- •Předmluva
- •Poznámka k 3. vydání
- •KYJEVSKÁ RUS
- •KYJEV
- •VÝCHODNÍ SLOVANÉ
- •PŘÍCHOD VARJAGŮ
- •NESTORŮV LETOPIS
- •PRVNÍ KNÍŽATA
- •POKŘESTĚNÍ RUSI
- •RUSKÁ PRAVDA
- •ROZPAD ŘÍŠE RJURIKOVCŮ
- •VPÁD MONGOLŮ
- •ZLATÁ HORDA
- •PAN VELIKÝ NOVGOROD
- •ZALOŽENÍ MOSKVY
- •ANDREJ RUBLJOV
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •PRVNÍ CAROVÉ
- •VZNIK MOSKEVSKÉHO STÁTU
- •MOSKEVSKÁ RUS A EVROPA
- •MLÁDÍ CARA IVANA HROZNÉHO
- •DOBYTÍ KAZANĚ
- •RUSKO NA ROZCESTÍ
- •VASILIJ BLAŽENÝ
- •LIVONSKÁ VÁLKA
- •OPRIČNINA
- •JERMAK, KNÍŽE SIBIŘSKÝ
- •KONEC VLÁDY IVANA HROZNÉHO
- •MOSKEVSKÉ RUSI HROZÍ ZÁNIK
- •POKORNÝ SLUHA BOŽÍ A JEHO PÁN
- •BORIS GODUNOV
- •LŽIDIMITRIJ I.
- •SMUTA, DOBA BOJŮ A ZMATKŮ
- •NOVÁ DYNASTIE
- •PRVNÍ ROMANOVEC
- •RÁDCI CARA ALEXEJE
- •POVSTÁNÍ STĚPANA RAZINA
- •VZPURNÝ PATRIARCHA
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •KONEC STARÝCH ČASŮ
- •CAREVIČ PETR
- •POVSTÁNÍ STŘELCŮ ROKU 1682
- •CAR „V NEMILOSTI“
- •STRÁŽCE VELKÉ PEČETI
- •MUŠKETÝR PETR
- •AZOVSKÁ TAŽENÍ
- •VELKÉ POSELSTVO
- •MOSKEVSKÝ PODZIM ROKU 1698
- •PRVNÍ REFORMY
- •OD NARVY K POLTAVĚ
- •PŘÍPRAVY K VELKÉ VÁLCE
- •ZAČÁTEK BOJE O BALT
- •LIDÉ KOLEM CARA
- •KONDRATIJ BULAVIN
- •HETMAN MAZEPA
- •POLTAVA
- •IMPERÁTOR A REFORMÁTOR
- •PETROVSKÉ MANUFAKTURY A OBCHOD
- •PRUTSKÉ TAŽENÍ
- •GUBERNIE, SENÁT, KOLEGIA
- •PETROVSKÁ SPOLEČNOST
- •OKNO DO EVROPY
- •KONEC SEVERNÍ VÁLKY
- •SMRT CARA
- •DOBA PALÁCOVÝCH PŘEVRATŮ
- •PÁD MENŠIKOVA
- •NEJVYŠŠÍ TAJNÁ RADA
- •BIRONOVŠTINA
- •VOLBA POLSKÉHO KRÁLE
- •POČÁTKY BOJE O PŘÍSTUP K ČERNÉMU MOŘI
- •„BEZEJMENNÝ VĚZEŇ“
- •„TICHÁ“ CAREVNA
- •TAJNÁ MISE KNĚŽNY-MATKY
- •PRINCEZNA SOFIE
- •LESK A BÍDA IMPÉRIA
- •SEDMILETÁ VÁLKA
- •PÁD KANCLÉŘE BESTUŽEVA
- •EPIZODICKÁ VLÁDA PETRA III.
- •CO SI RUSKO PŘEJE?
- •UPEVNĚNÍ MOCI NOVÉ VLÁDY
- •VLÁDNÍ PŘEDSTAVY KATEŘINY II.
- •OCHRANA „POLSKÝCH SVOBOD“
- •„VELKÁ INSTRUKCE“
- •ZÁKONODÁRNÁ KOMISE
- •KONEC UKRAJINSKÉ AUTONOMIE
- •PRVNÍ VELMOŽ ŘÍŠE
- •VÁLKA S TURECKEM
- •ROZCHVÁCENÍ POLSKA
- •KNÍŽE POTĚMKIN
- •NA VRCHOLU MOCI
- •KONEC BOJE O „ČISTOU PANNU“
- •“DUŠE“ RUSKA
- •KONTRASTY V EKONOMICE ŘÍŠE
- •REVOLUCE VE FRANCII
- •SIGNÁLY NOVÉ DOBY
- •NAPOLEONSKÉ VÁLKY
- •Pavel I.
- •CESTOU K TYLŽI
- •CARŮV REFORMÁTOR
- •SVATÁ ALIANCE
- •„OSVOBOZENÍ“ EVROPY
- •SVATÁ ALIANCE
- •HRABĚ ARAKČEJEV
- •POVSTÁNÍ DĚKABRISTŮ
- •ZKLAMÁNÍ RAKOUSKÉHO KANCLÉŘE
- •ČETNÍK EVROPY
- •„POKROK, JAKÝ POKROK?“
- •POLSKÉ POVSTÁNÍ
- •KAVKAZSKÁ VÁLKA
- •ZÁKLADNÍ PROBLÉMY ŘÍŠE
- •ZÁPADNÍCI A SLAVJANOFILOVÉ
- •UKAZ PROTI REVOLUCI
- •KRYMSKÁ VÁLKA
- •NEVYHNUTELNOST REFOREM
- •ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ
- •ZEMSTVA A DALŠÍ ALEXANDROVY REFORMY
- •PŘES BALKÁN DO SVĚTOVÉ POLITIKY
- •BITVA NA ŠIPCE A O PLEVNO
- •BERLÍNSKÝ KONGRES
- •VÝBOJE NA DÁLNÉM VÝCHODĚ A PRODEJ ALJAŠKY
- •OD SLAVJANOFILSTVÍ K PANRUSISMU
- •ATENTÁT NA CARA
- •ŽIDÉ V CARSKÉM RUSKU
- •KRIZE IMPÉRIA
- •VLÁDA ALEXANDRA III.
- •FJODOR DOSTOJEVSKIJ
- •LEV TOLSTOJ
- •RUSKO V ČÍSLECH
- •PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE?
- •ZVLÁŠTNOSTI VÝVOJE RUSKA
- •VNITŘNÍ VÁLKA CARISMU
- •ZROZENÍ BOLŠEVIKŮ
- •VÁLKA S JAPONSKEM
- •ROK 1905 - REVOLUČNÍ PROLOG
- •STOLYPIN
- •ZÁRODKY PARLAMENTARISMU
- •PRAVOSLAVNÁ CÍRKEV
- •SOLOVJEV A BOHOHLEDAČSTVÍ
- •LIBERÁLOVÉ A VĚCHI
- •ULJANOV-LENIN
- •STŘÍBRNÝ VĚK RUSKÉ KULTURY
- •RUSKO-FRANCOUZSKÉ SBLÍŽENÍ A VZNIK DOHODY
- •CESTA K VÁLCE
- •FATA MORGANA CAŘIHRADU
- •RUSKO MNOHONÁRODNOSTNÍM STÁTEM
- •KONEC MONARCHIE
- •VSTŘÍC KATASTROFĚ
- •MINISTR CAROVY DUŠE
- •BRUSILOVOVA OFENZÍVA
- •PÁD DYNASTIE ROMANOVCŮ
- •REVOLUČNÍ ROK 1917
- •BŘEZNOVÁ REVOLUCE
- •PRVNÍ RUSKÁ DEMOKRATICKÁ VLÁDA
- •KERENSKIJ
- •KRÁTKÝ ŽIVOT REPUBLIKY
- •LISTOPADOVÝ PŘEVRAT
- •REVOLUCE A BURZA
- •ČEKÁNÍ NA SVĚTOVOU REVOLUCI
- •VÁLKA O BYTÍ A NEBYTÍ
- •RUDOGARDISTICKÝ PŘECHOD KE KOMUNISMU
- •SVOBODA NÁRODŮM NEBO JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •SOCIALISMUS V RUSKÉM BALENÍ
- •REVIVAL STARÉHO RUSKA?
- •LENINOVA ZÁVĚŤ
- •GENETICI, TELEOLOGOVÉ A SLAVJANOFILOVÉ
- •JAKO V DEVATENÁCTÉM ROCE
- •SKOK DO ŘÍŠE MODERNITY
- •ABY RUSKO NEBYLO BITO
- •STALINOVA SOCIALISTICKÁ AKUMULACE
- •VELKÝ ÚSTUP
- •BILANCE VELKÉ ČISTKY
- •VELKÁ MYSTIFIKACE
- •NEPÁLIT SI PRSTY ZA JINÉ
- •MODERNIZACE A ARMÁDA
- •„MYSLÍTE, ŽE JSME SI TO ZASLOUŽILI?“
- •VLASTENECKÁ VÁLKA?
- •VÁLKA DILETANTŮ
- •VŠE PRO FRONTU
- •PANSLÁV UNCLE JOE
- •TROJKA MÍSTO ČTVERYLKY
- •STALINŮV TÁBOR MÍRU
- •ABYCHOM NEPŘIŠLI O PLODY VÍTĚZSTVÍ
- •NEPOKLONKOVAT PŘED ZÁPADEM, NÝBRŽ PŘED STALINEM
- •STUDENÁ VÁLKA - MOCENSKÝ PAT
- •KONEC STALINA, KONEC EPOCHY
- •NÁPADNÍCI OSIŘELÉHO STALINOVA TRŮNU
- •OBCHVAT KAPITALISTICKÉHO SVĚTA
- •KOLOTOČ REFOREM
- •ČÍNSKÝ BALVAN A CHRUŠČOVŮV PÁD
- •JEN ŽÁDNÉ EXPERIMENTY
- •CÍL: SVĚTOVLÁDA
- •HLASY SPRAVEDLIVÝCH
- •VYŠLAPANÉ CESTY STARÝCH LIDÍ ANEB GERONTOKRACIE
- •Nástupnická krize
- •REFORMÁTOR GORBAČOV
- •GLASNOSŤ, SPOJENEC PERESTROJKY
- •ROZPAD SOVĚTSKÉHO BLOKU A KONEC SOVĚTSKÉHO SVAZU
- •NOVÁ SITUACE, NOVÉ OTÁZKY
- •VŠECHNU MOC NOVÉMU PREZIDENTOVI?
- •KONEC TRŽNÍHO ROMANTISMU
- •ZNOVU JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •VÝCHOD A ZÁPAD
- •KAM KRÁČÍŠ, RUSKO?
- •DODATKY
- •PŘEDSTAVITELÉ SOVĚTSKÉHO RUSKA, SSSR A RUSKÉ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1917-1945
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ PO ROCE 1945
- •RUSKÁ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ VLÁDNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1991-1994
- •CHRONOLOGIE DŮLEŽITÝCH UDÁLOSTÍ
- •VÝBĚROVÝ SEZNAM LITERATURY
- •SOUHRNNÁ ZPRACOVÁNĺ
- •KYJEVSKÁ RUS
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
- •O AUTORECH
- •OBSAH
RUSKÉ IMPÉRIUM
9KONEC STARÝCH ČASŮ
CAREVIČ PETR
Do tohoto rozporného prostředí, v němţ se jiţ ohlašovaly příznaky nezbytných reforem, se 30. května roku 7180 „od stvoření světa“ (1672) narodil carevič Petr, v pořadí čtrnácté dítě cara Alexeje. Z pěti carských synŧ přeţili svého otce jen tři (Fjodor a Ivan z prvního, Petr z druhého manţelství).
Maličký carevič Petr byl od prvních hodin svého ţivota středem starostlivé péče celého dvora - bylo totiţ zřejmé, ţe právě on má nejvíce nadějí stát se budoucím carem, neboť na rozdíl od svých nevlastních bratří (Fjodor trpěl úbytěmi, Ivan byl poloslepý a navíc duševně ne zcela vyvinutý), se Petr měl čile k ţivotu, byl silný a zdravý.
Šťastné a poklidné rodinné prostředí, do něhoţ se Petr narodil, však trvalo jen krátce. Petrovi byly teprve čtyři roky, kdyţ koncem roku 1676 umírá jeho sedmačtyřicetiletý otec, car Alexej Michajlovič, a novým carem se stává šestnáctiletý Fjodor. K moci se dostávají příbuzní první ţeny cara Alexeje (Miloslavští) a carevna Natalie (pŧvodem Naryškinová) i se svým synem Petrem - dosud na výsluní carské moci a lesku - byla odsunuta do pozadí. Souviselo to mimo jiné s tím, ţe naděje Petra stát se carem značně poklesly. Následníkem se mohl stát pouze v případě bezdětnosti vládnoucího Fjodora III.
Strana 125
KONEC STARÝCH ČASŮ
Přesto však zŧstal Petr i po smrti cara Alexeje obklopen pozorností a péčí; sice nyní jiţ méně okázalou, avšak nikoli nedostačující. Jiţ v roce 1677 car Fjodor společně s patriarchou vyzkoušeli mladšího úředníka jednoho z prikazŧ Nikitu Mojsejeviče Zotova, uvedli jej do komnat careviče a jmenovali učitelem.
Pro Nikitu Zotova, jehoţ car při té příleţitosti povýšil do šlechtického stavu (a daroval mu dvŧr, k němuţ patriarcha přidal tehdy slušnou sumu 100 rublŧ a carevna Natalie dvoje oblečení), to bylo ovšem zcela mimořádné povýšení.
Vlastní učení careviče spočívalo vedle psaní a čtení především v memorování církevních textŧ a náboţenském zpěvu (Petr později říkal, ţe by docela dobře mohl zaskočit v kostele, v chrámovém sboru). Přes tyto dobové představy o tom, co se má carevič učit, nepostrádal však Zotov pozoruhodné pochopení pro historii. Rozsáhle a poutavě vyprávěl Petrovi „dějiny carŧ“, přičemţ obrazotvornost careviče byla podněcována mnoţstvím obrazŧ, které z příkazu carevny-matky kreslili dvorní umělci-ikonopisci a jeţ Zotov rozvěsil v komnatě careviče. Zdá se, ţe Petrŧv hluboký smysl pro chápání své vládní akce v kontinuitě s mocenskými snahami svých předchŧdcŧ měl počáteční impulsy právě v této osobité „škole v obrazech“ Nikity Zotova. Petr, který se dokázal později zcela bezohledně vysmívat rŧzným projevŧm staroruské tradice (a prokázal při tom nejednou i naprostý nedostatek vkusu), se naopak vţdy hlásil k mocenským snahám svých předchŧdcŧ. Z toho, ţe se později nejednou vracel k tomuto tématu, mŧţeme předpokládat, ţe o vládním a mocenském odkazu předchozích carŧ často přemýšlel. Nelze přitom vyloučit, ţe kdesi na počátku tohoto Petrova zájmu bylo právě učení Nikity
Zotova.
Strana 126
RUSKÉ IMPÉRIUM
Po pravdě je však třeba říci, ţe tím je i vyčerpáno všechno, v čem lze dobrým slovem vzpomenout prvního a vlastně jediného Petrova učitele. Ostatní stránky pŧsobení Nikity Zotova, které ovšem také zanechaly stopy ve vnímavé duši careviče, se jiţ značně vymykají představě učitele, jemuţ byla svěřena výchova budoucího cara. Nikita Zotov totiţ pil, a nikoli málo. Snad právě proto byl roku 1681 poslán v jakési vládní záleţitosti pryč z Moskvy. Po převratu v roce 1682 se však ke svému úřadu znovu vrátil. Dŧvodem opětovného potvrzení jeho učitelské hodnosti tentokráte však nebylo to, ţe by byl v nejvyšších vládních kruzích povaţován za nejvhodnějšího šiřitele světla poznání. Nová vláda byla zřejmě přesvědčena o tom, ţe svou „výchovou“ mŧţe Petra spíše zkazit (coţ, jak uvidíme, nebylo zcela v rozporu s jejími zájmy).
O druhém období Zotovova pŧsobení (zhruba do roku 1690, kdy Petrova „školní léta“ končí) není mnoho zpráv. Zřejmě v tom mŧţeme spatřovat doklad toho, ţe Zotov správně pochopil, co se od něho očekává a věnoval se své neblahé vášni mnohem více neţ svému ţáku. Oběma tento stav dokonale vyhovoval a ani si navzájem nepřekáţeli.
Výsledkem tohoto „učení“ bylo, ţe Petr uměl sice nazpaměť některé texty církevní literatury, měl určité znalosti z historie, geografie a kosmografie, avšak taje ruské gramatiky mu zŧstaly po celý ţivot téměř dokonale cizí. Řešil tuto potíţ po svém - psal tak, jak slyšel, a navíc jsou jeho listy přeplněny mnoţstvím holandských a německých slov, která psal (většinou opět foneticky) střídavě buď latinkou, nebo azbukou.
Strana 127
KONEC STARÝCH ČASŮ
A klademe-li si otázku, jak sám Petr později vzpomínal na Zotovovo učení, pak snad nejlepším dŧkazem o dobrém vztahu k někdejšímu učiteli je to, ţe Nikita Zotov později nikdy nechyběl v nejbliţším carově okolí: byl pasován na „vládce obţerství“ a jmenován „šaškovským patriarchou“. V těchto svých „hodnostech“ slouţil svému panovníkovi věrně aţ do smrti.
Za své udivující znalosti v oblasti mechaniky, geometrie, uţité matematiky atd. vděčil Petr především své vlastní nezkrotné touze vše sám poznat a umět také udělat. Petr byl
samoukem a učil se všude, kde tušil, ţe lze něco nového, dosud neznámého poznat. Nevyhýbal se však ani soustavnému učení určitých předmětŧ, o nichţ mu „muţ boţí“ Nikita Zotov nemohl nic říci jiţ proto, ţe sám zřejmě ani netušil, ţe existují.
Strana 128