12. Teorie rozdělování

Teorie rozdělování není ničím jiným než teorií, která odpovídá za otázku, jaký příjem vzniká při tržní směně vlastníkům jednolitých výrobních faktorů.

Poptávka po výrobních faktorech

P 0 = cena, za kterou budou všechny jednotky výrobního faktoru poptávány

Důchod I = důchod majitele prvního výrobního faktoru

Důchod II = důchod majitele druhého výrobního faktoru

Na grafu předpokládejme, že existuje omezená zásoba výrobního faktoru I (půda) a omezená zásoba výrobního faktoru II (práce). Výrobní faktor I (půda) považujeme za fixní (zaměstnáváme celé jedno množství) a výrobní faktor II zaměstnáváme postupně (přidáváme postupně jednotky tohoto výrobního faktoru) až do vyčerpání jeho zásoby. Dále předpokládejme, že výrobní faktor II je homogenní, jednotlivé jednotky výrobního faktoru (např. jednotliví dělníci) jsou vzájemně zaměnitelní, tj. je jedno, v jaké pořadí budou tyto jednotky použity.

Mezní výnos z výrobního faktoru II postupně klesá – působí zákona klesajících výnosů, při čemž nejnižší je při zaměstnání poslední jeho jednotky. Maximální cena, která bude majitelům druhého výrobního faktoru za použití tohoto výrobního faktoru zaplacena, je cena, jež je rovna meznímu výnosu z poslední jednotky druhého výrobního faktoru, kterou lze zaměstnat. Pokud by cena za použití dané jednotky výrobního faktoru II byla vyšší než mezní výnos z této jednotky, tak by daná jednotka nebyla použita.

Protože výrobní faktor II představuje homogenní vzájemně si konkurující nabídku jednotlivých jednotek tohoto faktoru, je výnos z jeho poslední jednotky, která bude použita, rovný výnosu z kterékoli jiné jednotky. Jinými slovy, vzhledem k tomu, že jednotlivé jednotky výrobního faktoru II jsou homogenní, je jedno, v jakém pořadí budou zaměstnávány a díky této stejnosti jednotlivých jednotek budou jejich vlastníci dostávat stejnou cenu. Budou-li použity všechny jednotky výrobního faktoru II, bude tato cena rovna meznímu výnosu z tohoto faktoru. V takovém případě se celkový výnos dělí na dvě části – příjem z výrobního faktoru I a příjem z výrobního faktoru II. Výnos z výrobního faktoru I můžeme označit za čistý výnos, majitel výrobního faktoru I tento výnos získává díky činnosti majitelů výrobního faktoru II.

Aby byla nějaká jednotka výrobního faktoru použita, musí platit, že příjem, který tato jednotka vyprodukuje, bude větší nebo maximálně roven nákladům spojeným s použitím této jednotky (mzda apod.).

Tržní poptávková křivka po výrobních faktorech:

Tržní poptávková křivka po VF vznikne jako součet poptávkových křivek jednotlivých firem po VF – při dané ceně sčítáme kolik jednotek VF poptávají jednotlivé firmy.

Nabídka po výrobních faktorech:

VF budou zpravidla dostávat vyšší cenu, než je příjem z mezního produktu poslední jednotky VF, kterou lze použít.

Důvody: - reprodukční náklady (RC): cena za VF musí krýt náklady spojené s reprodukcí (obnovou) dané jednotky VF - náklady obětované příležitosti (OPC): daná jednotka VF bude chtít alespoň takovou cenu, kterou by dostala ve své druhé nejlepší příležitosti.

Individuální nabídková křivka: kolik jednotek VF nabízí jeden vlastník VF.

Tržní nabídková křivka:

Vznikne jako součet individuálních nabídkových křivek – sčítá se nabízené množství pro jednotlivé ceny.