- •Mezinárodní právo veřejné – obecná část
- •Charakteristika tradičního a soudobého mezinárodního práva (vývoj doktríny mezinárodního práva ve vztahu k jeho pojmu)
- •Vývoj mezinárodního práva
- •Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů
- •Stát jako subjekt mezinárodního práva (rozbor státnosti) Statický rozměr subjektivity
- •Obsah práva národů na sebeurčení
- •Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)
- •Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
- •Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- •1. Mezinárodní smlouva
- •2. Mezinárodní obyčej
- •3. Kodifikace mez. Práva
- •4. Obecné zásady právní
- •5. Jednostranné právní akty
- •6. Soudní rozhodnutí a nauka
- •Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)
- •Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)
- •Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje
- •Koexistence V mp:
- •Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva
- •Zásady uplatňované všeobecně
- •Možnost přenesení do mp
- •Jednostranné mezinárodněprávní akty států
- •1) Jednostranné akty států – stát jimi vyjadřuje vůli nebo souhlas a jimiž zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mp
- •Akty orgánů mezinárodních organizací (povaha rezolucí orgánů osn)
- •Výklad V mezinárodním právu (doktríny, účel a metody); výklad mezinárodních smluv
- •Výklad smluv sepsaných ve více jazycích
- •Mezinárodněprávní odpovědnost (vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Struktura mezinárodněprávní odpovědnosti za protiprávní chování
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Obsah odpovědnostní povinnosti jako právního následku protiprávního chování
- •Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem (judikatura mezinárodních soudů)
- •Donucení V mezinárodním právu (charakteristika, vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Individuální a kolektivní formy donucení; sankční mechanismus rady bezpečnosti osn a jeho efektivita
- •Kontrola V mezinárodním právu
- •1. Předmět kontroly
- •2. Způsob kontroly
- •3. Okruh kontrolovaných subjektů
- •4. Subjekty oprávněné provádět kontrolu
- •1)Metoda využívání národních kontrolních prostředků
- •2)Metoda tzv.Administrativní kontroly
- •3)Kontrola na místě
- •Sebeobrana V mezinárodním právu (charakteristika ozbrojeného útoku, obsah práva na sebeobranu, formy)
- •1)Reakční
- •Prostředky řešení mezinárodních sporů (rozsudková a posudková jurisdikce mezinárodního soudního dvora)
- •Zákaz použití síly a hrozby silou V soudobém mezinárodním právu a jeho výjimky
- •Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih
- •Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva (teoretické koncepce a praktická řešení)
- •Výlučnost a nadřazenost mezinárodního práva
- •Vymezení pojmu „recepce“ a druhy recepce
- •Druhy recepce
- •Kontrola ústavnosti ms
- •Vnitrostátní aplikace ms
- •Recepce mezinárodních obyčejů
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných orgánů na ochranu lidských práv
- •Recepce jednotlivých pramenů mezinárodního práva do práva vnitrostátního V podmínkách čr Recepce obyčejových norem mezinárodního práva
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
- •Postavení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva odkazem V zákoně
- •Mezinárodní smlouvy adaptované do českého práva
- •Jiné smlouvy
Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
pojem subjektu MP
viz otázka č. 5
jednotlivec jako subjekt MP
člověk žije na území některého státu a jemu je prostřednictvím vnitrostátního PŘ podřízen
subjektivita jednotlivce ve vnitrostátním právu nevylučuje jeho subjektivitu mezinárodněprávní
rozhodujícím pro určení právní pozice jednotlivce se jeví poznatek, zda existují takové jeho zájmy, které MP chrání i bez konkrétního přivolení státní moci, případně i proti vůli takové moci – těmito zájmy se stala základní lidská práva (právo na život, svobodu, důstojnost a zdraví)
specifickou stránkou mezinárodněprávní subjektivity jednotlivce je skutečnost, že výkon práv chráněných MP se uskutečňuje prostřednictvím vnitrostátního PŘ a také procesní záruky lidských práv jsou situovány primárně do tohoto řádu
základní LP jsou chráněna kogentními normami, a to i v negativním smyslu: zakazují jednotlivcům chování, jež by taková práva vážně ohrozila
nerespektování pravidel vyvolává mezinárodněprávní trestní odpovědnost pachatelů (zločiny proti lidskosti, válečné zločiny, … - tuto kriminalitu v zásadě páchají osoby ve funkci státních orgánů na přání, pokyn či příkaz svrchované moci)
hmotněprávní základ trestní odpovědnosti pachatelů zločinů podle MP leží v MP, procesněprávní realizace této TO byla decentralizována na úrovni vnitrostátních PŘ (ke zřízení stálého mezinárodního trestního soudu došlo nedávno, dříve ad hoc Norimberský a Tokijský vojenský tribunál)
přístup k mezinárodním orgánům – právo jednotlivce podávat kontrolním či rozhodovacím orgánům oznámení a jiné iniciativy
iniciativy poškozených jednotlivců mohou mít různé formy – upozornění, petice, stížnosti
přístup jednotlivců ke kompetentním mez. orgánům zajišťují MS univerzální nebo regionální povahy
na univerzální úrovni má největší vliv ženevský Výbor pro lidská práva – nemůže ve věci rozhodnout, řízení končí sdělením názoru stěžovateli a státu, proti němuž stížnost směřovala; před podáním stížnosti Výboru, musí jednotlivec vyčerpat všechny účinné vnitrostátní opravné prostředky
některé regionální úpravy jsou propracovanější než univerzální - to platí zejména pro evropský (Římská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 1950 – občanská a politická práva, Evropská sociální charta 1961 – sociální práva) a meziamerický (kombinace vyšetřovacího a smírčího orgánu – Komise a rozhodovacího orgánu – Soudu; jednotlivec se může obracet pouze na Komisi) systém ochrany lidských práv
skupiny jednotlivců
jednotlivec požívá práv individuálně X žije ve společnosti, a proto nelze výkon individuálních práv od práv a zájmů jiných osob odloučit a nelze vyloučit ani případný konflikt individuálního a společenského zájmu (filozofie současné mezinárodní ochrany LP dává přednost rozumně pojímanému zájmu jednotlivce před abstraktním zájmem společenským)
některých práv může jednotlivec užívat sám (právo na život, svobodu, …), jiných jen spolu s jinými (právo na sdružování)
skupinový výkon některých LP nemění oprávněný subjekt (tím zůstává výhradně jednotlivec) – MP tak brání kolektivizaci LP, jež by jinak vedla k nadřazování mocensky či jinak vynucovaných zájmů různých skupin zájmům jejich členů
individuální povahu mají podle MP i práva menšin (národnostních, etnických, náboženských a jazykových) – těmito právy se ve skutečnosti rozumějí práva jejich jednotlivých členů, ačkoli výkon těchto práv má skupinový rozměr (právo na užívání vlastního jazyka, kultury, náboženství, apod.)
z individuálního pojetí práv menšin vychází Pakt o občanských a politických právech, Rámcová úmluva Rady Evropy o ochraně národnostních menšin 1995
jiný je status domorodého obyvatelstva – jsou to skupiny osob, které spojuje především původnost jejich vazby k určitému území, tradiční pospolitý způsob života a nedominantní postavení uvnitř státu
podle současného MP tvoří domorodé národy kategorii odlišnou od pojmů „menšina“ i „národ“ – svými znaky mají blíže k menšinám a nic nebrání, aby jejich příslušníci požívali individuálních menšinových práv se skupinovým výkonem
původnost vztahu k území, na němž žijí, se považuje za dostatečný mezinárodněprávní titul k získání některých kolektivních práv, jež jsou jinak vlastní pouze národu (jejich kolektivní práva se vztahují k půdě předků a k přírodnímu bohatství na příslušném teritoriu, k ochraně životního prostředí na něm či k rozhodování o vlastním rozvoji)
Příklad australských domorodců
Australský Nejvyšší soud přiznal v r. 1992 místnímu obyvatelstvu právo na půdu a současně vyloučil použitelnost titulu prvotní okupace v souvislosti s úkony mořeplavce Cooka v 18. stol. Směřujícími k přivlastnění příslušných částí australského teritoria. NS konstatoval, že půda v držení domorodého obyvatelstva nebyla terra nullius.
domorodé národy představují do jisté míry specifické územní a politické subjekty, nad nimiž má stát coby územní suverén toliko omezenou moc
kolektivní práva domorodých národů lze vykonávat pouze s výhradou respektování územní celistvosti a nezahrnují právo na odtržení od státu