Samuel phillips huntington

Samuel Phillips Huntington americký politolog žijící v letech 1927- 2008, studoval na univerzitě v Yale, promoval na Harvardově univerzitě, kde také po obdržení doktorátu v roce 1950 učil. Ve svých knihách se zabýval mezinárodní politikou, poměrem mezi vojenskou a civilní vládou, státními převraty a vlivem migrace. V díle Voják a stát z roku 1957 formuloval v Americe dodnes nejvlivnější teorii civilní kontroly armády: podle ní v ústavní demokracii to mají být civilisté, nikoli vojáci, kdo určí kdy, kde a proti komu země bojuje. Po tomto rozhodnutí jsou to pak už ale vojáci, nikoli civilisté, kdo rozhodne, jak vést válku, aby bylo dosaženo vítězství. Tato teorie je oblíbená jak u vojáků, tak i u politiků. Ve skutečnosti však platí jen její první polovina: v liberální demokracii jsou vrchním velením skutečně civilisté, avšak ti největší a nejúspěšnější z nich – Lincoln, Chruchill – nenechávali vojenské záležitosti v době války pouze vojákům, ale sami rozhodovali o strategii a někdy i o taktice.V roce 1968 působil jako poradce prezidentského kandidáta Huberta Humphreyho pro zahraniční politiku. V letech 1977 a 1978, za vlády amerického prezidenta Cartera, pracoval jako poradce vlády USA a v Radě národní bezpečnosti. Upozornil na sebe knihou Politický řád v měnících se společnostech (1968), kde varoval, že společenská a hospodářská modernizace v post-koloniálních zemích nestačí k nastolení demokracie. Stabilní demokracie potřebuje silné instituce, zejména stabilní politické strany; pokud jim úroveň politické mobilizace „přeroste přes hlavu“, je politický řád přímo ohrožen.

Článek (1993) a kniha Střet civilizací (1996) vyvolal velkou polemiku, protože proti představě „konce dějin“ (např. Francis Fukuyama) a očekávání pokojného vítězství demokracie po pádu komunistických režimů postavil představu několika soupeřících civilizací, z nichž zejména indická, konfuciánská a islámská jsou podle Huntingtona na vzestupu. Obecně uvádí osm civilizací: západní, slovansko-pravoslavná, islámská, hinduistická, konfuciánská, japonská, latinskoamerická a africká. Budoucí konflikty nebudou konflikty mezi státy, ale mezi kulturami a civilizacemi, budou probíhat především podél tzv. zlomových hranic - linií, kde se civilizace střetávají. Západ se na ně musí připravit, případně zasahovat.

Americký politolog Francis Fukuyama se narodil v roce 1952 japonským rodičům v New Yorku. Studoval literaturu na Yaleské univerzitě, poté pokračoval ve studiích politiky Blízkého východu a Ruska v Paříži a na Harvardu. V letech 1981 –1982 pracoval v Bílém domě na ministerstvu zahraničí. V těchto letech se zúčastnil jako člen americké delegace egyptsko-izraelských rozhovorů o palestinské autonomii. V současné době je profesorem mezinárodní politické ekonomie na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore.

Proslavil se především dílem  Konec dějin a poslední člověk 1993, které je považováno za protiklad neokonzervativního díla Huntingtona, Fukuyama bývá tedy považován za liberála a neohumanistu. Zatímco Huntigton předpovídá neustálý spor základních civilizačních celků (např. západního, pravoslavného, islámského čibuddhistického), Fukuyama tvrdí, že pádem Železné opony dějiny v podstatě skončily, neboť sice stále budou „probíhat události a vycházet noviny, které o nich budou psát“, ale demokratický a ekonomicky liberální světařád se ukázal jako jediný možný. Státy jako Kuba je pouze anachronismem a je otázkou času, kdy i v nich zvítězí západní model fungování společnosti. Fukuyama sám se přirovnává k Marxovi, avšak s tím rozdílem, že ten považoval dějiny za spění ke komunismu, Fukuyama za jejich konec považuje právě dosažení liberální společnosti.

Kritika

Kritikové na to namítají, že klasifikace „civilizací“ je naivní, že Huntington přeceňuje význam kulturní rozdílnosti a nebere na vědomí různosti a rozpory uvnitř jednotlivých kulturních okruhů.

Kniha „Kdo jsme?“ (Who we are?, 2004)“. O americké národní identitě Huntington v ní argumentoval, že masivní imigrace Latinoameričanů do USA rozděluje Ameriku na dva národy, dvě kultury a dva jazyky a USA se mění na něco, jako je Kanada. Tento postřeh je opět pravdivý. Huntington jako americký patriot litoval toho, že jednotná americká identita zaniká, což je jev, kterému multikulturalisté tleskají. - nyní vidí ohroženou kulturou, jež je výhonkem latino-hispánského katolicismu. Antropolog by na to řekl: „No a co? Vždyť kultury se v průběhu času mění tak či tak…“

   Ten problém totiž není ani tak nábožensko-kulturní, jako spíše politicko-kulturní. Amerika je výhonkem anglosaského protestantismu, ale nejen a ani ne zcela. Je definovaná především svým politickým krédem z Deklarace nezávislosti o přirozených právech člověka a vládě se souhlasem ovládaných. Jakýkoli imigrant, ať už bílý anglosaský protestant či nikoli, který přijme toto krédo za své, je dobrým Američanem a kdokoli, ať už v Americe narozený bílý anglosaský protestant či někdo jiný, kdo jej za své nepřijme, dobrým Američanem není a ani nebude. Problémem latino-americké imigrace dneška, na rozdíl od všech imigračních vln minulosti, je to, že její imigranti se do amerického národa integrovat nechtějí. Tak či onak, Huntington měl pravdu, že Amerika, jak jsme ji poznali, se mění, a to nikoli k lepšímu…

Přes ostrou kritiku tuto pozici rozvíjí i v článku „Hispánská výzva“ (The Hispanic Challenge, 2004) a chce zachránit hodnoty „bílých, britských a protestantských Američanů“. Kritikové ovšem namítají, že tyto domnělé hodnoty nedokáže přesvědčivě popsat a tedy spíš jen vyvolává nacionální, náboženské a rasové napětí.

Střet civilizací

Střet civilizací - stejnojmennou teorii. - v budoucnu budou světové konflikty především nebo výhradně probíhat mezi kulturními celky (např. mezi západní a islámskou civilizací), nikoliv mezi jednotlivými zeměmi v rámci jednotlivých celků, jak tomu bylo v minulosti (například obě světové války). Je považována za neokonzervativní