/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

VŠE PRO FRONTU

Sovětský svaz se musel ve srovnání s většinou bojujících zemí vyrovnat s mnohem většími hospodářskými těţkostmi. Z oblastí, kam pronikal nepřítel, musel evakuovat stovky podnikŧ, především prŧmyslových. Obnova jejich výroby byla o to obtíţnější. Ztráty, které utrpěl okupací dobytého území, byly obrovské. Vţdyť ztratil - v době největšího postupu německých armád v roce 1942 - na 1 500 000 km2 plochy, 47 % obdělávané zemědělské pŧdy a jednu třetinu předválečné prŧmyslové hrubé výroby. K tomu přistoupila mobilizace mladých lidí do armády, která odčerpávala milióny pracovních sil.

V ţádné bojující zemi proto nebyly ani pracovní síly, ani suroviny podrobeny tak dŧkladné militarizaci pod heslem: „Vše pro frontu!“ Je snad pochopitelné, ţe vše ostatní muselo zŧstat stranou. Zbrojení mělo vţdy přednost. Nadbytek peněz byl odčerpáván daněmi a nucenými válečnými pŧjčkami, jakoţ i černým obchodem. Podíl zbrojních nákladŧ na národním dŧchodu stoupl z 15 % v roce 1940 na 55-58 % v roce 1942. Jen 10 % investičních prostředkŧ na prŧmysl připadlo výrobě spotřebního zboţí.

To, co sovětský týl vykonal pro válku, bylo vskutku obdivuhodné. Sovětská společnost byla zvyklá na odříkání. Ale to, co zaţila za války, překračovalo vše, co proţily ostatní bojující země. Hlad, zima, podvýţiva a nemoci ohroţovaly biologickou podstatu sovětského obyvatelstva.

Ţivotní úroveň sovětského obyvatelstva za války lze ilustrovat na přídělech a cenách chleba. Pro městské obyvatelstvo to byl hlavní zdroj kalorií. Na něm závisel ţivot lidí. Pro většinu let 1942-1943 byl denní příděl prŧmyslového dělníka 600 gramŧ, tj. krajíc chleba. V Leningradu na jaře 1942 stálo 100 gramŧ chleba 60 rublŧ, coţ se rovnalo mzdě prŧmyslového dělníka za pět pracovních dnŧ. Měsíční

Strana 667

VLASTENECKÁ VÁLKA?

mzda stěţí stačila na to, aby uhradila denní příděl chleba. Ţivotní úroveň obyvatelstva klesla pod existenční minimum. Oproti roku 1940 dostávalo o polovinu méně spotřebního zboţí. Situace se zlepšila aţ v roce 1944. Přesto byla ţivotní úroveň aţ do konce války hluboce pod hladinou roku 1940. Většina obyvatelstva ţila z přídělŧ, v roce 1942 dostávalo příděly 60 milionŧ lidí, ale k dostání byl zpravidla jen chleba. Přídělové normy zŧstaly neměnné po celou válku. Jiné zboţí neţ chleba však přicházelo jen občas. Příděly cukru a cukroví přestaly 1. dubna 1942, maso a máslo nebyly k dostání vŧbec.

Příděly však umoţnily milionŧm sovětských lidí přeţít válku. Jejich absence se rovnala smrti. V obklíčeném Lenigradu lidé umírali hladem. Hlad oslabil jejich odolnost i vŧli k přeţití. Umřelo tam za dobu blokády na jeden milion lidí. K hladu se připojily nemoci a epidemie, zejména tyfus a tuberkulóza. Nebyly léky a zdravotnický personál byl převáţně poslán na frontu. Vládní místa nebrala epidemie na lehkou váhu a podnikala proti nim mnohá opatření. Statistika úmrtnosti v prvních letech války je však otřesná. Nejvyššího stupně dosáhla v roce 1942, kdy činila 29,6 % na jeden tisíc sibiřského městského obyvatelstva (globální čísla zahrnují i frontu). Úmrtnost kojencŧ se od začátku války do konce roku 1941 zdvojnásobila. Není divu, ţe hlad hnal část společnosti do sféry kriminality, od loupeţí, podvodŧ, korupce aţ k zločinŧm. Prodavači okrádali zákazníky a pozŧstalí nehlásili své neboţtíky, aby za ně dostávali příděly. Rozmohly se krádeţe potravin. Ztrácely se v podnicích, kolchozech, ze zahrádek, polí, bytŧ a domŧ. Motivem byl především hlad. Rozkrádání dosáhlo takového stupně, ţe odbory mobilizovaly dobrovolníky na hlídání skladŧ. Vláda obnovila zákon o ochraně socialistického vlastnictví s drakonickými tresty včetně zastřelení. To vše však není nic proti případŧm kanibalismu v obleţeném Leningradu. Zločinci tam totiţ prodávali těla svých obětí a lidé jedli i

Strana 668

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

těla svých příbuzných. Vzhledem k hladu po celém území země lze předpokládat, ţe se kanibalismus vyskytl i jinde.

Válka tragicky postihla i rodiny. Miliony muţŧ odcházely do války. Miliony ţen opouštěly své domovy, protoţe byly odkomandovány na jiné místo. Miliony mladých lidí od 14 let byly mobilizovány do státních pracovních záloh a poslány do továren. Při evakuaci před postupujícími Němci byly od sebe odtrţeny miliony rodinných příslušníkŧ. Starost o rodinu závisela na ţenách. Muţi odcházeli do armády a na jejich místo nastupovaly ţeny. Ty dřely v továrnách, aby uţivily děti. Členové rodin vojákŧ, kteří upadli do zajetí, nedostávali ţádné příděly. Válka otřásla i institucí rodiny. Klesal počet svateb, ačkoli počet rozvodŧ se neměnil.

Strana 669

VLASTENECKÁ VÁLKA?

Jestliţe úmrtnost mezi civilním obyvatelstvem byla obrovská, úmrtnost v Gulagu vzrostla za války enormním tempem. Počet vězňŧ v Gulagu stoupl v roce 1940 příchodem nových kontingentŧ z okupovaných zemí. Pak začal pokles. Ten byl zpŧsoben několika faktory. Za prvé byla část vězňŧ propuštěna, protoţe se přihlásila do armády. Celkem za války bojoval jeden milion bývalých vězňŧ, převáţně v trestných oddílech.

Za druhé se zvýšila úmrtnost vězňŧ. V letech 1940-1942 vzrostla sedmkrát. Příčina tohoto jevu byla prostá: více práce a méně jídla, méně tepla a horší oděv, přísnější tresty. Zima a hlad, podvýţiva a vyčerpání kosily lidi bez přestání. Pokles počtu vězňŧ byl dále zpŧsoben tím, ţe mnohé tábory se nepodařilo před Němci evakuovat. Nemalý počet vězňŧ byl odkomandován k továrnám a stavebním podnikŧm. Vězňové nahrazovali nedostatek volné pracovní síly. Pracovali i na stavbách NKVD a také pro jiné komisariáty.

Jaké byly výsledky sovětské militarizovné ekonomiky, orientované výhradně na zbrojní výrobu? Co vyrobila pro frontu mnohamilionová armáda polohladových, podvyţivených pracujících v prŧmyslových odvětvích, jejichţ osazenstvo se z více neţ 50 % skládalo z ţen?

Výkon, který podala, je vskutku úctyhodný. Sovětská zbrojní výroba za války činila 100 000 tankŧ, 130 000 letadel, 800 000 kulometŧ, šest milionŧ samopalŧ a 12 milionŧ pušek. V prŧběhu války rostla a v roce 1944 dosáhla svého vrcholu. Fronta byla molochem, který denně polykal nejen lidské ţivoty, ale i obrovské mnoţství zbraní. Odhaduje se, ţe dělo vydrţelo v poli 19 měsícŧ, bitevní letoun tři měsíce, sovětský tank jen o málo více. V zimě 1941-1942 ztrácela Rudá armáda týdně šestinu letectva, sedminu děl a moţdířŧ a desetinu obrněných vozŧ. Ztráty tohoto rozměru pokračovaly i v dalších fázích války. Nedostatkem Rudé armády byl nedostatečný výcvik, který se

Strana 670

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

projevoval u leteckých a tankových jednotek. Uvádí se, ţe luftwaffe si sovětského letectva příliš necenila a ţe pouţívala východní frontu pro výcvik pilotŧ.

Obrovské ztráty Rudé armády však byly zpŧsobeny i vedením války. Sovětští velitelé neměli ve zvyku brát ohled na ztráty materiálu či lidí. Tento zpŧsob války údajně vznikl v zoufalých dnech roku 1942 a pokračoval i v dalších letech války. Sovětská zbrojní výroba tedy měla dvojí poslání: nahrazovat běţné ztráty a stupňovat vyzbrojování, aby bylo dosaţeno převahy nad nepřítelem. Imponující výsledky sovětského zbrojního prŧmyslu jsou pozoruhodné, uváţíme-li, ţe výroba nebyla na tyto výkony připravena. Na začátku války zaostávala výroba munice za potřebami fronty natolik, ţe na některých jejích úsecích mělo dělostřelectvo munici na dvě rány denně. Také výroba letadel a tankŧ byla v tomto období nedostatečná. Dílem to zpŧsobily nedostatečné zásoby materiálu a válečných zásob, dílem evakuace podnikŧ z válkou ohroţených oblastí. Dále je třeba vzít v úvahu, ţe válečné události vnesly do hospodářského ţivota země chaos. Zbrojní výroba potřebovala uhlí, dopravu, elektřinu a kovy, které tato odvětví nestačila krýt. Nejhorší v tomto směru byl rok 1942.

V dalším období se situace zlepšovala, ale v letech 1943-1944 byl týl nadále ohroţován hladem. Sovětské zemědělství bylo v kritické situaci, protoţe válka je připravila o pracovní síly a mechanizaci. Na místo muţŧ nastupovaly ţeny, děti, penzisté a evakuované obyvatelstvo. V roce 1942 byl pracovní výkon oproti předválečnému stavu o třetinu niţší a úroda roku 1943 byla špatná. Situace se zlepšila aţ v roce 1944. Potravinářský prŧmysl zaostával i za zemědělstvím, coţ se mj. projevilo i na frontě, kde vojáci ţádali alkohol.

Lze konstatovat, ţe Sovětský svaz vyhrál válku především svými vlastními silami, a to nejen na frontě, ale i v týlu. To však neznamená,

Strana 671

VLASTENECKÁ VÁLKA?

ţe podpora ze strany západních velmocí neměla podstatný význam. Tato pomoc v rámci smluv o pŧjčce a pronájmu přicházela do Sovětského svaz jednak námořní cestou do Archangelska a Murmanska. Na Dálném východě byla dopravována Beringovou úţinou z Aljašky. Pozemní trasa šla ĺránem do sovětské Střední Asie. Do Sovětského svazu bylo v rámci této pomoci dodáno tisíce letadel, tankŧ, vozidel a dţípŧ, 1,3 milionŧ tun strojŧ a prŧmyslového zařízení, šest milionŧ tun oceli a barevných kovŧ, chemikálií a petrochemikálií, čtyři miliony tun potravin a 15 milionŧ párŧ bot. Téměř 2/3 tohoto mnoţství přišlo v období od poloviny roku 1943 do konce roku 1944. Poměrně malé mnoţství poslala Velká Británie jiţ v letech 1941-1942.

Spojenci Sovětského svazu nepokládali tyto dodávky za akt milosrdenství. Chápali, ţe je v jejich vlastním zájmu podporovat Sovětský svaz, protoţe byl hlavní silou bojujícím přímo s hitlerovským Německem. Sovětské vedení nepřijímalo tyto dodávky bezvýhradně. Kritizovalo nejen tempo dodávek a jejich mnoţství, ale i neuspokojivou kvalitu některých výrobkŧ. Týkalo se to mj. britských lehkých tankŧ a amerických bitevních letadel. Přesto měla spojenecká pomoc Sovětskému svazu nepopiratelný význam. Na začátku roku 1945 bylo ze spojeneckých dodávek jedno ze šesti bitevních letadel a jeden z osmi obrněných vozŧ. Spojenci podpořili i mobilitu, spojení i zásobování Rudé armády dodávkami nákladních automobilŧ, dţípŧ, polními telefony a potravinovými konzervami.

Po válce v souvislosti s rostoucím napětím mezi Sovětským svazem a jeho válečnými spojenci se objevovaly tendence k znevaţování významu spojeneckých dodávek. N. Vozněsenskij udal tón tvrzením, ţe podíl spojeneckých dodávek na hrubé výrobě sovětského prŧmyslu činil kolem 4 %. Podle odhadu západních ekonomŧ činily dodávky v

Strana 672

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

roce 1943 pětinu sovětského čistého národního dŧchodu a v roce 1944 o něco méně. Sovětskému svazu ušetřily 7-8 milionŧ pracovních sil. To ovšem nesniţuje sovětské zásluhy na výsledku války. Poráţka německých vojsk v zimě 1941-1942 a zejména u Stalingradu v roce

Strana 673