16. Příčiny cyklického vývoje

356/1071

Teorie ekonomického cyklu:

• Vnitřní (endogenní) = vnitřně nestabilní

  • Příčiny ekonomických výkyvů v rámci ekonomického systému

  • Tržní síly selhávají → neúplné a neefektivní využití disponibilních výrobních zdrojů → národohospodářský produkt = pod úrovní potenciálního produktu

  • Mechanismy uvnitř ekonomického systému vytvářejí rozkolísání AD a AS

  • Př: pokles poptávky po spotřebních statcích, investiční pesimismus podnikatelů → v důsledku vyvolají pokles AD

• Vnější (exogenní) = vnitřně stabilní systém

  • Příčiny se nacházejí mimo ekonomický systém → vnější nahodilé jevy → vyvolávají kolísání reálného produktu

  • Příčiny nabídkový/poptávkových šoků = přírodní katastrofy, změny klimatu, války, revoluce, demografické změny a migrace obyvatelstva, změny světových cen surovin (ropné šoky), vědecké a technické objevy, nerovnoměrnost technologických inovací, výrazné zvýšení vládních výdajů (např. zbrojení), vliv kolísání zahraniční poptávky na malé otevřené ekonomiky, změny množství peněz v oběhu apod.

• Monetární teorie

  • Příčina ve změnách nabídky peněz → vyvolávají poptávkové šoky

• Reálné teorie

  • Příčinou = technologické změny způsobené investičními nebo inovačními vlnami

Při zkoumání = ukázalo, že příčiny = jak vnitřní, tak vnější faktory → nejvíce uznávané teorie, které vycházejí z působení několika faktorů a kombinují přitom obvykle vnitřní i vnější příčiny

→ tyto teorie se liší důrazem na jednotlivé příčiny

• Keynesovská teorie ekonomického cyklu

  • Předpoklad, že hospodářství není vnitřně stabilní (není mechanismus zajišťující rovnováhu mezi AD a AS při plném využití výrobních zdrojů)

  • Přirozená situace = rovnováha AD a AS vzniká při existenci nevyužitých výrobních kapacit a nezaměstnanosti

  • Argumenty:

    • Ceny a mzdy = nepružné směrem dolů → znemožňuje vyrovnávat nabízená a poptávaná množství práce na dílčích trzích práce; neumožňuje přizpůsobení mzdových nákladů změnám cenové hladiny → fixování krátkodobé AS

    • Nedokonalé cenové informace = nezaručují úplné poznání budoucího vývoje hospodářství → významná role optimistických i pesimistických očekávání (odhadů budoucích výnosů) ek. subjektů

    • Vznik úspor a → přeměna v investice vyžaduje zvláštní úsilí (neexistují stejné podmínky pro spoření a investování) → přitom investice musí růst tempem → aby v AD byla vyrovnána mezera vyvolaná růstem úspor → Investiční výdaje prohlubují problém spotřeby → růst investic → zvyšování důchodu → zvyšuje podíl úspor a klesá podíl spotřeby

      • Spotřeba = zdroj lability kapitalistického hospodářství

  • Jak vzniká krize:

1. Ve fázi expanze se tolik investuje, že optimismus podnikatelů se mění v pesimistická očekávání, zda budoucí investiční výnosy převýší součastné náklady na realizace investic

2. Vlna pesimismu → vede k poklesu AD (snížení poptávky o investicích i spotřebních statcích a službách) a k snížení očekávané míry výnosů z investic → držba hotovostních prostředků → tím posilují poptávku po penězích a podněcují zvyšování úrokové míry

3. Postupně snižování rozdílu mezi mezní efektivností kapitálu a jeho tržní cenou (úrokovou mírou) zastaví konjunkturu → ekonomiku zvrátí do krize

Redukce objemu investic=v období, kdy ekonomika dosahuje maximální výkonnosti + dochází ke snižování podílu spotřeby na národním důchodu, ale poptávka slábne za situace, kdy by měla růst (je třeba kompenzovat stále větší masu úspor) → růst národního důchodu není provázen vzrůstem poptávky → růst slábne, až se zastaví →

Vypukne krize → snižování národního důchodu → zastaví se, až AD se stane tak velkou, aby opět nepůsobila další klesání → dolní bod obratu = až se začne obnovovat důvěra investorů

Investice jako hlavní příčina cyklických výkyvů (Keynesovci):

• Pomocí investičního multiplikátoru a důchodového akcelerátoru → vliv investic na důchody a vliv důchodů na investice

• Určitý objem investic → multiplikační efekt (výdaje jednoho subjektu →příjmy druhého) → zvýšení národního důchodu o větší sumu než je sám → investiční multiplikátor závisející na mezním sklonu ke spotřebě = zdroj nestálosti objemu produkce (důchodu)

• Objem investic závisí na úrovni národního důchodu = princip akcelerace → růst reálného důchodu + vzestup poptávky po spotřebních statcích = tlak na rozšíření kapacit → firmy musí investovat = zvýšení kapitálu (I=ΔK)

  • Kapitálový koeficient = vztah mezi produkcí a investicemi=

  • Přírůstkový kapitálový koeficient = jak velký objem kapitálu je třeba k výrobě daného produktu = (ΔK/ΔY) = koeficient akcelerace (a) = o kolik vzrostou čisté investice, vzroste-li produkt o 1 jednotku

  • Vztah mezi přírůstkem investic a přírůstkem produkce = ΔI = a*ΔY (= akcelerátor* přír.produkce)

• Čisté investice nezávisí na absolutní úrovni národního důchodu, ale jak rychle roste/klesá (vznikají z úspor)

• Celkové (hrubé) investice (I_B=I_R+I_N): I_R=restituční(autonomní) = nezávislé na objemu produkce (obnovení opotřebených kap. Statků); I_N= indukované (netto) = závislé na objemu produkce →

→ I_B=I_R+a*ΔY

• Interakce mezi multiplikátorem a akcelerátorem:

  • Východisko = restituční investice → vyvolají hromadný růst důchodů (produktu) v rozsahu multiplikátoru → zpříčiní objem indukovaných investic (určené akcelerátorem) → přispívá k dalšímu růstu výstupu → vzniká superkumulativní proces (vzájemné působení multiplikátoru a akcelerátoru) →růst dosáhne vrcholu → ekonomika narazí na svou hranici produkčních možností (vzniká tlak na vzestup cenové hladiny) → ekonomická aktivita se zpomaluje = pokles výstupu ekonomiky → snižování důchodů → snižování výdajů domácností na spotřební statky → pokles poptávky po statcích vyvolá snížení objemu indukovaných investic

→ akcelerační princip funguje obráceně a s multiplikátorem prohlubuje pokles produkce → firmy omezují obnovu fixního kapitálu → restituční investice klesají na minimální úroveň → zastaví se v okamžiku, kdy firmy začnou znovu obnovovat fyzicky opotřebené a technicky zastaralé části fixního kapitálu → nákup nových kapitálových statků (obnovovací investice) zvyšují celkové investice → ekonomika se odráží ode dna

Jednoduše: Firmy začnou obnovovat fixní kapitál → zvyšují se investice a s nimi stoupá i výstup → lidé více poptávají, mají vyšší důchod (vyšší úspory) → náraz na hranici produkčních možností (vzniká tlak na vzestup cenové hladiny) → klesá poptávka → firmy omezují výrobu a investice

Monetaristické teorie:

Peněžní teorie ekonomického cyklu (Milton Friedman)

• Hlavní příčina kolísání = poptávkové šoky (=důsledkem změny množství peněz v oběhu a změna úrokové míry)

• Nesprávná peněžní a úvěrová politika CB→ vyvolává přizpůsobovací procesy v poptávce po penězích → vedou ke kolísání investic, výroby, zaměstnanosti a reálného HDP

• CB zvýšila množství peněz v oběhu → KB zvyšují nabídku úvěrů → dochází k poklesu úrokové míry → podnikatelé využívají laciné úvěry a zvyšují investiční aktivitu → zvýšení produkce kapitálových statků, zaostávání výroby spotřebních statků; růst investic vyvolá růst důchodů → zvyšování spotřebních výdajů domácností → vzniká převis poptávky nad nabídkou → růst cen spotřebních statků

  • Při zvyšování cenové hladiny firmy a lidé podléhají tzv. peněžní iluzi = vnímají růst pouze své vlastní ceny a neuvědomují si, že dochází k růstu i ostatních cen → po vyprchání dochází k poklesu produkce (požadavky na zvýšení platů, snižuje se nabídka práce)

• N eočekávané zvýšení peněz v oběhu vyvolalo poptávkový šok → trvalý pozůstatek = vyšší cenová hladina

Zvýšení množství peněz vyvolá poptávkový šok → posun AD 1 do AD2 → krátkodobě dojde ke zvýšení výstupu ekonomiky a zaměstnanosti→ peněžní iluze (rovnováha E2) → efekty zvýšené cenové hladiny = zvýšení nákladů → přesun krátkodobé AS 1 do AS2 => ekonomika se navrací na svůj potenciální produkt = trvalý pozůstatek = vyšší cenová hladina (rovnováha E3)

CB ale reaguje pozdě → spíše destabilizuje ekonomiku(podniky se automaticky přizpůsobují ekonomickým výkyvům) → Doporučení: CB pouze udržovala takové tempo růstu peněžní zásoby, které odpovídá spontánnímu růstu reálného produktu

Teorie reálného ekonomického cyklu (počátky 80. Let 20. Stol.)

• Vychází z pružných cen + předpokladu, že ekonomické subjekty neustále optimalizují své chování (racionálně reagují na změny ek. Prostředí)

• Náhodné výkyvy na straně nabídky, které mění produktivitu výrobních faktorů:

  • Technologické šoky (kvalitativní změny kapitálových statků, zásadní inovace)

  • Nákladové šoky (expanze cen vstupů)

  • Politické události (změna hospodářské politiky po volbách, revoluční převraty)

  • Změny přírodních podmínek (katastrofy, klimatické změny)

• Šoky se promítají do struktury cen → ek. Subjekty reagují a mění spotřební rozhodování a nabídku práce