16.7 Ekonomické důsledky hospodářského cyklu

Hospodářské důsledky cyklických změn jsou do značné míry závislé na tom, zda cyklus byl prvotně vyvolán problémy na straně agregátní poptávky nebo agregátní nabídky. V klasické hospodářské krizi, kdy dochází k poklesu agregátní poptávky, můžeme pozorovat, že:

a) klesá reálný produkt stejně jako jejo jednotlivé agregátní složky (spotřeba, investice, vládní výdaje, čistý export), i když míra poklesu se většinou liší

b) s poklesem reálného produktu klesá i zaměstnanost a naopak roste nezaměstnanost; vztahy mezi změnami růstu reálného produktu a změnami v míře nezaměstnanosti je znám jako Okunův zákon – uvádí, že na každé 1%, o které poklesne za rok HDP vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýši o 0,5%

c) s poklesem produktu klesají zisky, ceny zboží a služeb, reálné mzdy (někdy i nominální), úroková míra a další na jejím vývoji závislé veličiny (ceny obligací).

V případě, že recese byla vyvolána na straně agregátní nabídky, dochází současně s poklesem reálného výstupu k růstu cenové hladiny, tj. k inflaci spolu se všemi důsledky. Na překonání stagflace v tomto případdě negativně působí, při neměnících se daňových sazbách, především rostoucí zdanění, které neumožňuje, aby na straně nabídky proběhly rychlé adaptační procesy.

16.8 Proticyklická a prorůstová hospodářská politiky V poválečném období

Hosp. politika po II.sv.v., primárně založená na keynesiánských představách, usilovala o plnou zaměstnanost a rychlý hospodářský růst.

V první polovině 70.let však končí relativně dlouhé období ekonomické a finanční prosperity. Ztráta dynamiky ve vývoji vyspělých tržních ekonomik výsledně vedla ke zpochybnění poptávkově orientované hospodářské politiky založené na fiskální politice a na krátkodobé minimalizaci cyklických výkyvů.

Nabídkově orientovaná hospodářská politika – vznik v USA tzv. Reaganův ekonomický program – nutné, aby se minimalizovaly zásahy státu a naopak podniky svou konkurencescopností a adaptabilitou se staly tahounem jednotlivých ekonomik.

Soudobé pojetí , jehož hlavním cílem je podpora ekonomického růstu při nízké míře inflace, do značné míry akceptuje základní poznatky klasické ekonomie. Země, které investují větší podíl HDP, rostou rychleji s tím, že od soukromého sektoru jsou požadovány především investice do strojního a technologického vybavení. Naopak od vlád se očekává, že

a) sníží míru státních zásahů do ekonomiky

b) snížením rozpočtových deficitů zabrání efektu vytlačování soukromých investic

c) zvýší investice do infrastruktury

d) vytvoří prostředí, podněcující růst výdajů na výzkum a vývoj nových technologií

e) podpoří investice do lidského kapitálu

17 Peníze a banky (pojetí a funkce peněz; formy peněz; měna, její kupní síla a kurz měny; peněžní zásoba a poptávka po penězích; banky)

17.1 Pojetí a funkce peněz

Merkantilizmus – 16. a 17.stol., peníze jako prostředek hromadění bohatství. Důsledkem bylo ztotožnění stříbra a zlata s penězi a bohatstvím

Nominalisté – za rozhodující funkci peněz považovali oběh peněz zajišťující obrat zboží.

Kvantitativní teorie – kořeny v 16.stol., postupně se zformovala teorie, jejímiž hlavními myšlenkami jsou:

a) Peníze nemají vnitřní reálnou hodnotu

b) Kupní síla peněz závisí na jejich množství v oběhu – čím více peběz v oběhu, tím nižší je jejich kupní síla

c) Ceny zboží a kupní síla peněz se stanoví v oběhu jejich vzájemným střetáváním

Ani v současné době nejsou peníze definovány. Mezi nejčastější definice peněz patří: Peníze jsou cokoli, co je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při náhradě dluhu. Podle Samuelsona a Nordhause jsou peníze definovány: Peníze jsou cokoli, co slouží jako běžně přijímaný prostředek při placení.

Podstata peněz je často vymezena prostřednictvím funkcí peněz, kterými jsou:

1. měřítko cen a jednotka zúčtování

2. prostředek směny či všeobecný ekvivalent

3. meřítko a prostředek úhrady odložených plateb (dluhů, úvěrů)

4. zásoba bohatství, uchovatel hodnoty

17.1.1 Peníze ve funkci měřítka cen a jednotky zúčtování

Při určování ceny nebo oceňování aktiv a pasiv není nutná žádná reálná peněžní částka, protože nedochází k prodeji ani k nákupu, ale jen k vyjádření ceny.

Ve vývoji tržních ekonomik se uvedený způsob zpočátku uplatňoval, dokonce i současné době se ve funkci měřítka hodnoty používají určité druhy zboží. Dochází-li za takto stanovených relací k nákupu a prodeji zboží, jedná se o barterové obchody. Při takovém způsobu určování cen a na jejich základě obchodování se zbožím nebo službami jsou účastníci směny znevýhodněni, protože existuje značné množství směnných relací, o nichž musí být prodávající a kupující informováni.