2. Kapitál jako výrobní faktor

Třetím výrobním faktorem je kapitál, který na rozdíl od předcházejících vstupů výroby - práce a půdy, resp. přírodních zdrojů není primárním, přírodou daným činitelem výroby.

Pojetí kapitálu

Kapitál můžeme chápat jako hmotný (kapitálové statky – stroje, zařízení apod.) a nebo jako souhrn volných peněžních prostředků soustře­děných u některých subjektů, které jsou ochotny dát je k dispozici (odložená spotřeba) za určitou úplatu subjektům jiným. Převod volných (úvěrových) prostředků je funkcí finančních trhů, zejména kapitálových.

Kapitál z hlediska ekonomiky podniku

Další pohled na kapitál je příznačný pro podnikovou ekonomiku, v nichž je kapitál pojat jako souhrn všech finančních zdrojů vložených do celkového majetku jeho vlastníky a věřiteli. V účetní rozvaze jsou tyto finanční zdroje uváděny na straně pasiv, v členění na vlastní a cizí, ale také na krátkodobé a dlouhodobé vlastní a cizí finanční zdroje.

Kapitál existuje jako:

1. Reálný – kapitálové statky

2. Finanční – akcie, obligace

K apitál je vytvářen investičním procesem. Kapitál je odložená spotřeba – na počátku vzniku kapitálu je rozhodnutí odložit současnou spotřebu do budoucna. Ale to ještě nestačí. Někdo musí uskutečnit investici – vyrobit kapitálový statek, schopný zvětšit produktivitu práce. Vznik kapitálu vyžaduje investici. Investice vyžaduje obětování přítomné spotřeby v zájmu zvýšení budoucí spotřeby.

1. Kapitálové statky dlouhodobého charakteru

Dlouhodobá věcná forma kapitálu se vyznačuje několika důleži­tými znaky:

• dlouhodobý charakter a vyšší pořizovací cena;

• nutnost výroby kapitálových statků v předcházejících výrob­ních cyklech;

• postupné opotřebování vyjádřené odpisováním (amortizace);

• strategické rozhodování o pořízení kapitálových statků.

Reálný kapitál

Dlouhodobé kapitálové statky jsou majetkem, který je použí­ván nejméně jeden rok a na rozdíl od ostatních součástí majetku podniku (oběžného majetku) má poměrně vysokou pořizovací cenu (u dlouhodobého hmotného majetku v současné době 40 000 Kč).

Opotřebení kapitálu

Dlouhodobé kapitálové statky se během svého fungování po­stupně opotřebovávají a toto opotřebení má dvě formy:

1. Fyzické opotřebení, ke kterému dochází na základě provo­zu, kdy daný kapitálový statek ztrácí svou výkonnost. Současná hodnota již neodpovídá ceně, za kterou bylo pořízeno a tuto skutečnost vyjadřuje ocenění zůstatkovou cenou (pořizova­cí cena - souhrn odpisů za určité období).

2. Morální opotřebení je spojeno se zastaráváním kapitálového statku, poněvadž během jeho provozu byly vyvinuty a vy­robeny nové dokonalejší typy s vyšším výkonem nebo jiný­mi výraznými inovacemi. Nejrychleji působí morální opotře­bení u nejmodernějších produktů a technologií, např. počítačů, prostředků komunikačních technologií apod.

Odpisy

Kapitálové statky dlouhodobého charakteru přenášejí svou cenu do nákladů výrobků, které jejich pomocí byly vyrobeny. Tento přenos se uskutečňuje postupně v podobě odpisů, které se stávají součástí nejen nákladů, ale také ceny. Při prodeji výrobků se pak odpisy vracejí podniku zpět v peněžní formě. Tak dochá­zí k návratnosti peněžních prostředků vynaložených na nákup těchto kapitálových statků. Účelem shromaždování odpisů v peněžní formě je jejich možné využití jako vlastního zdroje pořízení nových dlouhodobých kapitálových statků.

Pro výpočet odpisů jsou důležité následující faktory:

• doba používání dlouhodobého majetku vymezená počtem let;

• pořizovací cena jednotlivých součástí dlouhodobého majetku.

Na základě těchto dvou faktorů lze stanovit roční odpisovou sazbu, která určuje, kolik procent z pořizovací ceny dlouhodobého majetku má být odepsáno za jeden rok.

Pořizovací cena určitého hmotného (i nehmotného) dlouhodo­bého majetku zahrnuje jednak vlastní cenu, za kterou byl majetek pořízen, jednak náklady související s jeho dopravou, montáží a činnostmi spojenými s uvedením do provozu.

Zůstatkovou cenu ovlivňují, jak jsme již uvedli, pořizovací cena a souhrn odpisů za určité období (oprávky). V následujícím příkladu si ukážeme výpočet odpisů, oprávek a zůstatkové ceny hmotného dlouhodobého majetku.

Příklad

Pořizovací cena počítače s tiskárnou je 100 000 Kč, předpokládaná doba používání je pět let. Roční odpisová sazba je 20 %(100 % : 5), roční odpis je 20 000 Kč.

Zůstatková cena:

po 1. roce používání je 80 000 Kč (100 000 - 20 000),

po 2. roce používání je 60 000 Kč (80 000 - 20 000),

na konci 5. roku by teoreticky měla být zůstatková cena 0. Zároveň se snižováním zůstatkové ceny se zvyšují oprávky – na konci 5. roku jsou 100 000 Kč, což je hodnota odpisů zahrnutých do nákladů.

Zůstatková cena však může být, a zpravidla bývá, vyšší než nulová, nebot při vyřazení některých druhů hmotného dlouhodobého majetku jsou získány peníze při jeho případném prodeji nebo sou­částky použitelné pro opravy apod.

Postup uplatněný v příkladu předpokládá, že odpisování pro­bíhá rovnoměrně, tj. každý rok je odpisována stejná částka. Tuto metodu nazýváme lineární odpisování. Je však možné použít tzv. zrychlené odpisování, kdy v prvních letech bývají použity vyšší odpisové sazby než v letech dalších (např. v 1. roce je odpisová sazba 40 %, ve 2. roce 30 %, ve 3. roce 20 % a ve 4. roce 10 %). Možný je i opačný postup, kdy v prvních letech jsou uplatněny odpisové sazby nižší než v letech dalších.

Z daňového hlediska však není zcela v pravomoci podniku zvolit jakékoli odpisové sazby. Podle zákona o daních z příjmů je hmotný majetek rozdělen pro potřeby odpisování do pěti sku­pin, ve kterých jsou stanoveny doby určené pro odpisování. U osobních automobilů, které jsou zařazeny v první skupině, je doba odpisování 4 roky, u budov, zařazených do páté skupiny, je to 30 let. Takto vypočítané odpisy slouží pro daňové účely -jde o daňové odpisy, které se mohou lišit od odpisů účetních.