm neupravených smluvních pravidel.
Inkorporací máme na mysli vtažení smluvní normy MP do vnitrostátní právní sféry, aniž by přitom zcela ztrácela formu MP. Pouze se jí propůjčují účinky vnitrostátního práva (vnitrostátní obecná závaznost). Nedojde tedy ke zdvojení formální existence téhož normativního obsahu jako u transformace (formální monismus). Je praktická u smluv, které zakládají práva a povinnosti pro FO a PO, jejichž provádění je podrobeno jednotné mezinárodní kontrole, a proto je i žádoucí jednotná interpretace textu (např. Evropská úmluva o lidských právech, 1950).
Vtažení nebo přenesení mezinárodních závazků do hierarchicky budované soustavy vnitrostátního práva není myslitelné bez určení stupně právní síly mezinárodněprávních norem stanoví se, zda převládne domestikovaná norma mezinárodní, nebo naopak norma vnitrostátní; jinak by nastal chaos. Z pohledu MP je požadavek nadústavnosti právní síly recipovaných norem mezinárodního práva. Naopak z hlediska vnitrostátního, ústava jako právní norma nejvyšší vnitrostátní právní síly není způsobilá přiznat jiné právní normě vyšší právní sílu než jakou sama má. a) Představitelné je, aby MS byly postaveny na roveň ústavě (ústavnímu zákonu) se schopností nejvyšší normu vnitrostátního práva derogovat. Tak je tomu v nejširší míře v Nizozemí, v omezené pak v Rakousku či v ČR. b) Poměrně často ústavy stanoví přednost MS před prostým zákonem či superioritu nad ním (MP nadzákonnost, ale podřízenost ústavě; francouzská ústava 1958). c) Anglosaské státy a většina latinskoamerických republik počítají s rovnocenným postavením recipovaných smluv MP s běžnými zákony (skromné postavení pro MP). d) Některé státy sice recepci provedly, avšak otázku stupně právní síly MS legislativně vůbec neřeší (Portugalsko), což přesouvá její řešení do působnosti ústavního či obecného soudnictví.
Aktem recepce se některé MS stávají součástí vnitrostátního práva. K platnosti norem vnitrostátního práva se všeobecně vyžaduje jejich vyhlášení v příslušné sbírce právních předpisů. Žádoucí a účelné je vyhlašování také v jazyce jednoho nebo více autentických znění (tento závazek však není v MP obsažen). Vyhlašováno by mělo být také znění výhrad a další rozhodné informace (např. začátek platnosti).