12. TRH PŮDY, TRH KAPITÁLU

    1. TRH PŮDY A POZEMKOVÁ RENTA

    2. KAPITÁL JAKO VÝROBNÍ FAKTOR

       1. Kapitálové statky dlouhodobého charakteru

       2. Kapitál jako volné (úvěrové) peněžní prostředky

    3. ČLENĚNÍ FIFNANČNÍCH TRHŮ

    4. POPTÁVKA, NABÍDKA A ROVNOVÁHA NA TRHU KAPITÁLU

1. Trh půdy a pozemková renta

Půda jako výrobní faktor

Půda a přírodní zdroje jsou výrobní faktory vytvořené převážně přírodními procesy a jejich množství je dané. Vlastník tyto výrobní faktory může využívat při své vlastní podnikatelské činnosti, nebo je pronajímá na určitou dobu. Ten, kdo si tyto zdroje pronajímá, odvádí jejich vlastníkovi pravidelný poplatek v podobě renty.

Nájemné a renta

Za pronajatý pozemek se platí tzv. pacht, který se skládá z renty a nájmu.

Nájemné se platí za běžně reprodukovatelné statky (např. výrobní prostory nebo zavlažovací zařízení). Za používání nereprodukovatelných výrobních faktorů (ne­dají se lidskou činností vytvořit), jako je půda, se vlastníkovi platí poplatek - renta.

Poptávka po půdě je odvozenou poptávkou.

Poptávka po půdě poměrně stálá a slabě reaguje na změnu ceny - renty, což se projevuje v značně vertikálním průběhu křivky poptávky po půdě.

N abídka půdy je limitována přírodními podmínkami. Množství půdy, vhodné k ekonomickému využití, je dané přírodou, nedá se rozmnožit, ani substituovat jiným výrobním faktorem. Na změnu ceny půdy nemůže nabídka reagovat změnou množství (nabídka je neelastická). Proto je v grafu 12.1 znázorněna vertikálou

(kol­mice na osu x).

Tržní cena rovnováhy se na trhu půdy vytváří v bodu E, kde se protíná křivka poptávky po půdě s vertikálou nabídky půdy.

Pokud by renta byla na úrovni R₁, došlo by při takto vysoké ceně k poklesu poptávaného množství půdy ze strany zemědělských výrobců na Q₁. Množství Půdy v rozsahu Q₁ - Q bude vytvářet převis nabídky nad poptávkou, který bude tlačit rentu směrem dolů.

Naopak, je-li cena půdy nižší (na úrovni R₂), bude poptávka větší než nabídka, což bude vytvářet tlak na zvyšování renty do rovnovážného bodu R.

Zemědělská výroba má určitá specifika:

• dlouhý výrobní cyklus neumožňuje podnikatelům pružně reagovat na změny v koupěschopné poptávce;

• závislost výroby na přírodních podmínkách, např. změny v počasí mohou vyvolat výkyvy v produktivitě, v nákladech a vyúsťují v nabídkové šoky.

Pozemková renta

To, že nabídka půdy je fixní (strana nabídky má na trhu půdy monopol) a poptávka po půdě je odvozená, způsobuje, že cena půdy (renta) se odvozuje od ceny produktu (např. obilí) a nikoli na­opak. Jinak vyjádřeno, na rentu si musí zemědělská produkce „vydělat". Cena obilí vytvořená na trhu této komodity musí být tak vysoká, aby se z ní dokázala zaplatit i renta za půdu, na které se pěstuje. Renta se stává součástí výrobních nákladů.

Půda jako výrobní faktor není homogenní, vzhledem k její poloze a bonitě. Proto i renta má rozdílnou úroveň. Bonita půdy ovlivňuje velikost nákladů. Výhodná poloha (dostatek vody a slunce), obvykle v kombinaci se zvláštní kvalitou půdy, může být příčinou vzniku monopolního postavení výrobce. Ovšem za před­pokladu, že na trhu je taková poptávka po produkci, která je v těchto podmínkách vyráběna, že je možné ji prodávat za ceny vyšší, než jsou průměrné náklady. Farmáři tak získávají tzv. diferenční rentu.

Cena půdy při prodeji

Vlastník pozemku prodává půdu s cílem získat za ni takovou částku peněz, která by mu přinášela ve formě úroku tentýž důchod, jaký měl dosud ve formě renty. Prodej půdy se tak stává kapitalizací (pozemkové) renty a cena, za níž se prodává - kapi­talizovanou rentou. Tato cena je odvozena z renty a je na ní závis­lá. Cena půdy závisí také na výši úro­kové míry a samozřejmě i na nabídce a poptávce po tomto výrob­ním faktoru.

Renta

Cena půdy = ---------------------------- x 100

Úroková míra

Předpokládejme, že vlastník půdy pobírá rentu 1200 Kč. Ban­ka vyplácí z vkladů 6% úrok. Cena prodávané půdy v tomto přípa­dě činí: 1200: 6 x 100 = 20 000 Kč.

Státní intervence(vměšování, zásah) v zemědělství

Zemědělská výroba patří ve všech vyspělých tržních eko­nomikách k sektorům s vysokou mírou státní intervence (v Evropské unii mají tyto zásahy dokonce i nadstátní formu). Vládní regulace je zaměřena na tři oblasti:

1. Stabilizace cen a trhů zemědělských výrobků. Hlavním nástrojem jsou nákupní ceny (např. pšenice), jako ceny ga­rantované vládou. Podle těchto cen se farmáři rozhodují při výrobním zaměření své podnikatelské činnosti a zároveň mají relativní jistotu, že za ně budou moci svoji produkci prodat. Stabilizační funkci má i státní výkup zemědělských přebyt­ků a poskytování subvencí (pomoc, podpora; finanční podpora z veřejných prostředků s přesným účelem použití)

k cenám zemědělského outputu.

2. Regulace příjmů (důchodů) zemědělských výrobců. Cílem je vyrovnat úroveň jejich příjmů s důchody, které dosahují osoby v jiných oblastech ekonomické činnosti, které jsou porovnatelné se zemědělskou výrobou. K realizaci tohoto cíle se používají nástroje uvedené v předchozí oblasti.

3. Regulace samotné zemědělské výroby. V rámci strukturál­ní politiky vláda podporuje zvyšování efektivnosti zeměděl­ské výroby, používá k tomu dotace, daňová zvýhodnění, výhodné úvěry.