Výsledky státního hospodaření

Pokud se jedná o celkové hospodaření státu, rozeznáváme 2 základní situace:

Přebytkové hospodaření, kdy TA > G + TR; v tomto případě hovoříme o rozpočtovém přebytku (BS), který vzniká jako důsledek nižších celkových vládních výdajů ve srovnání s příjmy

Deficitní hospodaření, kdy TA < G + TR; v tomto případě hovoříme o rozpočtovém deficitu (BD), který vzniká jako důsledek vyšších vládních výdajů než byly příjmy. Konkrétně:

BD = tY – G - TR

Rozpočtový přebytek (resp. deficit) závisí na:

Úrovni důchodu (Y) a na všech faktorech, které vedou k jeho změnám

Na záměrech fiskální politiky: na objemu daňového inkasa (TA = tY), tj. na velikosti důchodové daně (t), na vládních nákupech (G) a transferech (TR)

Viz graf 20.1 na straně 461!

Strukturální a cyklický deficit

Strukturální deficit – zachycuje rozpočtový deficit nikoli při skutečné úrovni důchodu, ale při úrovni důchodu, která odpovídá stavu plné zaměstnanosti, tedy situaci, kdy ekonomika dosahuje potenciálního důchodu. Označíme-li úroveň důchodu při plné zaměstnanosti (Yp), tedy

BDp = tYp – G – TR

BDp – strukturální deficit

Strukturální deficit vzniká jako důsledek dlouhodobé stimulace růstu agregátní poptávky za strany státu. Strukturální deficit je chronickým, ale i nebezpečným jevem, neboť si země tzv. žije nad poměry, tedy dlouhodobě spotřebovává víc, než vytváří.

Cyklický deficit: rozdíl mezi strukturálním deficitem a skutečným rozpočtovým deficitem zjistíme:

BDp – BD = t (Yp – Y)

BDp – BD = cyklický deficit

Výši cyklického deficitu ovlivňují rozdíly v daňovém inkasu, ke kterým dochází v důsledku cyklických výkyvů reálného produktu.Cyklický deficit ve stabilizovaných tržních ekonomikách byl v celém poválečném období přijímán bez většího znepokojení. Většinou se očekávalo, že v budoucnu bude možné postupné snižování výdajů a zároveň, že budoucí vyšší výnosy opět umožní sestavovat vyrovnané státní rozpočty. O to větší problémy vznikly, a v některých zemích existují dodnes, s dlouhodobými strukturálními deficity.

20.1 Daňová politika

Rozlišujeme:

Přímé důchodové a kapitálové daně

Nepřímé daně

Důchodové daně platí poplatník přímo do státního rozpočtu; je tedy obeznámen s jejich výší. Poplatník jsou buď podniky (v ČR daň z příjmu právnických osob), nebo domácnosti a živnostníci (v ČR daň z příjmu fyzických osob)

Kapitálové daně představují různé dabě z majetku. V ČR existují:

Daň dědická a darovací

Silniční daň

Domovní daň

Daň z převodu nemovistostí

Při zkoumání míry zdanění důchodu hraje důležitou úlohu i typ zdanění. Progresivní zdanění znamená, že s růstem důchodu roste i daňová sazba (v ČR u daně z příjmu fyzických osob). V případě proporcionálního zdanění se nemění podíl daně na důchodu (ten zůstává konstantní, např. ve výši 30% jako u daně z příjmu právnických osob). Při degresivním zdanění podíl daně na rostoucím důchodu klesá (v ČR u zdravotního pojištění).

Nepřímé daně platí kupující v ceně zboží; do státního rozpočtu je odvádí prodávající (plátci daně). V ČR se jedná o:

daň z přidané hodnoty

spotřební daně

clo

Pokud se jedná o celkovou míru zdanění, lze konstatovat, že

a) růst daňového zatížení snižuje úroveň spotřebních výdajů (C), stejně jako objem soukromých investic (I); dodatečné daně znamenají, pokud se zároveň odpovídajícím způsobem nezvýši vládní nákupy (G), pokles agregátní poptávky a tím i reálného HDP

b) pokles daňového zatížení naopak vytváří předpoklady pro další růst spotřeby (C) a investic (I); snížení daňového zatížení tak vede k růstu agregátní poptávky a tím i reálného HDP

Důchodové daně snižují velikost multiplikátoru, tedy na velikost důchodu má zvýšení daní stejný vliv jako snížení mezního sklonu ke spotřebě; tlumí multiplikační účinky změn autonomních výdajů na změny výstupu (Y). Viz graf 20.2 na traně 465!

Automatické stabilizátory – omezují kolísání ekonomické aktivity, především cyklické kolísání výstupu (HDP).O stabilizátoru mluvíme proto, že do určité míry stabilizuje výkon ekonomiky. O automatickém proto, že k této stabilizaci dochází automaticky. Jako tyto stabilizátory působí pojistné a podpory v nezaměstnanosti a ostatní platby a výdaje sociálního charakteru. Zvýšení důchodových daní může ovlivnit i agregátní nabídku (nepříznivý nabídkový šok může zvýšit cenovou úroveň, včetně poklesu reálných mezd, stejně jako vyvolat pokles HDP).