[7 Snimek]

Nástroje společné obchodní politiky

Z hlediska použitých nástrojů lze společnou obchodní politiku EU členit podle klasického principu na autonomní a smluvní. Autonomní obchodní politika zahrnuje všechna opatření týkající se dovozu a vývozu zboží, která uplatňuje EU mimo rámec smluvních závazků vůči třetím státům, a používá je tedy autonomně. Patří sem společné vývozní a dovozní předpisy, ochranná opatření, opatření proti nekalým obchodním praktikám, kvantitativní omezení a zahraničně politicky motivované obchodní zákazy. Smluvní obchodní politika zahrnuje veškerá smluvní ujednání EU se třetími zeměmi o dovozu a vývozu zboží. Tato ujednání se mohou týkat jednotlivých zemí či jejich seskupení nebo regionů, mohou mít však také globální dimenzi, jako je tomu v případě Světové obchodní organizace.

Společná obchodní politika rozlišuje následující nástroje: - cla, - kvóty, - dobrovolná exportní omezení a - defensivní a ofenzivní obchodní nástroje.

Cla souvisí s celní unií EU a představují jeden z vlastních zdrojů rozpočtu ES, tj. jsou odváděna automaticky do rozpočtu ES (až na některé výjimky – např. prostředky nutné k pokrytí nákladů celních správ).

Kvóty se dnes uplatňují v zahraničním obchodě již jen v rámci odvětvového obchodu (např. sektor ocelářských a hutních výrobků, do roku 2005 i v oblasti textilu), popřípadě v rámci Společné zemědělské politiky (některé vybrané citlivé komodity) a jsou uplatňovány jen na dovoz do EU.

Dobrovolná omezení dnes již nejsou prakticky uplatňována, avšak v minulosti se týkala např. omezení dovozů japonských vozů na trh EU.

[8 Snimek]

Samostatnou kapitolou jsou defensivní a ofenzivní nástroje. Mezi defenzivní nástroje patří antidumping (cenové podbízení); protisubvenční opatření a ochranná opatření . Je možné je použít jen v případech, kdy dovozy do EU způsobují nebo hrozí způsobit materiální újmu výrobnímu odvětví v EU, a lze prokázat příčinnou souvislost mezi dovozy a újmou. Mezi ofenzivní opatření patří tzv. nařízení o obchodních bariérách (Trade Barriers Regulation – TBR), které umožňuje podat stížnost EK vůči třetí zemi, pokud tato nedodržuje své závazky v obchodní oblasti dané v rámci WTO nebo v rámci bilaterální dohody. EU má však možnost zavést i opatření na dovoz nebo vývoz výrobků do a z EU, a to z politických nebo bezpečnostních důvodů (embargo, bojkot nebo zvláštní režim na vývoz zbraní, jaderného materiálu, některých chemikálií, zboží dvojího užití apod.). V rámci všeobecných výjimek lze tato opatření zavést, jsou-li nutná k ochraně veřejné mravnosti, k ochraně života nebo zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, k zachování vyčerpatelných přírodních zdrojů, k ochraně národních památek umělecké, historické nebo archeologické hodnoty.

EU v rámci své SOP poskytuje určitá obchodní zvýhodnění (snížení celních sazeb na celá nebo kvótou omezená dovážená množství) vybraným zemím. Tato zvýhodnění se aplikují buď na základě bilaterálních či regionálních dohod a nebo, jde-li o rozvojové země, pak uplatňuje EU tzv. Všeobecný systém preferencí. V tomto systému je pro nejchudší, nejméně rozvinuté země zabudována iniciativa EU v podobě „Všechno vyjma zbraní“ – „Everything but Arms“ umožňující bezcelní dovoz do EU všeho zboží s výjimkou cukru, banánů a rýže.

Zavěr

Společna obchodní politika je zakladem ekonomických vztahu se třetimi zeměmi. Jejim cilem je zjednodušit mezinarodni vyměnu při zachovani nastroju zamezujicich použivaní nepovolenych nastroju dovozci z třetich státu. Samotné ekonomicke bariery - cla a tarify - se v dnešním světě podařilo uspěšně odbourat na celosvětovem urovni. Zde SOP primo navazuje na jednání WTO . Obchodnici a státy se však začinaji uchylovat v použivání skrytych nastroju podpory domaciho vyvozu a ochrany vlastního trhu. A pravě v odstranování skrytych překažek a zamezování použivání zakazaných exportnich podpor třetimi zeměmi lze spatřovát budoucnost SOP.

[9 snimek]