2) Odpovědnost za prodlení

• Prodlení dlužníka (1968)

-Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele…

• Prodlení věřitele

- Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost ke splnění dluhu

- Je-li předmětem věc, nese si věřitel po dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, at již škoda vznikne jakkoliv. To neplatí, způsobí-li škodu dlužník

• Pro oba odstavce výše platí (1977)

Poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla…

10. Obecná odpovědnost za škodu- předpoklady vzniku a jejich rozbor

Předpoklady vzniku odpovědnosti

1. protiprávní jednání – každé jednání v rozporu s objektivním právem nebo zákonem nebo jiným právním předpisem, také porušení povinnosti vyplývající ze závazku nebo událost vyvolávající škodu, se kterou takový následek spojuje zákon

2. škoda - majetková újma vyjádřitelná v penězích (nemajetková = nemajetková újma)

3. příčinná souvislost - mezi protiprávním úkonem a vznikem škody musí být vztah příčiny a následku, jedná se o objektivní kauzální vztah, existující nezávisle na vědomí a vůli jednajícího subjektu

zavinění - vnitřní psychický vztah škůdce k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a výsledku tohoto jednání - subjektivní charakter, ostatní jsou objektivního charakteru

1. Protiprávní jednání / škodná událost

i při nedostatku zavinění úkon zůstává, je-li v rozporu s právem, objektivně protiprávní

může spočívat jak v aktivním, tak v pasivním jednání (konání, opomenutí)

i jednání v rozporu s dobrými mravy nebo při obcházení zákona

o protiprávní úkon nejde tehdy, jsou-li dány okolnosti vylučující protiprávnost - mezi ty patří zejména:

plnění zákonné povinnosti často spojeno s výkonem určitého povolání či fce (např. povolená exekuce …)

výkon subjektivního práva - „Neminem laedit qui suo iure utitur“

právo však musí být vykonáváno v mezích a v souladu se zákonem a za účelem dosažení dovoleného cíle jinak půjde o zdánlivý výkon práv (neboli o zneužití práva) a odpovědnost za škodu tak vyloučena nebude

§ 6 Přikazující poctivost V právním styku a především § 8 vylučující právní ochranu pro zjevné zneužití práva

svépomoc

v § 14 upravuje podrobněji a umožňuje svépomoc i tam, kde zásah nehrozí bezprostředně

- zvlášť upravenými případy svémoci je např. svépomocný výkon zadržovacího (retenčního) práva, např. §§ 1395, 1015

jednání v nutné obraně (§ 2905, § 13 TZ)

o jednání v nutné obraně se jedná za následujících podmínek:

jde o obranu proti protiprávnímu útoku (na zdraví, život, na jinou hodnotu osobnosti, na majetek atd., útokem nemůže být mimovolní jednání, jednání zvířete či působení přírodních sil)

útok přímo hrozí či trvá

obrana nesmí být zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku

o nutnou obranu nejde tam, kde obrana byla zcela zjevně nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku; efektivní obrana však může být v principu silnější, než útok

přiměřenost obrany (i jednání v krajní nouzi) je třeba posoudit objektivně (nejde o to, zda obranu za přiměřenou považoval její subjekt), avšak subjektivní prvek do posouzení přináší povinnost přihlédnout k omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok nebo jiné nebezpečí – viz § 2907; v úvahu by ale mohla přicházet aplikace § 4 (⇒ nakolik bylo vzrušení mysli omluvitelné, by se posoudilo podle standardu průměrného člověka)

nutná obrana se nepřipouští, je-li zjevné, že napadenému hrozí vhledem k jeho poměrům pouze nepatrná újma

ten, kdo způsobil útočníkovi škodu v nutné obraně, za ni není odpovědný (naopak škoda způsobená 3. osobám se posoudí podle úpravy krajní nouze a případně zavinění)

jednání v krajní nouzi (§ 2906 NOZ)

jednání odvrací přímo (bezprostředně) hrozící nebezpečí, nebezpečí = stav, kdy hrozí škoda (nemusí jít o útok, může jít např. o přírodní katastrofu)

jednající toto nebezpečí sám nevyvolal

jde o nebezpečí, které ohrožený není povinen snášet, (povinnost snášet nebezpečí plyne z právního řádu pro určité situace např. lékařům, hasičům, policistům…)

nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak (např. útěkem) = zásada subsidiarity

následek způsobený zákrokem nesmí být zřejmě stejně závažný anebo ještě závažnější než ten, který hrozil = zásada proporcionality

jednání v krajní nouzi nezakládá odpovědnost jednajícího, ani je-li jím způsobena škoda, za škodu takto způsobenou odpovídá ten, kdo nebezpečí vyvolal

oprávněn zakročit jednáním v krajní nouzi vůči komukoliv je každý – ať už hrozí-li nebezpečí jemu (tzv. sebeobrana v krajní nouzi), či jiné osobě (tzv. pomoc v krajní nouzi)

NOZ při posouzení újmy, kterou způsobilo samo jednání v krajní nouzi, výslovně vylučuje z posouzení majetek, který by i bez takového jednání podlehl zkáze

svolení poškozeného (volenti non fit iniuria)

stačí konkludentní (avšak takovým projevem, který nevzbuzuje pochybnost o tom, co jím chtěl poškozený projevit = § 546

vyloučení protiprávnosti je možné za následujících podmínek:

svolení se týká zásahu do takových práv postiženého, o nichž mu právní řád dovoluje svobodně rozhodovat

svolení má náležitosti platného právního jednání

svolení bylo dáno před vznikem škody

přípustné riziko - je OVP v trestním právu (§ 31 TZ), v občanském právu ale zvláštní roli nehraje; naopak OZ spojuje s některými rizikovými činnostmi objektivní odpovědnost s ohledy na zájmy poškozených

oprávněné použití zbraně - jednání toho, kdo oprávněně, tj. v mezích stanovených jiným právním předpisem, použije zbraň, je po právu, a tato osoba tedy neodpovídá za takto způsobenou škodu

zákonem kvalifikovaná událost

hraje roli tam, kde zákon stanoví objektivní odpovědnost (př. škoda na vnešené věci, škoda způsobená informací nebo radou, škoda způsobená vadou výrobku…)