Pojem renesance je do určité míry široký - je to "znovuobnovení"

arabská vzdělanost a kultura se věnuje antice pořád a tím se zase zpět skrz arabské učence dostává do Evropy

- myslitelé např. Erasmus Rotterdamský, jeho myšlenky se šíří po Evropě, je to taková "celebritka", dopisoval si s ním i Thomas More

THOMAS MORE (1478 - 1535)

• dílo Utopia (už Platon přichází s ideou ideálního státu)

• "místo, které neexistuje"

• popis dokonalé společnosti a jejich obyvatel

• Utopie má 2 části: kritika tehdejších anglických poměrů a druhá část je vize, jak by to mělo vypadat

• (Francis Bacon - Nová Atlantida,také pochází z antického prostředí, ale je to psáno později. Lidé tam jsou v kontaktu s tím naším světem, aby to mohli konfrontovat se svou kulturou, v čele jsou tam nikoliv filozofové ale vědci)

• v utopii jsou si všichni rovni, neexistuje tu obchod ani peníze

NICCOLO MACHIAVELLI (1469 - 1527)

• 1513 vydává Vladaře (3 roky před Utopií)

• věnováno Lorenzu Medicejskému

• Itálie v té době rozdrobená na spoustu malých států + církevní stát

• je veden myšlenkou jak vytvořit silný mocný stát, který by měl přežít, i do budoucna

• o lidech své doby nemá valné mínění, je proto potřeba udržovat je ve strachu, panovník má být obáván nikoliv nenáviděn

• až ve 20. století z Machiavelliho sňata zčásti nálepka cynika, páč přesně vystihl svou dobu a vlastně byl realista

• byl filozof, historik

• hra Mandragora (svět politiky a každodennost jak politického tak společenského života)

5. PŘEDNÁŠKA

MICHEL de MONTAIGNE (1533-1592)

• Savoir vivre – Umění žít

• ze šlechtické rodiny

• první tři roky života, poté žije v „paláci“, kde na něj bylo mluveno výhradně latinsky

• jeho otec byl kondotiérem – námezníkem – vojákem – právě jeho zkušenosti s jeho vlastním povoláním ho vedly k myšlence, že jeho syn musí nastoupit jinou cestu než tu, kterou šel on sám

• Montaigne studuje práva -> jmenován radou soudního dvora -> …

• psal nahoře ve své věži

• 1592 Montaigne umírá a jeho ostatky jsou uloženy v Bordeaux (?)

• považován za původce vzniku esejí (esej=pokus)

• Montaigne – mudrc

• nadčasový, nadhled

• nenávidí mučení, je mu cizí jakýkoli fanatismus

• uplatňuje rozum- oproti jiným autorům té doby

• Vyjadřuje se na jakékoli téma, zapisuje, co ho napadne, bez nějakého systému

• všechno zapomínal:-) Kdo to řekl? To jste nám onehdy říkal vy. :)

• není nesnášenlivý k ostatním autorům

• podle něj 3 rozkoše: milostná, z přátel, z knih

• zabývá se sám sebou

• neměl valné mínění o manželství

• z jeho 6 dcer ho jediná přežila

• Do všeho dává sám sebe

• Současník Jindřicha Navarského – byl zván na královský dvůr

• Za jeho života došlo k Bartolomějské noci (1572)-->rozhodl se zapisovat si své zážitky

• Myšlenka, že máme být neustále připraveni na smrt

• Nepíše s myšlenkou, že je to určeno výhradně čtenáři a čtenář jej má číst, se snahou vlichotit se čtenáři, nebo to alespoň nedává najevo

• Montaigne věci komentuje, nikoli klasifikuje, rozčleňuje, rozhoduje

• podle něj někteří filosofivé člověka utváří, formují, on ho jen popisuje

• Myšlenka, že nejdokonalejší smrt je ta, již si vybereme, pro niž se rozhodujeme – Schvaluje sebevraždu?

• esprit=duch, oduševnělost, šmrnc

-nedá se doslova přeložit – váže se k francouzskému duchu

• spojeno s nositeli espritu hl. 2.pol. 18.st.- osvicenství (Voltaire)

• …“Největší umění je být sám sebou“….

• ožívá opět v 18. stol. v osvícenství

6. PŘEDNÁŠKA

Francois Marie Arouet VOLTAIRE (1694 – 1778)

• fr. filosof, dramatik, spisovatel

• z rodiny právníka

• vychováván na jezuitské koleji – výjimečně bystrý chytrý, talentovaný – necítil se tam

• -->nechuť studovat práva, přitahovala ho literatura – navštěvoval pařížské lit. salony – zde potkal volnomyšlenkáře, kteří kritizovali společ.

• -->otec ho poslal z Paříže do Nizozemska, tam se zamiloval <3 a tak poslán zpět do Paříže na právnickou školu

• v tuto dobu umírá Ludvík XIV. Král Slunce – přerod – opoziční intelignece i aristokracie vidí v jeho smrti naději na změnu

• -->pamflety- vtipné,satirické, přesvědčivé – připojil se k tomu- skončil za to v Bastile – nezahálel tu, ve svých 22 tu napsal tragédii Oidipus, přijal tu jméno Voltaire

• zažil 3 krále- Ludva XIV, XV, XVI, období regentství – za jednoho z Ludvů se říkalo- když byl Voltaire králem

• po propuštění - salony nejen literární (vedly je většinou ženy!)- baví se o politice, filosofii, hospodářství

-už je zde nejen jako posluchač

• ->salony pak rozmeteny francouzskou revolucí

• Voltaire oceňován pro svou vtipnost, bystrost, jedovatost, ironii

• u filosofa paradox – vydělával dost peněz – na divadelních hrách, spekuluje na burze, umé množit majetek, kupuje manufaktury, vyrábí oděvy pro armádu

• kvůli své povaze- spory se šlechtici – jednou se s jedním (Rohan) hádal o ženu, ten ho nechal zmlátit -->koupil si hodiny šermu, vyzval ho na souboj – ten ho dal vsadit do Bastily -->pak raději vycestoval do Anglie (ta v té době pružnější než Francie)

• „Člověk musí být buď kladivo nebo kovadlina.“

• když byl v Anglii psal Filozofické listy - kritizoval náboženskou nesnášenlivost, francouzskou společnost, šlechtu,..-->jeho knihy v Paříži páleny

• pak přijal pozvání od markýzy de Chatlae (blízko hranic s Lotrinskem) – zůstal tam nakonec 14 let

• člen Akademie – vláda jej chtěla využít (jeho věhlas), idea osvíc. panovníka – věřil , že panovník vybaven výchovou a intelektem může proměnit společ.

• nedůvěra v autority, tradice – prý postaveny na dlouholeté lži

• ->historie musí odd. podstatné od nepodstatného, nepatří tam nábož., nesmí být moc detailní

-zapojuje fakta z obl. kultury, vědy, společ.

-zajímá se o probl. společ. povahy, klade otázky proč tomu tak bylo

• dopisuje si s pruským korunním princem Fridrichem II., když umře markýza tak pobývá u něj v Postupimi-. pak se pohádali, F. si uvědomil že je panovník a V. jen filosof – vykázal ho, ale pak si dále dopisují

• pak kupuje 2 panství ve Fr. a Švýc. - jedno protestantské, druhé katolické, aby si moh vybrat

  • zve tam své hosty (tzv. hostinský Evropy)

• dopisuje si s řadou panovníků

• ostatky v Pantheonu

• mediální osobnost, dokázal mnohé věci které by nedokázal žádný politik

7. PŘEDNÁŠKA

José ortega y gasset

• 9. 5. 1883 – 18. 10. 1955

• španělský liberální filosof, esejista, sociolog a estetik

• narodil se do poměrně dobře situované rodiny

• otec vedl španělské noviny El Imparcial, které vlastnila rodina Gassetovy matky

• hluboká liberální tradice a žurnalistické zázemí měly na Gasseta obrovský vliv. Získal doktorát z filosofie na Univerzitě v Madridu a dále ve svých studiích pokračoval v Lipsku, Norimberku, Cologne, Berlíně a především v Marburgu – což je město v Hesensku. Zde byl velice ovlivněn profesorem filosofie, Hermannem Cohenem, zakladatelem tzv. marburské novokantovské školy.

• novokantovství- vrací se k dědictví Immanuela Kanta a staví se proti přílišnému vlivu tehdejších přírodních věd a proti Georgu Friedrichu Hegelovi

• po svém návratu do Španělska byl roku 1910 jmenován profesorem metafyziky na madridské univerzitě

• 1923 založil nakladatelství a stejnojmennou edici Revista de Occidente, která byl zaměřená na soudobou filosofii -->vycházely v ní články Gassetových současníků, Johana Huizingy, Georga Simmela, Edmunda Husserla nebo Oswalda Spenglera

• nakladatelství vedl až do roku 1936, kdy ve Španělsku vypukla občanská válka, a Gasset uprchl do exilu

• střídavě pobýval v Nizozemí, Francii, Argentině a Portugalsku

• jako republikán byl roku 1931 zvolen za provincii Leon do španělského parlamentu a byl lídrem parlamentní skupiny liberálů.

• po skončení druhé světové války se vrátil zpět do Španělska a roku 1948 založil v Madridu Humanitní institut.

• můžeme ho zařadit do španělské Generace 98 - skupina spisovatelů přelomu 19. a 20. století, které spojoval především jejich věk – narozeni v 60. až 80. letech 19. století – a byli spojeni s filosofií, či politikou. Do této skupiny patřil dále například Miguel de Unamuno nebo Pio Baroja.

Filosofie

• vliv novokantovství - Gasset říkal, že naše lidství nemůžeme studovat či vytrhovat z kontextu, když neznáme všechny okolnosti, které na něj působí. Karteziánské „cogito ergo sum“ je pro Gasseta nedostačující

• lidský život představuje naše osobnosti, náš rozum, naše ego a současně okolnosti, které na nás působí

• Gasset byl také ovlivněn Nietzscheovským perspektivismem a tvrdí, že vše je subjektivní, čímž směřoval k  filosofii raciovitalismu/vitálnímu racionalismu. Člověk se na okolí dívá ze svého vlastního úhlu pohledu a podle toho přijímá realitu.

• Mezi těmi, které Ortega Y Gasset velice ovlivnil, byli například španělský režisér a představitel surrealismu, Luis Buñuel, představitel německého existencialismu, Martin Heidegger, nebo americký historik maďarského původu a profesor Princetonské univerzity, John Lukacs.

Dílo

• Ve svých knihách a článcích kladl Gasset důraz na interpretaci dějin, kritiku masové společnosti a kultury a ve svých nejznámějších dílech se také zabýval filosofií kultury.

Výběr z díla

Dehumanizace umění a idea románu (1925)

Vzpoura davů (1930)

osmisvazkové dílo Divák (1934)

Vzpoura davů

• nejznámější a dodnes aktuální dílo José Ortegy y Gasseta

• zkoumá historii vzniku „davového člověka“, analyzuje jeho cestu k moci a činnost davu ve společnosti --> jako protiklad k davovému člověka staví člověka vybraného, aristokratického, ušlechtilého

• kritizuje dav i davového člověka, využívá kontrastu mezi „vznešeným a běžným“ životem

• vysmívá se barbarství a primitivismu davového člověka

• nepoukazuje na určité sociální vrstvy - tvrdí, že davový člověk může mít jakékoliv sociální zázemí

• za specifický příklad si vybírá tzv. „spokojeného mladého pána“, který přijímá nadbytek prostředků ze světa, ale ne však jeho úzkosti

• vysvětluje krizi, kterou Evropa před Druhou světovou válkou trpěla - davy dosáhly plné společenské moci.

-char. rys 19. stol. je podle Ortegy hmotná bezstarostnost

-->průměrný člověk dosud v historii nikdy nemohl tak snadno vyřešit svou hospodářskou otázku

-nový a dosud nepoznaný přepych se stával součástí jeho životního standardu a jeho postavení bylo čím dál tím jistější a nezávislejší

-nově nabyté životní podmínky, které by se dříve pokorně považovaly za dosažené díky štěstí, se změnily na právo, které se vyžaduje

-->davy nevidí v 19. století úspěšné lidské snažení, ale vnímají ho jako samozřejmou součást přírody. Zajímá je pouze vlastní blahobyt, aniž by se staraly o jeho příčiny.

-nejtypičtější vl. davového je člověka: -je sám se sebou spokojen a nic od sebe nevyžaduje -nebere ohled na jiné instance a hodnoty

-ve svobodě vidí stav vrozený a stálý a bez jakékoliv ješitnosti vydává vše, co v sobě najde, za přirozeně dobré

-neuznává nic mimo sebe, pokud není násilně donucen -cítí se pánem svého života

Tato spokojenost se sebou samým ho nutká uzavřít se všemu zasahování zvnějšku, neposlouchat, nemyslet na cizí mínění a nedbat na ostatní. Jeho niterný pocit vlády ho neustále vybízí, aby tuto vládu provozoval. Proto bude rozvíjet svou činnost tak, jakoby na světě existoval pouze on a jemu podobní… Bytost, která se teď vyskytuje všude a všude vnucuje své vnitřní barbarství, je vskutku rozmazleným děckem lidských dějin (83)

--> co zapříčinilo tuto změnu okolností, kdy rozhodují a vládnou četní, průměrní a nekvalifikovaní? ---- ->Ortega vidí příčinu v nástupu liberalismu v průběhu 19. století.

-problém liberalismu (rovnost a vláda zákona) - důsledek vzniku institucí, které jedincům zajišťují více svobody, než bylo kdy možné, ale zdá se, že tyto instituce nejsou schopné týmž osvobozeným jedincům zajistit, aby v poskytnuté svobodě žili zodpovědně

- člověk, který si uvědomuje svou společenskou nevýznamnou pozici a své omezení, se z davu vyčleňuje

X

-člověk vybraný (aristokrat): - potřeba uznávat mimo sebe něco převyšujícího

-snaha o dokonalost - klade na sebe vys. požadavky

- od sebe mnoho požaduje a chutná mu život, když je ve službě něčemu vysokému

-->překvapivě tak můžeme tvrdit, že člověk žijící v pravém otroctví je člověk vybraný

-plodem „hyperdemokracie“ - moc je více či méně rovnoměrně rozprostřena po celé společnosti a výsledkem je kulturní úpadek

--> kdo by měl vládnout? „lidská společnost je aristokratická vždy, ať chce či ne, svou vlastní povahou, a to až do té míry, že je společností, jen pokud je aristokratická; pokud svůj aristokratický ráz ztrácí, přestává jí být“ - vynikající lidské vlastnosti, společenskou normu, je třeba hledat u nemnohých, nikoli u mnoha (Jestliže tedy vláda musí být vyhrazena pro nemnohé jako protiklad mnohých, pak naše dnešní doba hyperdemokracie a radikálního rovnostářství, kdy vládnou davy (zejména prostřednictví veřejného mínění), je dobou, kdy se ztrácí sama civilizace, protože „dav drtí vše, co je jiné, výborné, kvalifikované a vybrané“

-nemůže existovat svoboda bez zodpovědnosti

-vzpoura davů je přímým důsledkem hluboké neznalosti a přehlížení tohoto zásadního principu; podle Ortegova zjištění je dnešní davový člověk přesvědčen, že má veškerá práva, ale žádné povinnosti- rozmazlování

--> ne že politický liberalismus je z podstaty špatný; jen nemůže patřičně fungovat bez doprovodného sociálního programu výchovy k zodpovědnosti, bez jisté občanské výchovy a jistého očekávání, bez norem a nároků na zdokonalování člověka

-občanem se člověk nerodí, občana je z něj zapotřebí vytvořit, a v tom spočívá, zdálo by se, alespoň část odpovědi

Tedy: ve společnosti jsou nejrůznější úkony, činnosti a funkce svou povahou speciální a následkem toho nemohou být dobře zastávány nikým jiným než osobami vlastností rovněž speciálních - například jisté výkony umělecké a luxusní povahy, nebo funkce vládní a ty, které vyžadují politické posouzení veřejných záležitostí. Dříve byly tyto speciální činnosti vykonávány kvalifikovanými menšinami… Dav si nečinil nároky do nich zasahovat: byl si vědom toho, že bude-li chtít zasáhnout, musí zároveň nabýt oněch speciálních vlastností a přestat být davem. Znal svou úlohu v zdravé společenské dynamice.(39)

-problém vlády davu vyzchází z nepochopení a nesprávné aplikace principu rovnosti v dobách demokracie: obecně se předpokládá, že jelikož si jsou všichni lidé rovni z hlediska politického (před zákonem), musí si být rovni také po stránce společenské a ekonomické --> překroucení původního smyslu rovnosti (ochrana před tyranií a diskriminací, podpora příležitostí) vede k obrovským a vše prostupujícím strukturálním společenským problémům, co se týče vlády a pořádku

8. PŘEDNÁŠKA