14. Veřejná správa - státní správa a samospráva, územní členění státu

Právní vymezení pojmu správa: je to činnost, kterou vykonávají státní orgány společně s orgány jiných veřejnoprávních případně soukromě právních subjektů. Všechny tyto subjekty jsou vázány příkazy a nařízeními. Orgány VS plní výkonné funkce, které se projevují především jako rozhodnutí. Jejich činnost je zakotvena v ústavě a v dalších právních normách, které na ni navazují.

Hlavním úkolem VS je zajištění její legality na všech jejích stupních.

VS je souborem významných procesů řízených, regulovaných a zabezpečených specifickými institucemi zaměřenými na řízení veřejných záležitostí. (Veřejná záležitost = veřejný zájem, přičemž za veř. zájem pokládáme vše, co se týká občana a jeho role ve společnosti).

Veřejná správa je správou záležitostí státu veř. svazků a jiných subjekt. Je prováděna příslušnými orgány státu a veřejných svazků, řídí se právním řádem a objektivními postuláty správy státu nebo postuláty veřejných svazků a jiných subjektů.

Veřejnou správu lze globálně vymezit jako organizaci záležitostí určitého společenství (stát, obec) a jejich provádění k tomu stanovenými nositeli..

Veřejná správa

- v širším slova smyslu: úřady VS, vláda, parlament, soudy

- v užším slova smyslu: úřady, které veřejnou správu vykonávají

VEŘEJNÁ SPRÁVA

= poskytování správních činností souvisejících s poskytováním veřejných služeb, správa veřejných záležitostí realizovaná jako projev výkonné moci

- veřejná moc: státní moc, jiná veřejná moc

- nositel: stát a jiné veřejnoprávní subjekty (územní – obce, kraje; zájmové – komory, svazy)

Veřejnou správou dále rozumíme:

- správa území, státu, kraje, obce

- správa věcí, ke kterým má veřejnost vlastnická práva

- správa veřejných záležitostí

- správa veřejných financí

- správa užívání veřejných objektů a zařízení

některé principy spojené s veřejnou správou

Centralizace vs. Decentralizace

- decentralizace = přenos moci z jednoho subjektu na subjekty jiné, od státu odlišné – ti potom mohou rozhodovat samostatně, bez ingerence centrálního prvku

Koncentrace vs. Dekoncentrace

- dekoncentrace = rozdělení výkonu správy na více jednotek v rámci organizační struktury mocenského subjektu

Monokracie vs. Kolegialita

- monokracie = samovláda (př.: prezident republiky)

Pojem VEŘEJNÁ SPRÁVA zahrnuje STÁTNÍ SPRÁVU a SAMOSPRÁVU (obce, nejsou orgány státní správy)

Dělení veřejné správy

a) vykonávaná státem = státní správa

○ výkonná, podzákonná, nařizovací činnost

○ stát je představován jednotlivými orgány státní správy

○ realizuje tak státní politiku

b) vykonávaná veřejnoprávními korporacemi =samospráva

○ je to projev demokracie, liberálního právního státu

○ VPK mají autonomní postavení

○ je to projev decentralizace moci

○ správa je svěřena těm, kterých se bezprostředně týká

○ opět výkonná, podzákonná, nařizovací činnost

Správní právo

_ upravuje vztahy subjektů vznikající při výkonu moci ve státě ve sféře veřejné správy

_ veřejné právo, jedno z nejmladších

○ chrání veřejný zájem

○ upravuje vztahy mezi nerovnými subjekty

○ obsah jeho realizace je určován úřední mocí

○ umožňuje správní donucení

_ výrazné ovlivnění unijním právem

Veřejná správa se dělí do 2 základních subsystémů z hlediska organizačního, a to:

1) státní správu

2) samosprávu

Státní správa

Státní správu vykonává stát svými orgány k tomu zřízenými (ministerstva, ústřední státní

orgány – ČSÚ, ÚOHS apod.). Výkon státní správy však stát může přenést na jiné orgány,

například na orgány místní a krajské samosprávy (stavební úřad – místní úřad v obci

s přenesenou působností). Státní správa je označována jako správa přímá, protože je součástí

výkonné moci náležící státu. Státní správa je začleněna do struktury státní moci.

Klasické pojetí vychází z trojdílné struktury státní moci, dělby na:

1) moc zákonodárnou – která náleží Parlamentu

2) moc výkonnou – prezident, vláda (odpovědná poslanecké sněmovně), ministerstva

a ostatní ústřední orgány

3) moc soudní – soudy

Státní správa je v zásadě totožná s výkonnou mocí. V tomto smyslu má také státní

správa určité vztahy k ostatním součástem státní moci.

Vztah moci výkonné k moci zákonodárné je dán v parlamentním systému (do něhož patří i

ČR). Na jedné straně vázanost moci výkonné zákony a na straně druhé možnost vydávat

právní akty – jimiž lze regulovat v souladu se zákony chování fyzických a právnických osob.

Vztah moci výkonné k moci soudní. Orgány státní správy jsou vázány soudními

rozhodnutími. Moc výkonná vydává obecně závazné právní předpisy, které soudy ve své

činnosti respektují, pokud nejsou v rozporu se zákony. Všechny formy působení státní správy

vůči soudům musí respektovat princip soudcovské nezávislosti.

Shrnutí: Státní správa plní především 2 základní funkce:

1) představuje aplikaci zákonů rozhodování o konkrétních právech a povinnostech

fyzických a právnických osob při výkonu správy

2) provádění státní politiky, sledování státních zájmů

Samospráva

Samospráva představuje určité společenství, jehož členové si vedou své záležitosti sami. Je

pro ni charakteristická demokratičnost ve vytváření základních samosprávných orgánů

a podřízenosti nebo alespoň odpovědnost ostatních samosprávných orgánů základním

orgánům. Samospráva je oddělena od státní správy. 2

Samosprávné orgány jsou zpravidla ustavovány volbou, přičemž základní samosprávný

orgán je volen občany (obecní zastupitelstvo). Samosprávný orgán při svém rozhodování

disponuje autonomií, jeho rozhodnutí je zpravidla konečné, Orgány samosprávy mohou

vydávat na základě Ústavy ČR normativní právní akty i tehdy, neexistuje-li v dané věci dosud

žádná právní úprava.

V samosprávě neexistuje hierarchie jednotlivých orgánů tak jako ve státní správě, kde je

vláda nadřízena ministerstvům, ministerstva dalším úřadům atd. Nižší samosprávný

orgán není podřízen vyšším, i když není vyloučen vliv vyššího samosprávného orgánu do

činnosti nižšího (hl. m. Praha vůči městským částem, kraj vůči obcím).

Samosprávný orgán se ve své činnosti řídí obecně závaznými právními předpisy.

Funkce samosprávy: jde tu především o spravování záležitostí určitého společenství, jeho

reprezentace a vyjadřování zájmů tohoto společenství, a to s účastí členů příslušníků

společenství. V rámci samosprávy existuje více funkcí, které nejsou realizovány veřejnou

správou např. provozování určité zájmové činnosti atd.

Vztah státu a samosprávy: Jedná se o sebeomezení státu ve prospěch samosprávy. Právo

na samosprávu je jedním z charakteristických rysů moderní demokracie. V hlavě I. Čl. 8

Ústavy se zaručuje samospráva územních samosprávných celků. Do této autonomii, která

tvoří páteř občanské společnosti stát nesmí zasahovat. Jedná se o záměrnou komplikaci

života státní správy, která však přispívá k ochraně demokracie před nebezpečím

kumulace absolutní moci a jejím zneužitím.

Stát zasahuje do činnosti samosprávy především s cílem zajistit dodržování zákonů.

Členění samosprávy:

1) územní samospráva (obce a vyšší územní správní celky - kraje). Územní samospráva

plní funkci veřejné správy., je totiž organizována na podobném principu jako stát, tj.

na principu organizace všeho obyvatelstva žijícího na určitém území.

2) samospráva profesní a zájmová (profesní komory KDP, Advokátní komora atd.)

Výkon státní správy samosprávnými orgány

Ústava ČR dovoluje stanovit zákonem výkon určitých kompetencí státní správy

samosprávnými orgány, které je pak realizují jako přenesené kompetence (viz. vykonavatelé

státní správy výše). Při výkonu přenesené působnosti jsou samosprávné orgány povinny řídit

se pravidly předepsanými pro rozhodování ve státní správě (matrika, stavební úřad)

ÚZEMNÍ ČLENĚNÍ ČR

Z hlediska územního členění je stát charakterizován třemi základními prvky, a to:

- státním územím

- státní mocí

- obyvatelstvem

Územní organizace státu představuje právní úpravu spojenou se státním územím a jeho členěním. Zahrnuje tyto oblasti právních vztahů:

- vymezení státních hranic vůči jiným státům

- právní režim státních hranic a změny

- rozčlenění území ČR a jeho právní vymezení, které spočívá ve vymezení územních jednotek, jejich právní povahy

- vymezení ČR z hlediska územní organizace ve smyslu samosprávného a správního členění území ČR

Územní organizace ČR má unitární podobu. Státní území se člení na územní jednotky, které nemají povahu státu. V čele územních jednotek tedy nestojí soustava nejvyšších státních orgánů a tyto jednotky nemají svou ústavu, nemohou z ČR vystoupit a nemají své občanství. Samospráva přísluší krajům a obcím a nemá atributy státu ani teritoriální nebo personální svrchovanosti.

Unitární forma ČR je dána následujícími znaky:

- existuje jediná soustava nejvyšších státních orgánů, přičemž orgány územních jednotek jim podléhají

- existuje jediné státní občanství

- existuje jediný právní řád

- existuje jediná soudní soustava

- územní jednotky se závazně nepodílejí na rozhodování

Z hlediska samosprávného členění se ČR člení na obce, tj. územní samosprávné celky, a kraje, tj. vyšší územní samosprávné celky. Obecně je tedy právo obcí na samosprávu zaručeno Ústavou. Z územněsprávního a samosprávního postavení hlavního města Prahy vyplývá, že Praha je samostatnou územněsprávní jednotkou, která není součástí žádného správního kraje. Z pohledu územního samosprávného členění je Praha současně obcí a krajem.

územní členění státu