Рассказы современных чешских писателей. Пособие по чтению на чешском языке-1

Svatá Hana • 51

5. Найдите в приведенных предложениях фразеологические единицы. Определите их значение. Переведите предложения на русский язык.

1.Hana nikdy žádnou jeho mši nevynechala. Přišla, i když se někdy sotva držela na nohou. A na nohou se sotva držela celý život.

2.Nikdo, komu se dostala do zorného pole, si jí nemohl nevšimnout. Měla zvláštní vášeň, která ji už napohled vydělovala z vesnického průměru, z šedi obyvatel, kterým jejich životní prostor nestál za to, aby se oblékli do něčeho jiného než do pracovního.

3.Myslela jen na to, že za chvíli přijde její stanice a ona bude muset vstát a bude se kolébat ven jako kachna.

4.Pořád měla v hlavě vykřičníky. Kulháš! Jsi méněcenná! S ničím nepočítej! Nikomu nevěř!

5.Miluj boha! Věř mu! Spoléhej, že tě vede správnou cestou.

6.I jí tikaly biologické hodiny, protože ty tikají i Kulhavce, zasvěcené bohu, ať chce nebo nechce, ať se brání nebo nebrání, tikají, buší, tepou ve spáncích, nedají se zastavit ani rozumem ani modlitbou.

7.Promluvil s ní. Dokonce kvůli tomu zašel do její kanceláře; vyhlédl si chvíli, kdy tam byla sama. Vešel a celý nesvůj řekl: Prosím, abyste s tím přestala!

8.A jednoho dne zjistí, že ho nenávist přešla. Že si zvykl. Že se sám se sebou smířil, že se ve svém životě zabydlel, že má radost z drobných věcí, že má radost jen tak, pro nic za nic…

52 • Tereza Boučková

6.Ответьте на вопросы.

1.Kde se setkáváme s hlavní postavou příběhu Hanou?

2.Co Hana pro kostel všechno dělá?

3.Jaký vztah má Hanu k panu faráři?

4.Co vystudovala Hana a kde pracovala v mládí?

5.Do koho se Hana zamilovala? Jak vyznávala dotyčnému svou lásku?

6.Proč Hana zůstala celý život sama? Je příčinou její samoty hendikep, anebo neschopnost ho přijmout?

7.Kdo přišel Haně gratulovat k sedmdesátým narozeninám?

8.Myslíte si, že pro lidi s tělesným hendikepem je těžší najít si partnera?

9.Znáte někoho, kdo má nějaké tělesné postižení, a přesto žije spokojený rodinný život?

IRENA DOUSKOVÁ

Narodila se v roce 1964 v Příbrami. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, nyní působí na volné noze jako spisovatelka a publicistka.

Do povědomí širší veřejnosti se dostala především svou druhou knihou Hrdý Budžes (1998), v níž očima osmileté dívky popisuje život v socialistickém Československu za dob normalizace. Příběh se dočkal i divadelního zpracování, v němž zazářila vynikající česká herečka Bára Hrzánová (za svou roli získala divadelní cenu Thalie za „mimořádný ženský jevištní výkon“ v roce 2003).

Kniha se dočkala volného pokračování pod názvem

Oněgin byl Rusák (2006) a Darda (2011).

Všichni tam jedou

Špatně udržované parkety v Hotelu Hvězda vrzaly takovým způsobem, že to každému něco připomínalo. Nikoho ani nenapadlo ptát se, co je to za šlendrián a proč s ním něco neudělají. Hosté nebývali toho druhu, aby od noclehu v cizím městě očekávali zvlášť příjemný zážitek a bedlivě hlídali, zda je tato jejich představa dostatečně naplňována. Jinak by pravděpodobně raději bydleli na druhém

54 • Irena Dousková

konci náměstí v hotelu U Města Vídně. Ti zdejší byli skromní, pragmatičtí a řídili se téměř výhradně cenou, která byla relativně příznivá. Krom toho, pokud si vrzání vůbec uvědomili, uvažovali obvykle jen nad tím, co jim připomíná. Popřípadě se divili, že tu nějaké parkety vůbec ještě jsou.

Štamgasti a personál si to neuvědomovali už vůbec. Ani Vladimír nebyl výjimkou, jinak by tu sotva vydržel. Dlouhé hodiny tiše vysedával u malého stolku v rohu za barovým pultem. Zahalen v oblacích dýmu z desítek vlastních cigaret a velmi málo vytížen, snažil se jakž takž naplňovat svou roli recepčního. Ve skutečnosti spíš obyčejného portýra nebo něčeho mezi tím. Žádná recepce tu nebyla. Jenom ten jeden stolek v koutě lokálu, servírka a on. V létě bývaly servírky dvě. K nepočetným náhodným hostům přibyli turisté a před vchod byla vytrčena malá zahrádka, která obnášela několik nevzhledných plastových stolů a přiměřený počet bílých křesílek z téhož materiálu.

Teď, uprostřed prosince, po ní nezbylo ani stopy. Kromě servírky dělala Vladimírovi společnost už jen ubohá korela jménem Klára, která nehnutě seděla v maličké kleci, umístěné na barovém pultě přímo proti němu. Jak se jmenuje servírka, nevěděl. Měl dojem, že Jitka, ale jistý si moc nebyl. Objevila se tu teprve před několika dny. Popravdě řečeno pokoušel se obě dvě pokud možno příliš nevnímat. Stejně jako mučivé zvuky linoucí se z věčně puštěného rádia, naladěného na jakousi nesnesitelně vlezlou stanici,

Všichni tam jedou • 55

které zřejmě byly tou pravou příčinou, proč nikdo nevnímal kvílení zdejších parket.

Teď, něco po jedenácté, děvče listovalo časopisem, z něhož Vladimír na dálku viděl jen změť barevných fleků a i to mu stačilo, aby ho přepadla nechuť. Ach bože, kupuje si tohle. Živí se tím, hltá to ve velkém, je toho plná až po okraj svých pruhovaných vlasů. Jak by mohl očekávat pochopení a lidskou domluvu. Zanevřel na ni už předevčírem, když tu spolu byli poprvé. To kvůli tomu rádiu. Odmítala ho ztišit. Nebo alespoň přeladit. Všechny prosby byly marné. Dohnala ho až k tomu, že si postěžoval Zárubový. Ale šéfová mu nepomohla, dala za pravdu jí. Chcípni, pomyslel si. Chcípněte obě dvě. Ani se za to nezastyděl. Konec konců stejně bylo jasné, že první, kdo tu chcípne, bude on sám. Případně smutná korela. Taky včera umřel Havel. Vladimír si kvůli tomu ráno cestou do práce koupil v second handu nové sako. Otvírali tam v deset, akorát to stihnul. Jestli to půjde, pojede na funus.

Korely mu bylo líto. Hrozně líto. Proto se na ni snažil nedívat. Byl už ve věku, kdy ho jako tolik jeho vrstevníků dojímala spíš zvířata než lidé. Korely si svá trápení nezpůsobovaly samy. Ze zpráv, dalo-li se tomu tak říkat, vyplynulo, že pohřeb nebude veřejný. Ale pro lidi uspořádají smuteční průvod ze Starého Města až na Hrad. To je dobře. Napadlo ho, že si měl možná koupit spíš kalhoty. Sako pod kabátem stejně nikdo neuvidí. Ale kalhoty, kalhoty jo. Podíval se na ty, co měl na sobě. Je to tak. Ještě tam za-

56 • Irena Dousková

jde. Věděl, že na tom nikomu nezáleží, udělá to sám kvůli sobě. Pro ten pocit. A kabát si musí dát do čistírny. Expresně, ať se pingl válí.

„Chcete kafe?“ zeptala se ho Jitka. „Já si budu dělat.“

Jana, došlo mu najednou. Nejmenuje se Jitka. Je to Jana.

„Děkuju, dal bych si.“

Přikývla a postavila se k mašině.

Třeba není tak špatná. Vůbec nic o ní neví. Třeba jen neměla šanci. Blbí rodiče, lhostejní učitelé, kdo ví... Jenom se nedojímat. Kolik takovejch línejch lemplů sám učil. Řada z nich měla rodiče celkem v normě. Sice nic hvězdnýho, ale dělali, co mohli. Ještě jednou poděkoval za kafe a zapálil si novou cigaretu. A jakej učitel si vlastně byl ty? Radši na to moc nevzpomínal. Nejen proto, že ho v sedmdesátým vyhodili. Nezadal si, na to byl celkem pyšnej. Zničili mu život, ale aspoň si moh vždycky říkat, že si ho nezničil sám. Jenomže jakej byl doopravdy? Pan profesor... Po listopadu se na chvíli vrátil, ale už mu to nějak nešlo. Za dva roky odešel sám. Definitivně. Nenašel už potřebnou jistotu. Kdyby byl býval skutečně tak dobrej, mohlo by se to někam ztratit? Možná. Ale radši si nic nenalhávat. Mohlo nemohlo. A co? Teď už je to jedno. Teď už je to vážně úplně jedno.

Taky koupil dvě svíčky. Jednu postavil do okna hned ten první večer, druhou vezme do Prahy a položí ji ke koni nebo tak někam. A nejspíš ještě růži. Možná i víc než jednu. Podle toho, kolik budou stát.

Všichni tam jedou • 57

Těsně před dvanáctou přišla Zárubová. Nepřišla sama, přivedla s sebou Trčkovou. Daly si kafe a k tomu rovnou dvojku bílýho. Nesnáší tu ženskou. Bývali s Trčkovou kolegové, učila dějepis a ruštinu. Mladičká soudružka zástupkyně, tenkrát. Jedna z těch tří kovanejch, co mu pomohli k odchodu. Svině. Neškrtnul si pak už ani na základce. Taky už dávno neučí. Ale zástupkyní je pořád. Zástupkyní šéfredaktora pro změnu. Vzpomněl si, jak v prosinci osmdesátýho devatýho roku lítala po městě a nabízela speciální vánoční cukroví. Takový malý úhledný kolečka, na kterejch bylo napsáno OF. Usadily se hned vedle. Schoulil se nad ušmudlaným stolkem ještě o něco víc. Celkem zbytečně.

„Tak na zdraví!“

„Ne, počkej Věro! Na zdraví ne. Na Vaška, prosím tě. Napijeme se na Vaška.“

„Tak jo, máš pravdu. Na Vaška! Na Vašíka! Ať je mu tam v tom nebíčku dobře!“

„Stejně ti řeknu, že se z toho furt nemůžu vzpamatovat. Fakt, že ne.“

„No jo no, to víš... On byl... Prostě byl sladkej.“ „Zdeničko, ještě dvě dvojky.“

Aha, tak Zdena. Já jsem sakra myslel Jana. To je tím, že nikdo nikoho pořádně nepředstaví.

„Co ten autobus? Bude?“

„O tom vůbec nepochybuj! Už je to zařízený. Co bych pro Vašíka neudělala. Já když se to do něčeho pustím, tak... Jé nazdar, Vladimíre! Já jsem si tě málem ani nevšimla. Sraz bude před redakcí, v šest,

58 • Irena Dousková

abysme to stihli. To víš, je to sto kiláků. Tak co, Vladimíre, co ty? Jedeš taky?“

„Kam?“

„Já se picnu, von se ptá kam. No do Prahy, s námi. Na ten smuteční průvod. Jedeme tam všichni.“ „Všim jste si vůbec, že umřel Havel? Nebo ani ne-

víte, kdo to byl?“

„Já to vím,“ zasmála se servírka Zdena. „Ale nejedu. Vy jo, pane Pokorný?“

„Já? Já na to seru.“

(Povídka byla napsána v rámci projektu „Povídka pro Adru“, vyšla v Salonu Práva 4.

října 2012. Všechny povídky z tohoto projektu by měly vyjít knižně v nakladatelství Argo.)

Лексико-фразеологические комментарии

šlendrián — разг. неодобр. беспорядок, неряшливость; небрежность

štamgast — разг. завсегдатай

vlezlá stanice — назойливая радиостанция změť — путаница, хаос

zanevřít na koho — невзлюбить, возненавидеть кого-л.; рассердиться на кого-л.

přeladit (rádio) — переключить (радио) chcípnout — разг. груб. сдохнуть, подохнуть funus — похороны

pingl — разг. официант

mašina (na kafe) — здесь кофеварка (обычно — «машина», «любая техника»)

Všichni tam jedou • 59

lempl — разг. неодобр. неряшливый человек, неряха nezadal si — он не сотрудничал с режимом, не пошел с ним

на компромиссы; не скомпрометировал себя в его глазах sto kiláků, kilásků — разг. сто километров

umřel Havel — Вацлав Гавел умер неожиданно накануне рождества 18 декабря 2011 г. Десятки тысяч людей пришли попрощаться с писателем, драматургом, диссидентом, последним президентом Чехословакии и первым президентом Чехии, на его последнем пути из Церкви св. Анны на Пражский град. Гроб символически везли на том же пушечном лафете, на котором везли гроб первого чехословацкого президента Т. Г. Масарика.

po listopadu — после ноября 1989 г., после «бархатной революции»

položit svíčku ke koni — под «конем» имеется в виду памятник св. Вацлаву на коне на Вацлавской площади в Праге. Это символическое место, где всегда проводились демонстрации или празднования. Здесь 28 октября 1918 г. объявили о возникновении Чехословацкой республики. 16 января 1969 г. здесь в знак протеста против оккупации страны войсками Варшавского договора совершил акт самосожжения Ян Палах. В 1989 г. тут собирались массы народа — участники «бархатной революции».

dvojka bílýho — разг. бокал белого вина (дословно два децилитра)

soudružka zástupkyně — товарищ заместительница (директора)

jedna z těch tří kovanejch — одна из трех ярых (коммунистов)

Neškrtnul si pak už ani na základce. — Он не смог работать даже в школе. (Из гимназии его выгнали по по-

60 • Irena Dousková

литическим причинам и вообще запретили ему преподавать.)

OF — сокращение от Občanské fórum. Здесь подчеркивается, что некоторые ярые защитники социалистического строя быстро сменили флаг и стали такими же ярыми защитниками новой демократии, как совсем недавно — социализма.

Na Vaška! — фам. от Vašek — Václav: Давайте помянем Вацлава! За Вацлава [Гавела]!

Já se picnu! — прост. вульг. С ума сойти! (от прост. pícnout ‘быцнуть, пальнуть’).

Já na to seru! — разг. вульг. Мне плевать! Плевать я на это хотел!

Упражнения

1. Переведите следующие слова и выражения.

nocleh v cizím městě; příjemný zážitek; pravděpodobně; skromný; relativně příznivá cena; výjimečně; servírka; postěžovat si; stydět se za něco; dojímají ho zvířata; trápení; veřejný pohřeb; dát si kabát do čistírny

2. Обратите внимание на сходные по звучанию слова в чешском и русском языках и объясните различия в их значениях.

básně — басни napadlo — нападало pult — пульт

pravý — правый hrozně — грозно