
Carl gustav jung
1875 – 1961
žák Freuda, Švýcar
zakladatel analytické psychologie
z rodiny faráře a bláznivé matky
schizofrenik, samotářský, vystudoval medicínu – praxe psychiatrie
s Freudem spolupracoval 6 let, pak se rozešli, protože Jung nesouhlasil s Freudovým pojetím, že všechny neurózy jsou zapříčiněny potlačenou sexualitou
prostopášník
postavil si vlastní věž, ve které ke konci života pobýval
psyché – koncept, duše – označení psychiky, několik složek
analytická psycho spolu s psychoanalýzou a Adlerovou psychologii patří mezi hlubinné psychologie
vystudoval medicínu a dál se zabýval psychiatrií, která v té době nebyla moc respektována
v roce 1955 zemřela jeho žena
pojetí psyché (ve smyslu psychiky, nikoliv duše): vědomí, osobní nevědomí, kolektivní nevědomí, archetypy, komplexy (jsou v osobním nevědomí)
archetypy = pravzory (je jich tolik, kolik je typických situací v životě)
hodně cestoval – studium napříč kulturami
komplexy – emočně nabytý prvek v nevědomí -> nepříjemné stavy až neurózy
studium prvků jako jing a jang – dvě složky osobnosti – archetypy mužské a ženské -> introjekce (někdo je v nás)
stín a projekce – promítání a přehánění obdobných negativních vlastností -> naštvání apod. (lakomec tu svou vlastnost popírá, zařadí si ji do stínu a pak když vidí někoho, kdo je trochu šetrný, tak hned si projektuje svou vlastnost a pohoršuje se, že je to lakomec)
persona (latinsky maska) - v sociologii jako sociální role
jungovská psychoanalýza – nutný aktivní proces s pacientem -> sedí s pacientem – naproti – chce, aby šel do vlastních emocí
aktivní imaginace – polospánkový stav kdy analyzovaný sděluje doktorovi své vjemy
psychologické typy: extraverze a introverze jsou jen důsledky obecného zaměření (potom Eysencův test, prostě to Jungovo dál zkoumáno)
synchronicita – akademickou obcí neuznáváno, vysvětlení souvislostí
9. PŘENÁŠKA
Erich fromm
Erich Fromm (3. března 1900 Frankfurt nad Mohanem, Německo – 18. března 1980 Locarno, Švýcarsko)
Životopis
pochází z religiózní židovské rodiny, zprvu se chtěl stát rabínem
Frankfurt - studium práv - opustil po dvou semestrech a přemístil se do Heidelbergu, kde začal studovat sociologii
1926 se oženil s psychoanalytičkou Friedou Reichmann - motivace ke studiu Freudovy psychoanalýzy, v roce 1929 už je v Berlíně považován za známého psychoanalytika
později upouští od ortodoxního judaismu
V letech 1929–1932 byl spolupracovníkem frankfurtského Ústavu pro sociální bádání, tzv. Frankfurtské školy!
1933 emigrace do USA, kde přednáší na různých univerzitách (Kolumbijská. Yaleská)
rozvádí se s 1. ženou, rozchází se s Frankfurtskou školou
1944 se podruhé oženil - s emigrantkou Henny Girlandovou
V roce 1950 přesídlil do Mexika, kde taky přenášel na univerzitě, byl zde později jmenován vedoucím oddělení psychoanalýzy
Roku 1953, rok po nečekané smrti své druhé ženy, se oženil potřetí, s Američankou Annis Freeman
roku 1974 se usazuje ve Švýcarsku
po několika srdečních infarktech Fromm v březnu roku 1980 umírá
Tvorba
ovlivněn židovskými kořeny, dětstvím v Německu, životem v USA i Jižní Americe; marxismem, humanistickou filozofií a psychoanalýzou
humanistický filosof, psycholog a sociolog
představitel neofreudismu a západního marxismu (neomarxismu)
ve svých teoriích usiloval o spojení myšlenek těchto dvou směru do jednoho uceleného systému a zabývá se tedy především sociokulturními vlivy působícími na člověka
žák Sigmunda Freuda, jedním ze zakladatelů neopsychoanalýzy
Pokoušel se vytvořit humanistickou etiku, v níž zdůrazňoval, že štěstí člověka spočívá v tom, že se podílí na štěstí druhých
Zabýval se postavením člověka a jeho odcizením v soudobé industriální společnosti
ve svých dílech se pokouší odpovědět na hlavní životní problémy moderního světa, společnosti i jednotlivce
srozumitelný, čtivý výklad (jeho díla často bestsellery x někteří akademici ho kritizují za přílišnou jednoduchost)
navazuje na dílo Freuda, často jeho teorie rozebírá a aktualizuje
dotýká se oblasti psychologie, sociální psychologie, sociologie
Nejvýznamnější díla
Mít nebo být
Anatomie lidské destruktivity
Duše člověka
Umění milovat
Psychoanalýza a náboženství
Strach ze svobody
Člověk a psychoanalýza
Umění milovat
láska je umění, kterému se lidé musí naučit jako jakémukoliv jinému oboru. Hlavní problém Fromm vidí ve špatně sestaveném žebříčku priorit, lidé se příliš ženou za honbou za společenskou prestiží a penězi a na lásku jim pak už nezbývá energie
za nejhlubší lidskou potřebu Fromm považuje nutnost překonat pocit odloučenosti, opustit samotu a nejefektivnější možnost, jak překonat pocit odloučenosti, je právě láska
co si Fromm pod zralou láskou představuje? Spojení dvou bytostí v jednu bez toho, aby se jedna podřizovala druhé (ostatní, nevyzrálé formy lásky označuje za symbiotická spojení)
kritika sexu bez lásky
láska také znamená především dávat a ne přijímat (např. láska matky k plodu – živí ho, dává mu kus sama sebe)
Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme“ – péče, úcta, odpovědnost, znalost
Mateřská láska – nejvyšší forma lásky a zároveň altruismu
Láska a její rozklad v soudobé západní společnosti – nejkritičtější kapitola v knize; kritika západní kapitalistické společnosti, člověk se chová jako automat a proměňuje se ve zboží
každý se snaží zapadnout do stáda aby byl co nejblíže ostatním, ve skutečnosti ale zůstává zcela sám
automaty nejsou schopny milovat a stejně tak ani moderní člověk, opět zde zdůrazňuje, že ukojení pudových potřeb nezaručí štěstí a ani duševní zdraví (rozpor s Freudem)
10. PŘEDNÁŠKA