Jak založit Evropskou společnost

Způsob založení jsou taxativně vymezeny v příslušném nařízení.

Ve všech případech musí upsaný základní kapitál činit nejméně 0 000 euro.

Evropská společnost, neboli Societas Europaea (SE), může být založena pouze 5 způsoby:

1.  Fúze

Dvě a více akciových společností z různých členských států mohou provést fúzi sloučením nebo splynutím a vytvořit evropskou společnost (SE). Vznik evropské společnosti fúzí navíc představuje výjimečnou možnost přesunout sídlo stávající společnosti do zvoleného státu EU. Právě z tohoto důvodu je vznik SE fúzí nejčastější variantou vzniku Societas Europaea (SE). Frekventovanou variantou je fúze české a slovenské společnosti s výslednou evropskou společností (SE) sídlící na Kypru či v jiné daňově příznivé destinaci.

2. Vytvoření holdingové společnosti

Dvě a více akciových společností, nebo společností s ručením omezeným z různých členských států mohou vytvořit holdingovou společnost typu SE. Zakládající společnosti se v tomto případě stávají dcerami Societas Europaea (SE).

3. Vytvoření dceřinné společnosti

založení dceřiné společnosti úpisem akcií společnostmi dle čl. 48 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství (tedy veškeré právnické osoby, jejichž činnost má lukrativní povahu), které se řídí právem různých členských států nebo mají alespoň dva roky dceřinou společnost řídící se právem jiného členského státu nebo pobočku nacházející se v jiném členském státě nebo pobočku nacházející se v jiném členském státě. Tento způsob není příliš rozšířený.

Dvě společnosti (bez omezení právní formy) z různých členských států mohou založit dceřinnou společnost typu Societas Europaea (SE).

4. Změna právní formy

Akciová společnost, která má alespoň dva roky dceřinnou společnost nebo pobočku v jiném členském státě, může změnit svoji právní formu na SE. Tato varianta neumožňuje současné přenesení sídla společnosti.

5. Dceřinná společnost jiné Societas Europaea (se)

Evropská společnost může bez omezení zakládat jiné SE společnosti.

S realizací projektu evropské společnosti (SE) máme praktické zkušenosti a ovládáme potřebné know - how, které je základem k úspěšnému vzniku Societas Europaea. Úspěšným dokončením projektu máme na mysli zápis evropské společnosti na obchodní rejstřík ve zvoleném státě rezidence a řádné splnění všech souvisejících povinností tak, aby klientovi evropská společnost bez problémů fungovala a zajistila výše popsané výhody.

16. Zásady občanskoprávních vztahů, prameny občanskoprávních vztahů včetně rozdílů mezi ryzími občanskoprávními vztahy a vztahy mezi podnikateli?

NOZ přináší výslovné zakotvení zásad, jaké bychom od soukromého práva čekali – jejich ústřední postavou je člověk. Hlavním účelem soukromého práva je chránit důstojnost a svobodu člověka a jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. NOZ přináší tyto zásady vztahující se k člověku:

1. ochrana osoby a osobnosti – každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí;

2. ochrana rodiny – rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany;

3. ochrana slabší strany – nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých;

4. ochrana vůle – daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny;

5. ochrana vlastnictví – vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká;

6. ochrana poctivosti a dobré víry – každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad nímž má kontrolu;

7. zásada každému, co jeho jest – nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží;

8. zákaz zneužití práva – zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany Více na:

Základní východiska soukromého práva najdeme zakotvena již v ústavněprávních předpisech – tedy hlavně v Ústavě ČR (zákon č. 1/1993 Sb.) a Listině základních práva a svobod. V článku 11 odst. 1 Listiny se deklaruje, že „každý má právo vlastnit majetek“. Stejně je na ústavní úrovni zaručeno dědění a některá další práva.Všichni mají stejnou možnost nabývat vlastnictví, což je klíčové pro soukromé právo. Listina poskytuje ústavní základy i pro další právní odvětví. V článku 9 je zakotveno, že nikdo nesmí být podroben nuceným pracem nebo službám.

Pramenem soukromého práva jsou též mezinárodní smlouvy. Z významných mezinárodních smluv, které upravují oblast lidských práv a svobod je například Úmluva o právech dítěte č. 104/1991 Sb. či Evropská úmluva o lidských právech a biomedicíně č. 96/2001 Sb. mezinárodních smluv. Pro občanské právo mají mezinárodní smlouvy jako pramen práva menší význam, ale větší mají naopak pro mezinárodní právo soukromé, obchodní právo a rodinné právo.

Jestliže nějakou otázku občanský zákoník upravuje a obchodní vůbec, pak se postupuje podle občanského zákoníku. Pokud občanský zákoník danou věc neupravuje a obchodní naopak upravuje, pak se v obchodních vztazích úprava použije dle obchodního zákoníku a pro občanskoprávní vztahy v případě, pokud tak stanoví zákon. Jestliže občanský i obchodní zákoník danou věc komplexně upravují, pak se pro obchodněprávní vztahy použije jen úprava obchodního zákoníku. Pokud problematiku upravuje občanský zákoník, ale obchodní obsahuje některá zvláštní ustanovení. Pak je pro obchodněprávní vztahy úprava občanského zákoníku použije jen do té míry, pokud ji speciálně obchodněprávní úprava nevylučuje. Příkladem může být úprava smluvní pokuty jako způsobu zajištění závazku.

Ale určité části občanského zákoníku jsou zvláštní vůči obchodnímu. Jde například o zvláštní případy odpovědnosti za škodu a spotřebitelské smlouvy. I ustanovení obchodního zákoníku jsou obecná vůči občanskému zákoníku. Například ustanovení o likvidaci obchodních společností subsidiárně použitelné i pro ostatní právnické osoby, které nejsou obchodními společnostmi jako je kupříkladu občanské sdružení.

Nový zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) účinný od ledna 2007 je postaven na třech základním pilířích. Jednak obsahuje nově definici závislé práce která může být vykonávána výlučně v pracovněprávních vztazích. Také umožňuje se odchylovat od zákona na základě principu „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“. To znamená, že práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být stanoveny jinak, než je tu uvedeno v zákoně, případně mohou být upravena i práva, která v zákoně vůbec nejsou uvedena. Další podstatnou změnou, kterou rekodifikace pracovního práva přinesla, je návaznost na občanský zákoník na základě principu delegace.

Pramenem soukromého práva je také řada podzákonných právních předpisů. Například Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Pro odškodňování nemajetkové ujmy při způsobení ujmy na zdraví je významná vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 440/2001 Sb.